Následky lásky

Tak jsem viděl poprvé nějaký film od oceňovaného a respektovaného italského režiséra Sorrentina. Neodvážím se hned vyrukovat s názorem, že je současně velmi přeceňovaný, k tomu potřebuji vidět hlavně Velkou nádheru a srovnat ji s Honem. V tomto případě se jedná o klubový snímek, pomalu plynoucí, s poměrně slušnou atmosférou a přiznám se, že jsem byl docela napjatý, jaká další tajemství nám hlavní hrdina vyjeví. Toni Servillo si celý film vystačí se "stone face" výrazem, dumal jsem nad tím, zda se aspoň jednou usměje, což se přece jen alespoň v závěru jednou povedlo. Zajímavě působí ty "akční" vsuvky s našlapanou hudbou, jako by Sorrentino věděl, že divák klimbá nebo stejně jako Titto je pohroužen do svých myšlenek a schválně jej chce z tohoto stavu vytrhnout, aby se zase věnoval jeho filmu. Je to mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a dnes nemám rozdavačnou náladu. (02.05.2014)

Dokonalý filmík, ktorý ma bez nejakých trikov udržal v napätí až do konca filmu. Herci s hlavným predstaviteľom.... Kamera dokonalá. Občas som mal pocit, že na niečom frčím namiesto... Dej sa pomaly odvíjal scéna za scénou a dôkladne všetko spolupracovalo. Keď bolo treba nabudiť, prebudiť, či dofarbiť fantastická hudba sa o to postarala. Občas nejaké drobné vstupy, ktoré nemali vplyv na dej, len mali spestriť zážitok. Ešte doteraz počujem ako doznieva zvuk zvoniacej lampy a zadržiavané výbuchy smiechu v sále.... :) (03.03.2016)

Co stane se, když cigaretovou stěnu osamělosti protne svým pohledem tajemná dívka? Kde vzít dostatek odvahy přestat se dívat do zrcadel a vstoupit přímo zpět do života? I když víte, že ta cesta vede jen do náruči smrti - toho nejkrutějšího následku divoké lásky. Možná přeháním, a možná, že ti co si myslí, že přeháním, nikdy opravdu nemilovali. Kdo ví. Odpověď může být třeba ve vzpomínce na nejlepšího přítele se kterým sdílíte již dvacet let osamění, ale oba díky tomu druhému víte, že nejste sami. A nebo taky v kontejneru s betonem. :) Noir nikdy nespí... (26.09.2013)

První třetina filmu je až neuvěřitelně dobrá. Rafinovaná hra s tajemstvím a jeho důmyslným odhalováním, elegance, s jakou režisér charakterizuje postavy, vizuální, akustické a verbální žonglování s detaily a jejich symbolickými významy - dech beroucí! Když se však zhruba od poloviny snímku příběh dá do pohybu a epická stránka nabere vrchu, film paradoxně ztratí svoje napětí a stane se obyčejnějším. Závěrečná katarze mi potom nevyzněla natolik přesvědčivě jako entrée. Vytvořit originální filmový jazyk funkční a poutavý, to je nesmírně těžké. Dokázat však pomocí tohoto jazyka vygradovat film až k úplnému závěru, to je ještě mnohem těžší. Přesto (nebo i právě proto) SMEKÁM KLOBOUK! 90% (11.02.2011)

Film na ktorom na zaujala vycibrená forma, ale menej už obsah. Režisérov pomalý filmársky štýl je veľmi pôsobivý a originálny. Okrem perfektnej kamery vyzdvihnem ešte zaujímavé hudobné pozadie. Film vo mne vyvolal dlhšie dozvuky, tak si ho rád s odstupom času pozriem opäť a možno upravím aj svoje hodnotenie. (15.08.2021)