Štěstí

Oceňuji Markovu práci s pozicí/pohybem kamery v příběhu, oceňuji i Slámovu schopnost vymáčknout z každé scény maximum, ale k čemu je to platné, když postavy, narozdíl např. od Venkovského učitele nemají žánrovou paměť, tudíž se nepoučí a jednají na základě stále těch samých přesvědčení, v té samé stereotypní masce( dobrosrdečný idiot Pavla Lišky, stále se nevymanícího ze stejné škatulky rolí, neurotická matka, smířený otec) a jediné co žene příběh kupředu je zjištění " kterak dostat človíčky ze sraček", přičemž nám sám film nutí, že jen ve sračkách jsou lidé hodní a laskaví a sám si stihne za tenhle " lidský" přístup pogratulovat. (10.02.2010)

Divoké včely byly teda 100 krát lepší. (16.06.2010)

Jak tak pročítám místní komentáře, hodně z diváků si ze Štěstí bere to, že se jedná o oslavu chudoby. Zřejmě jsem viděl jiný film, ale já tam nic takového neviděl. Jasně, odehrává se to, jako u Slámy standardně, na sociálním dně, jasně pracháč je tady negativní postava a jasně hlavní figury dojdou v tomhle prostředí ke spokojenosti. Všechny tyhle věci ale implikují úplně jiné momenty a ne primárně chudoba. Naopak já měl hodně špatný pocit a jestli byl teda Slámuv záměr opravdu glorifikovat, na mě mu to zoufale nevyšlo. Tak nebo tak, příběh jako takový na mě fungoval skvělé. Možná to bylo opravdu tím prostředím, ale proč ne. Máme točit filmy jen ze středních vrstev a výš? Dost už o tom. Trojice Vilhelmová, Geislerová, Liška nadstandardní výkon. Nevíce jsem byl unesen s Áňi, která mi Monikou pře sledování pěkně zvedala emoce. I výběr hudby, kamera... Jo, já jsem ze Slámy spokojen, prozatím určitě nejvíc v jeho filmografii. Tondo... Až si je Monika vezme, tak já za ním pojedu... (08.03.2011)

DVD 21 (ČJ) - V tento pro mě speciální den, jsem po dlouhé době sáhl po filmu na DVD, jenž nese vskutku příznačný název. Filmy Bohdala Slámy rozhodně můžu a dnes jsem se utvrdil, že ho mám právem mezi TOP režiséry. Film Štěstí totiž nabízí krásný smutný příběh, ve kterém navíc dominují skvělé herecké výkony. Hudba i citlivá kamera tomu přidávají na síle. Naprosto zasloužené 4 hvězdičky. 80% (12.02.2015)

S filmem Štěstí se pojí zajímavý jev: zatímco recenze, které vyšly předtím, než Slámův film vyhrál festival zvučného jména (53. ročník MFF San Sebastian), byly nadšené až zaslepené, texty publikované poté jsou zdrženlivé až kritické. Jakoby zde touha po tom, aby česká kinematografie konečně (zase) prorazila ve světě, byla zklidněna procitnutím, že se to podařilo filmu, který není příliš odlišný od děl, která kritická obec posílala ke všem čertům. Štěstí tuhle připomíná Hřebejka ("pelíškovské" obsazení některých rolí - především těch rodičovských, Polívkova zbytečná opilecká etuda), jindy čerpá z "generačních" filmů s mladými hrdiny (konflikty s rodiči v duchu "Jakej to vedeš život!?"), onde zase trpí vyčnívajícím "hláškováním" (debata o "měkkosrdcatosti"). Slámův film je ale promyšlený - dostatečně důvtipně pracuje s divákovými emocemi (papírové kapesníky rozdávané jako propagační materiál však sotva použijete), což mu ale u některých kritiků poněkud nesmyslně škodí. Dotkne-li se nás film (jakkoliv je plačtivě melodramatický), proč mu to vyčítat? Proč se "nasírat" na Larse von Triera za to, že nás vždycky dostane? Třebaže Pavel Liška konečně (!) nevariuje své grimasovité herecké kreace, od idiotského stigmatu se oprostit nedokázal: publikum se smálo jeho nemotornosti (scéna s pytli brambor) i mluvě ("malí člověci"). Může náš těšit, že Štěstí oslovilo zahraniční porotce i diváky, méně nás však obšťastní fakt, že film o (vrtkavosti) štěstí není vlastně příliš hluboký - od samého začátku je jasné, že na špetku štěstí mají nárok jen ti, kteří jsou dobrotiví a chudí. Závěrečný "sad-end" se tak může ve srovnání s nedotaženými náznaky (implikuje množství "koupacích" scén očistu fyzickou zatímco v lidském konání má jít o očistu duševní?) jevit odvážně, ale vyzní jaksi do prázdna. Štěstí je červenou knihovnou tvůrce s ujasněným světonázorem, červenou knihovnou, která nejvíce uchvátí ty, kteří se s režisérovým postojem ztotožňují. Chudé prostředí je ve své špinavosti estetizováno profesionálně výtečnou, ale ne vždy zcela souznějící kameramanskou prací Diviše Marka (Nuda v Brně, Městečko). Zmíněná promyšlenost filmu zřejmě většinu diváků získá - Štěstí však ve své touze po maximální přesvědčivosti zůstalo někde za půlí cesty. (18.11.2005)

