Mária Antoinetta

M.A. není zklamáním, ale ve srovnání s předešlými dvěma bijáky Sofie Coppolové asi bohužel neobstojí. Marie Antoinette je silná jako intimní pohled na život ženy, která si musela vzít člověka, jehož jí vybral někdo jiný, a která musela otěhotnět, aby splnila nároky na ní kladené. Coppolová zručně inscenuje často až směšné dobové rituály, nechává nám nahlédnout pod pokličku královského života, který i přes materiální přebytek nemusel znamenat štěstí. Emoce hlavní hrdinky jsou vylíčeny skvěle, tak jak to Coppolová umí, nemůžu si ale pomoci, současná hudba se sem nehodí. Nepřijde mi to ani inspirativní, ani provokativní, jen zbytečné a rozptylující. Snad v jednom momentě mě tenhle přístup zaujal - a to když na minutu spustili The Strokes. M.A. je místy maličko zdlouhavá, možná trošku chladná, ale určitě nenudí. Uvidíme, jaký dojem budu mít z druhého zhlédnutí. To si ale nechám na velké plátno. P.S. Viděno z DVD screeneru. (09.12.2006)

Režisérka Sofia Coppola dokáže vedením herců a pojetím scény mistrovsky vystihnout atmosféru určité intimní chvíle. Ani její kostýmní film se proto neopájí dobou, ale zaměřuje se na Marii Antoinettu. Nezobrazuje ji jako královnu procházející velkými dějinnými událostmi, nýbrž jako ženu v různých emocionálních proměnách – dětsky rozvernou, citlivou, zraňovanou, či zamilovanou. Opulentní prostory Versailles a velké historické osobnosti zde jsou čistě kulisami obklopujícími titulní hrdinku. (15.09.2008)

Moderne spracovaný a aj tak takmer autentický historický príbeh o veciach vážnych a neveselých, trpkých a skľučujúcich , z obdobia plného nepokojov a kríz; a cez to všetko je spracovaný nonšalantne, galantne, ale hlavne bezstarostne a usmievavo, a celý hrá tými najkrajšími farbami a doprevádza hudba, ktorú by ste do historicko-biografickej drámy nikdy netipovali. Tým nechcem povedať, že dramatické okamihy z filmu vyprchávajú. Práve naopak. Množstvo spletitých scén len poukazujú na rozvrátenosť vtedajšej situácie a hlavne najvyšších spoločenských vrstiev a umocňujú dramatický podtext filmu. Kirsten Dunst sa v tejto roli našla dokonca tak, že ako Mary Jane ju už dokonca ani nemám chuť štvrtýkrát vidieť. Sofii verím aj naďalej. 80%. (10.04.2009)

Ke konci už to jen tak volně plyne, bez velkého dramatického oblouku, ale kdo řekl, že historické spektákly musí být tíživé a natáčené podle dějepisných učebnic? Marie Antoinetta zažila Versailles jako bizarní místo, kde se při večeři nediskutuje, ale šeptem pomlouvá, kde vám k prvnímu sexu žehná sám biskup, kde nemůžete vstát z postele bez cizí pomoci, o právo obléci vás se děli armáda dvorních dam a když se snažíte vykonávat manželské povinnosti, manžel vás v posteli prostě ignoruje. A tak se nikdo nemůže divit, že si najdete jinou zábavu... Byla by škoda zpracovat toto téma klasickým způsobem, bez moderní hudby, bez exhibicí bot, šatů a jídla? Bez Sofie Coppoly a Kirsten Dunst? Obrovská. 80% (15.02.2009)

Ako žánrovému tradicionalistovi mi vadil absolútny nedostatok historickej atmosféry, ale je mi jasné, že je to úplne nepodstatný argument, pretože Sofia samozrejme nechcela natočiť druhú Kráľovnú Margot, ale len pestrofarebnú tortičku, len akúsi ľahkonohú (až na ten pochmúrny koniec) hru na históriu. Keby som chcel byť hnusný, označím to za klasický ženský intelektuálny film, napĺňajúci ošúchanú schému "žena zviazaná spoločenskými konvenciami sa búri, rieši svoje vzťahy s mužmi a matkou a aby sme tej telenovele dodali váhu, dajme tomu tragický koniec". Lenže to by film nesmel mať tú podmanivú atmosféru, sálajúcu typickým Sofiiným režijným rukopisom, ktorý je čím ďalej vybrúsenejší a dokáže byť fascinujúci. Príjemné, hoci na rozdiel od Lost in Translation nemám najmenšiu potrebu pozrieť si to znovu. (07.06.2007)