Kamera:
Jiří LebedaVOD (1)
Obsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(viac)Recenzie (280)
Divadelní hra Hrdý Budžes je sama o sobě skvělá, už jen proto, že jde o zdařilou adaptaci výborné stejnojmenné knihy Ireny Douskové. Ovšem co předvádí Barbora Hrzánová v hlavní roli, to se na prknech, která znamenají svět, jen tak nevidí. Vždyť také získala dle mého názoru naprosto zaslouženě za dech beroucí herecký koncert Cenu Thálie. ()
Výkon Barbory Hrzánové jest hodný jen a pouze samým superlativům, o tom nemůže být pochyb. I já bych jí na konci představení aplaudoval ve stoje. Ovšem, zde se hodnotí celky, nikoli jednotliví herci. A jako celek pro mě Hrdý Budžes zase tak převratným zázrakem není, dost možná i kvůli subjektivní averzi vůči všemu, co je spojené s dobou, do níž je příběh situován. ()
Omlouvám se ostatním hercům, ale nezapomenutelná "One Woman Show" Báry Hrzánové v roli Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ. Její geniální monolog i herecké ztvárnění "období husákovské normalizace" z pohledu osmileté Helenky a podle knižní předlohy Ireny Douskové (první část trilogie) nutí diváky neustále oscilovat mezi záchvaty smíchu i pocity přesně opačnými. Člověk by ani nevěřil, že celá "tehdejší doba" se dá popsat a hlavně předvést takovýmto absurdním způsobem. O to silnější je pak ten výsledný dojem. ()
Velmi zábavné představení, skoro by se dalo říct one-man-show, protože Barbora Hrzánová je vlastně celý děj. Také skvělé režisérské zpracování dodalo divadle o třech hercích velkou osobitost a rozdílné personality. Přitom ale nedocází ke splývání v guláš, jazyk jako výrazový prostředek vás drží uvnitř příběhu a stejně máte pocit výhledu z vysoké věže. Socialistické téma je už díky naší minulosti vcelku hojným námětem, ale zde je orpavdu dobře uchopené a podané, i cizí člověk by po tomto představení dokázal řícil hlavní psychologické jevy komunistického režimu. Ale hlavně i člověk znalý nemá pocit omšelosti tématu, protože je originálně podáno. Bez rozpaků 5* ()
A hrdý Budžes vytrval... Tak jsem si přidala---ty dorty!... A taky protože tu sisinku prostě chci!... Blbá, blbá Soňa!... A jsem fakt dost hodně spokojená... Za pár dní je tady škola a já kráva naházela všechny pastelky do kanálu... A mě poslali spát!... Helena Součková: Prase.... Díky Secký, seš fakt kámoš!...Můj tatínek má náklaďák. A tím náklaďákem---tě přejede...Lenka Krátká, tralala, se nám strachy... Sníh můžu, ten neni vůbec žádnej sladkej... To je prostě tajem!...No co co, soucit soucit...Já jsem prosila, já jsem vysvětlovala, že tu Milušku Voborníkovou prostě musím vidět!... Ty vole to je dost, ty vole to je dost, jsem se tady málem poblil... Dneska jsme měli ve školní jídelně úplně tu nejhnusnější věc. Jmenovalo se to pličky na smetaně a chutnalo to jako když do tý smetany někdo naplive... Pučila sem si kolo, že se projedu. Jen sem trochu nabrala rychlost, napálila sem to do stromu. Ani smyk sem nestihla udělat.... Stala se mi taková nemilá věc... Jenomže...Poslala sem Kačenku a Pepu k volbám a sebe na zmrzku... Na kostele zvoní zvon... Protože je už hezky teplo, začaly potíže s tělocvikem. S tělocvikem jsou potíže pořád, ale jakmile vysvitne sluníčko a člověk musí ven, je to ještě horší. Už jenom slíknout se do trenýrek a do trička nestojí za nic. Hned je břicho vidět ze všech stran a člověk s tim nemůže vůbec nic dělat. Protože tělocvik nebyl vymyšlenej kvůli cvičení, ale kvůli mučení tlustejch a neohrabanejch dětí. A to já jsem obojí! ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (6)
- Při předávání cen Thálie roku 2003 Barbora Hrzánová (Helena Součková) řekla: "Říkat na veřejnosti, že Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat, to je takový blaho po těch letech," čímž citovala repliku z této divadelní hry, avšak bylo na ni podáno trestní oznámení za hanobení rasy a národa. (JoranProvenzano)
- Hra je založena na stejnojmenné autobiografické knize Ireny Douskové. Kniha má i pokračování jménem Oněgin byl Rusák, které se odehrává asi o deset let později. I toto pokračování bylo (relativně úspěšně) zdramatizováno Divadlem v Dlouhé, hlavní roli už téměř dospělé Heleny si zahrála Lenka Veliká. (gjjm)
- Zákopský dědeček František nemohl napsat dopis prezidentu Husákovi. Helenka se narodila 20. srpna 1964, byla ve třetí třídě, takže jí bylo maximálně 10 let. Musela se naučit básničku do ledna 1975 a křupal jí sníh pod nohama, když říká, že prezident Husák dědečkovi neodpověděl a už asi neodpoví. Husák byl prezidentem až od 29. května 1975. (Jabo)
Reklama