Fuj, to byla ale ošklivá realita. Poznávala jsem staré známé rekvizity, a jsem šťastná, že už je moc často nepotkávám, že již nežiji v paneláku na okraji Prahy, přímo naproti masokombinátu...protože jestli existuje ještě ponurejší místo, než jsou paneláky a stavební buňky, někdy na konci listopadu, tak o něm jistě pan Sláma natočí zase nějaký pěkný, líbivý film. Už se těším, až mi zase zhořkne slina, když si pomyslím, že do takového prostředí vede velmi krátká, leč strmá cesta, a dostat se z něj zase zpět, mezi dobré a úspěšné přátele, do důstojného zaměstnání, a do pěkného bytu, to je nadlidský úkol. Brr. (15.07.2006)

Povedzme, že Štěstí ma privádzalo do momentov zúfania, keď sa ma snažilo presvedčiť, aké je to všetko ľudské a vlastne nik nie je zlý (ale napr. psychicky chorý). (22.08.2008)

O něco lepší než Divoké včely ale zase ne tak o moc. Pokud by měl název vypovídat za celý film tak opravdu netuším co to štěstí v celém ději mělo být. Občas to bylo očividně velmi připitomělé drama, ale ke konci to nabralo slušný a zajímavý spád. S velkou radostí bych si podala krkavčí matku Annu Geislerovou a nikdy nepochopím takové lidi co si udělají děcka a pak se o ně nestarají a na jednou po dlouhé době mají zájem. Herecké výkony: dost průměrné, ale Liška to celé zachránil. (02.12.2012)

Během projece jsem si chtěl asi 20krát podříznou žíly, po skončení na záchodě bych si nejradši rozmlátil hlavu o umyvadlo...společně s Návratem idiota nejlepší český porevoluční film. (22.12.2005)

Český film se velice rád vrací k Nové vlně, oné slavné epoše z uvolněných 60. let a Štěstí Bohdana Slámy je toho nesporným důkazem. Na jedné straně se není co divit, vždyť Nová vlna byla skutečný vrchol československé kinematografie, která tehdy držela krok se světovou špičkou. Na druhé straně je těžko pochopitelné, že 16 let po pádu komunistické nadvlády není český film de facto schopen napodobit tvůrce Nové vlny a jít vpřed, používat moderní metody. Místo toho se na začátku 21. století snaží napodobit snímky ze 60. let. Ne, nemám nic proti filmům Nové vlny, mnohé se mi líbí, ale současný trend je IMHO slepá uličku bez šance na nějakou výraznou progresi. Nepochybuji, že Štěstí pobere co nejvíce Českých lvů (edit: ano, taky se tak stalo, včetně Lišky, který nepředvedl nic nového, na úkor skvělého Trojana), pokud ČFTA chce, nechť tedy zvítězí konzervatismus. Ale nemohu se zbavit pocitu, že v roce 2005 vznikly v Česku zajímavější a originálnější filmy, které by si zasloužily větší pozornost od akademiků. (20.02.2006)

Štěstí je spíše smůlou, poměrně depresivní počin. Jistě, místy to je sice vtipné, ale hlavně kruté a některé situace jsou obzvláště smutné. Hlavní hrdinové se nepohybují na vrcholu platových stropů, ale na úplně druhém konci, při tom řeší v podstatě jen samé starosti a na ty životní radosti nezbývá ani čas. Chmurnou atmosféru doprovází zjizvená krajina, duše hlavních hrdinů se nejspíše cítí obdobně. Rozhodně to není film, který by se dal pouštět dokola, protože zrovna moc nepovzbudí. Co se týče hereckých výkonů jsou velmi dobré, ty nejlepší předvádí trio herců oceněných Českým lvem, získali ho naprosto po právu. Celkový téměr bezchybný dojem, tak jen kazí velice nepovedený konec, připadalo mi, jako kdyby pan režisér zapomněl nějakých deset, patnáct minut ve střižně. (26.03.2007)

Sláma si drží své režisérské a scénáristicé schopnosti. Umí psát hluboce lidské scénáře. Zde ale bohužel ve výsledku pouze servíruje těžkou depku, postavy nechává plavat ve složitých životech, nenabízí východisko a závěr. Což mě moc nebaví. Navíc opilecké herectví Bolka Polívky mě přímo iritovalo. (10.07.2019)

