Šílení

TROCHU SPOILERUJI! Jan Švankmajer je geniální. Něco tak úchvatného (a odvážného) snad nemá v české kinematografii obdoby. Každá scéna má svou intenzitu, zcela jasné opodstatnění a vysokou výpovědní hodnotu. Všechny postavy jsou zde jasně rozvržené a jejich charaktery jsou bezvadně propracované. Tu největší sílu jsem však našel ve výtvarném zpracování a úžasných dialozích. Nikdy jsem neviděl tak úchvatnou scénu, jako když Jan Tříska odříkává svůj text. Přesto však bohužel musím konstatovat, že Šílení nejsou snímkem dokonalým. Zejména první část nebyla nijak pozoruhodná, ale jakmile se postavy přesunuli do blázince, dostal děj spád a napětí gradovalo. Hlavní výtky mám však k takovým věcem, jako je třeba scéna, kdy kolem kočáru projíždějí auta, tam jsem totiž zalitoval, že její intenzita a působivost nebyla taková jaká mohla bát, to mi však pan režisér vynahradil ve všem ostatním. (19.07.2006)

Obdiv ke krátkým animovaným filmům Jana Švankmajera předurčil, abych se s každým novým celovečerním a hraným filmem jeho tvorbě stále více vzdaloval. S tímto předsudkem jsem na Šílení čekal. Před projekcí producent (!) začal několika klišé, kterými diváky poučil, že "o filmech se nemluví, na filmy se dívá" a skutečně toho mnoho nepověděl, nicméně nezapomněl diváky dvakrát neskromně upozornit, že "film není jednoduchý, tedy ať je divák bedlivý". Však také režisér v úvodní sekvenci film sám představuje, pohovoří o inspiraci, nabízí orientaci. Film samotný nevybočuje ani neposunuje jeho tvorbu, přesto nelze mluvit o režisérově (předpokládané) vyčerpanosti. Animované variace s masem a dalšími pochutinami (B. Glaser), jsou však již vzhledem k jejich četnosti v předchozích filmech zoufale neobjevné a fungují jen jako vizuální dějové předěly zvyšující napětí, výtvarně nudí. Stylizace Pavla Lišky, oblepeného všemožnými nálepkami jeho předchozích postav, zatížena jeho typicky nesrozumitelnou artikulací a nedramatickou deklamací, svým (programovým?) naturalismem narušuje jinak sourodý herecký tým Martina Huby, Jaroslava Duška a zvláště (herecky) vyzrálého Jana Třísky. Především de Sade, který Třískou promlouvá provokativními monology, dovršenými obřady rozkoše, nenormálnosti a výsměchu křesťanství, je hlavním aktérem obrazu společnosti, kde šílené léčí šílenci nebo lékaři ještě šílenější a Foucaultovy Dějiny šílenství ještě zdaleka nejsou (a nemohou být) uzavřeny. (02.08.2006)

Jasné, přímočaré, doslovné. Švankmajer je opět podivný surrealista, ale to nic nemění na tom, že se mi Šílení z jeho celovečerní tvorby líbilo nejvíc. Vlastně je to docela normální film. Napínavý a dobře natočený normální film. Z jeho sledování rozhodne nebudete chytřejší ani poučenější, nejde stimulující umělecké dílo, vůči čemuž se Švankmajer ostatně vymezuje. Sice je podivné, že ve své předmluvě slibuje čistokrevný horor, aniž bych měl pocit, že se ve filmu bylo čeho bát, ale tohle dílčí selhání mi nezkazilo zážitek. Nevím však, jak velké ambice režisér měl - Šílení žádné velké ambice rozhodně nenaplňuje. Užil jsem si ho na úrovni milého béčka. (14.01.2014)

Neexistuje mnoho filmů, u kterých se rozesměju tak, že mi dělá potíže přestat…tento patří mezi ně. První záchvat smíchu jsem dostal hned na úvod, kdy Švankmajer svůj film uvádí a letmo pohlédne na zem, kde se plazí hovězí jazyk. Nijak ho to však nerozhodí a se znuděným oddechnutím pokračuje dál. Perfektně udělaný film a přesvědčivými výkony herců a skvělými, i když někdy možná samoúčelnými animacemi. Trochu mě zklamal jen Pavel Liška, který je snad schopen hrát pouze jeden typ postav… Jednoznačně jeden z nejlepších filmů roku 2005. (08.03.2007)

Švankmajerovi jsem se zatím celkem zdárně vyhýbal. Z jeho filmů jsem viděl jen Otesánka(2000), kterej mě ale zrovna neoslovil. Alespoň né v té době kdy jsem ho viděl. Dnes bych ho už možná docenil víc. Z Švankmajerovi krátkometrážní tvorby jsem viděl jen Zánik domu Usherů(1980) a Kyvadlo, jáma a naděje(1983). Že nějakej film Šílení existuje jsem věděl a přesně jsem si i dokázal vybavit obal videokazety kterou jsem míjel při každý návštěvě videopůjčovny(jó to byly časy). Dobrovolně bych si film sám asi nepustil. K shlédnutí mě "dokopala" až uživatelka Ratchetka za což jí patří velký DÍK. To bylo něco pro mě. Šílení je doslova masitou a silně antikřesťanskou(což jen kvituji) podívanou. Film začíná prologem samotnýho režiséra, kterej osobně představuje film a říká kde čerpal inspiraci. A není to nikde jinde než u mých oblíbenců ke kterým patří jak E.A.Poe tak Markýz de Sade. Dalšími plusovými body pro film jsou určitě herci. Geislerku sice moc nemusím ale tady mi nevadila. Film táhne výkon Pavla Lišky, kterej je pro podobný role jako stvořenej. Všechny svým hereckým uměním ale jasně převyšuje Jan Tříska, kterej si svou roli střihl excelentně. Tomu říkám Pan Herec. Snímek Šílení je šílenost, která dostála svýmu názvu a kterou ocení spíš "šílení"(né zcela běžní filmový konzumenti) diváci. Po půlhodince jsem to viděl na jasnejch 5 hvězd. Vlastně i na konci jsem se rozhodoval mezi 4 a 5 hvězdami. Přece jen pár menších výtek k filmu mám, proto se přikloním k silnějším 4 hvězdám...,.PS: Zajímalo by mě jaká byla spotřeba masa🥩 na natočení tohohle filmu. (10.01.2023)