Hrdý Budžes

Nejen české umění má velkou tradici v zpodobování skutečnosti jakoby dětskýma očima. Zdánlivě naivní a nezralý pohled svou bezprostředností a smyslem pro absurdní detail dokáže odhalit prvky a souvislosti, které dospělým - často i vzdělaným, poučeným, a přímo odbornicky dospělým - zrakům unikají. Nicotnost tvrdé normalizace sedmdesátých let, zoufalý pokus nomenklatur zastavit čas a vývoj, až programové znicotovování jakýchkoliv hodnot a kterékoliv kvality očima osmi- devítileté holčičky nabývá ve zvlášť silných momentech tohoto zvláštního případu divadla jednoho herce až pitoreskního rázu. Dousková s neuvěřitelnou minuciézností (tvořivě domýšlenou Hrzánovou - určitě to není "tajem") - kreslí přesvědčivou podobu krajského (okresního?) močálu výstižně nazývaného Nížínem a postihuje také řádění nižšího stupně normalizace (v tomto ohledu jakoby to byl pandán normalizačního seriálu OKRES NA SEVERU se známou Pláteníkovou úvahou o tom, že vedoucí tajemník okresního kremlu je něco jako osvícenecký absolutistický panovník). Trousit další chvalozpěvy na Thálií poprávu ověnčený výkon Hrzánové nemá smysl; spíše si pozornost zaslouží celý režijní koncept této dramatizace, zvolený způsob jeho invenčního pojednání a koncentrace až desítek odlišných prostředí i rolí na ploše neuvěřitelně malé a v neposlední řadě i zralý profesionální výkon obou spoluherců. To všechno potvrzuje starou polistopadovou pravdu, že doba, kdy kvalita se soustřeďovala především v Praze a do Prahy (něco málo zbylo i na Brno a Ostravu a opravdu spíše omylem "trošíčku trochu" na Plzeň), nenávratně minula. A že mnoho skutečné kvality se dnes najde i na regionálních, zdánlivě zcela neatraktivních scénách. Třeba v kdysi hornické a uranové a ještě předtím i zlaté a stříbrné Příbrami. (09.10.2008)

Bezduchá slátanina využívající některých motivů z éry socialismu. Stejně by se dalo zpracovat i období protektorátu, první republiky nebo c. k. monarchie, všechno mělo své vady na kráse, dnešní dobu nevyjímaje, ale čím dále do minulosti, tím méně lidí by rozumělo narážkám na příslušné reálie a tudíž by je to méně zajímalo. Divadelní hra/film předurčená/ý ke zmizení v propadlišti dějin umění. (09.06.2022)

Par excellence Bára Hrzánová, to co předvedla v Hrdém Budžesovi bylo neskutečné. Kromě úvodu takřka neslezla z pódia a svým herectvím mě opravdu dostala. Sice některé věci nebyly tak úplně humorné, spíš mrazivé, já to bral především jako výbornou komedii plnou vtipných hlášek živě pronášených hlavních představitelkou. Stejně tak její "Secký" mě slušně odrovnával. Zkrátka jasných 5*, kvalitní zábava. "Na kostele zvoní zvon, se*u, ser*eš, se*e on. Na mou věru jak tak se*u, tak mi přišlo na mysl, jak s*al kníže Přemysl. A pod tím bylo napsáno: Horší než-li Rusák je ten čů*ák Husák. A pod tím bylo napsáno: Dělej mi to zezadu. Tomu jsem nerozuměla. Ptala jsem se u večeře Kačenky, co by to mohlo jako znamenat a Kačenka celá zrudla, zakuckala se a že taky ale vůbec neví, co by to mohlo znamenat." (14.06.2011)

Včera 27. dubna 2012 jsem byl v divadle. Sem se domníval, že se budu nudit, ale...... Emocionální pocity dostaly takovou ránu, že jsem si několikrát musel čistit brýle, jak jsem byl ubrečenej. Snad stokrát za představení brečíte smíchy, ale v jedné fázi, kdy popisuje svou "Kačenku" - to je její máma - a její poslední cestu do divadla, se velká část návštěvníků rozbrečela žalem - tohle všechno s vámi, n a p r o s t o n o r m á l n ě Barbora Hrzánová udělá. A nepřejte si slyšet její "Cestu krve" a v poslední fázi ji i vidět - síla. Její vyprávění o životě je něco nádherného. Veselé scénky zakončuje smutnou zprávou a smutné zprávy zakončí veselou poznámkou. A v neposlední řadě je tu i její naprostá posedlost nejen Daliborem z věže ale hlavně a to naprosto hlavně zbožňování M i l u š k y V o b o r n í k o v é. Na konci představení doslala Bára krásné barevné fixy a mezi nima byla i Fialová a Orrrranžová - doufám, že je nehodila do kanálu. (28.04.2012)

Budžese jsme měli v doporučené četbě a jak to tak bývá, nikdy jsem se ke knize nedostala. Co se týče divadelní inscenace, převládá u mě zklamání. Stejně jako někdo u her Járy Cimrmana ani nehne brvou a druhý se válí po podlaze smíchy, tak i tady se diváci dělí na dva tábory, soudě podle reakcí v divadle a komentářů. Hrzánová hraje svůj part výborně a je až neskutečné, že není vůbec těžké jí uvěřit onu osmiletou holčičku. Některé intermezza byla vyloženě trapná a J. Vlčková (ta copatá) to se svou teatrálností přeháněla. L. Jeník působil přirozeně, ale nechápu, proč si ani po pause nevyměnil to propocené tričko:). Párkrát jsem se zasmála, ale jak nad tím tak přemýšlím, připadá mi, že většina humoru nevychází z geniálního monologu, ale hlavně z intonace a práce s hlasem plus mimiky/gestiky Hrzánové. Kostýmy jsou však geniální, což se ale nedá říci o chudé scénografii - a já si kladu otázku, jestli to byl účel a nebo prostě nebyly peníze. Škoda, že se mrazivé repliky utopily ve srandičkách, protože takhle je to jen trochu lepší Kája Mařík, kterého jsem na kazetách tak ráda poslouchala:).„Na jevišti právě probíhá pausa - to je jako přestávka, to se tak u divadla řiká!“ /// „Už jsem úplně celá ve Vánocích!“ (16.12.2010)