Opět jedna a ta samá ohraná písnička. Oblíbený žánr našich filmařů - česká tragikomedie, který se vrací znovu a znovu se stále stejnými herci a stále stejnými herečkami. Tedy alespoň v hlavních rolích. A opět znovu a znovu svému vzoru - Pelíškám, nedosahuje ani k těm bonmotovým patám. Herci jsou samozřejmě fantastičtí, nejlepší je ten vzadu, pan Polívka, ale to není žádná novinka. Vilhelmová, Liška, Geislerová, Stašová, Polívka - ano, mají talent a umí ho využít, udělají film, ale nemají prostor svůj talent rozvinout. Stále totiž musí hrát své rozpolcené tragikomické karikaturní charaktery, které se už dávno okoukaly. Možná to někoho ještě stále baví, ale já už začínám nad českým filmem lámat hůl. Sláma jinak svůj příběh líčí s bravurou, práce s kamerou je zajímavá - naopak hudba nicotná a už vůbec nechápu nomiaci na Lva za zvuk, který byl otřesný (umělé dozvuky, které vůbec nesedí k prostoru, kde se scény odehrávají). Navíc zůstává příliš mnoho nedořečených příběhů - ostatně úplně všechny. Ať už osud dětí, velké lásky za louží, velké lásky před louží, osud milenecké dvojice, co to počaté dítě? Co je vlastně poselstvím filmu? On vlastně načrtne děj, charaktery a při prvních problémech skončí. Miluju otevřené konce, ale musí k nim být důvod. A tady byl možná u jedné linie, ne u všech. Dva a půl. PS: Soudruzi by neměli z toho filmu radost - nemakat správný, továrna špatný... [srpen 2006] (19.08.2006)

Souhlasím s kolegou RADYO, přesně jak to píše. O tom jsem přemýšlela, proč režisér některé věci v tomto filmu nechal pouze "nakousnuté". Tak na př.: V psychiatrické léčebně vidíme na Dagmaře, že je v jiném stavu.(A nejen vidíme,ono se tam o tom mluví). No a když si Dagmara přijede v červeném kostýmku autem pro své děti je štíhlá jako proutek a divák neví zda porodila, potratila nebo jí bylo těhotenství (v důsledku jejího duševního stavu) přerušeno. Za druhé: když opravovali starou tetinou chalupu, tak jsme neviděli, že by to bylo od města tak daleko, že by se tam muselo jet vlakem. Jelikož se tam Toník (P.Liška) neustále poflakoval, tak se zdálo jako by to bylo za humny města. A ejhle ! Jakmile se vrátila Monika (T.Vilhelmová) z Ameriky, hledá Toníka a najednou odjíždí vlakem někam....usmívá se .... a konec filmu. Takže divák chudera najednou neví : jede zpět do Ameriky nebo jen tak na výlet nebo do neznáma ? Ne !! Vedle vlaku utíká pejsek, ona se dívá na českou krajinu a z klidné a usměvavé tváře se domyslíte, že je ráda, že je zpět ve vlasti (bez Ameriky) a jede hledat Toníka, který jak říkala tetka "...někde bude". Pravdou, ale je, že mnohý divák si přeje ve filmu "polopatismus" v tom dobrém smyslu slova a věřte, že to nemá nic společného s jeho chápáním nebo inteligenci. Prostě divák to chce vědět "na beton". (17.03.2008)

Nevím, já mám prostě problém s českou kinematografií posledních let. Všechny filmy jakoby šly mimo mě a nedokázaly se mi dostat do srdce. Asi mám pod kůží filmy z 70. a 80. let. Ty jdou hrozně špatně odstranit. Štěstí je film o lidskosti a ukáže nám různé povahy, v tomhle případě je to na mě nějak málo. V českých filmech hledám něco víc, co mi asi nabídnou jen cizojazyčné filmy. Mě příjdou filmy Bohdana Slámy jako nemastné a neslané. Vím, že se mnou nebude většina uživatelů souhlasit, ale já to bohužel takhle cítím. (16.02.2009)

Moc dobře zahraný film, slušnej scénář, jen ty konce mi dělají poslední dobou trošku problémy v pochopení.. ale dostala jsem náležité vysvětlení :-) (07.01.2006)

Štěstí je vrtkavá věc a ne každého si najde. Nebo ano? Tak jako v tomto druhém filmu Bohdana Slámy, který je ozdoben opravdu parádními hereckými výkony Geislerové, Vilhelmové, Lišky, Polívky, Huby, Stašové a Krónerové. Radost pohledět. Žádný doják ale drama se vším všudy. (21.07.2017)

Bohdan Sláma je prorokem čehosi falešného, vykonstruovaného. (25.02.2024)

Z hereckého trojlístku Geislerová-Liška-Vilhelmová září nejvíce Pavel Liška, který předvádí zatím svůj nejlepší výkon.Konečně se mu také podařilo vymanit se ze škatulky frajerských idiotů. Film je opravdu silný, skvělé drama se spoustou vedlejších postav, které ale nikdy nesklouzávají ke karikaturám. Filmu lze vytknout snad jen pomalý rozjezd,ale jinak jde o výjimečný zážitek. 100 % (23.08.2005)

V moři průměrných českých filmů současnosti se občas vynoří světlá výjimka, která opravdu stojí za 5*. Štěstí jí je. (10.08.2006)