Réžia:
Adam RezekScenár:
Michaela KoliandrováKamera:
Věra ŠtinglováHrajú:
Kamila Špráchalová, Marta Vančurová, Jan Kanyza, Daniel Rous, David Prachař, Dana Vlková, Jan Novák, Miro Grisa, Vratislav Kadlec, Eva JeníčkováObsahy(1)
Romantická pohádka vypráví o dávné lásce krále (J. Kanyza) k vládkyni Jezerní říše Memě (M. Vančurová). Ti dva se měli rádi, ale jejich cesty se rozešly, což Mema pociťuje jako zradu. Proto také před lidmi svou dceru Černovlásku (K. Špráchalová) varuje. Jenže jejich dávný cit znovu ožívá ve chvíli, kdy se Černovláska zamiluje do prostého chlapce (D. Prachař), přítele králova syna… (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
A máme tady aspiranta na nejhorší TV pohádku. Tvůrci si nedali moc práce s kulisami, které v podstatě zavěsili někam ke stropu a hned měli jezero a vodu. Ani ty šňůrky nezakryli. Za rohem se pak udělal malý plácek jako královský zámek. A pohádka měla hotovo. Kostýmy také stály za to. A šermířský souboj? O tom snad ani netřeba hovořiti. ()
Zcela šíleně studiová pohádka s hroznými triky a naprosto komplikovaně jednoduchým dějem. Král Kanyza má syna Marcela, který vyrůstal bez své matky. Proto mu král přivedl jako kamaráda sirotka Marka. V dospělosti však Marcel zažárlí na Markovu novou dívku - dceru královny Jezerní říše Memy - Černovlásku. A tak Marka uvrhne do vězení a chce si vzít Černovlásku. Mema ho však uvězní v moři a chce ho změnit v rybu. A tak se Černovláska musí výměnou za Marcela vrátit do moře a Marek musí zůstat sám. Jenže láska je mocná čarodějka a i přísná královna moří podlehne onomu lidskému citu. A tak tato zmatená a místy nechtěně svou trapností vtipná pohádka končí a i při svých 27 minutách je příliš dlouhou na to, než aby si ji divák chtivý pohádky užil. Hudební režie: Václav Fiala ()
Herdek, další pohádka,. u které bych přísahal, že už jsem ji hodnotil a komentoval - nemaže náhodou někdo na ČSFD sem tam z nudy komentáře? Tak ještě jednou - Kanyza dost unavený, celé vyznění ve stylu Cimrmanů (SPOILER! to není tvoje snoubenka, to je tvoje sestra), některé scény chybějí (třeba útěk černovlásky v závěru) a Kamče Špráchalové černé vlasy prostě nesluší, líbí se mi víc ve svých vlastních špinavě blond. ()
Typická česká televizní pohádka z konce 80. let na nedělní odpoledne po obědě. Levné triky ala voda přes obrazovku či mlha, aby to vypadalo, jakože se děje něco kouzelného. Ještě horší než ty triky jsou samotné interiéry, které vypadají jak v nějakém okresním divadle. [185. hodnocení, 12. komentář, 44%] ()
Můžete si říkat, že je to příliš krátké, že to má úděsnou výpravu o hereckých výkonech nemluvě, ale pro mě je to naprostá televizní romantická klasika, na které jsem vyrůstal. Nepopírám, že jsem trochu zatížený nostalgií, ale jako milovníku romantických příběhů bych si k tomu vždycky dokázal cestu najít, i kdybych to viděl poprvé. Je ale možné, že by mé hodnocení bylo o hvězdu nižší. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (1)
- Skladba, která zní při závěrečné scéně při tanci, byla převzata z filmu Slasti Otce vlasti (1969). Při večerní hostině a tanci na slavnosti pořádanou ve městě Lúky, kdy Jan Lucemburský povídá své tanečnici: „Selavi proti životu je i královský majestát směšný,“ zní stejná skladba. (horskejvlk)
Reklama