Plynové lampy

Výborný film s perfektními herci. Černobílé filmy měli vždycky jistý nádech historie a často i kvality a tento snímek si barevný neumím představit. Psychologická hra muže, který chce zničit svou manželku. Perfektní atmosféra starého londýňského domu a naivně a dokonale zahraná postava Pauly Alquistové skvělou Ingrid Bergman. (12.08.2006)

Skvělý thriller, který svou mysteriózností trochu připomíná Hitchcockovy filmy. Charles Boyer je jako padouch psychicky týrající svou ženu Ingrid Bergman velmi přesvědčivý, stejně jako Ingrid, vyslouživši si za tuto roli Oscara. Zmínit musím i Angelu Lansbury, tehdy debutující, kterou dnes známe především jako Jessicu Fletcherovou. Celkový dojem z filmu je opravdu dobrý. Psychologicky zdeptán byl jsem z Boyera i já. Jeden z nejlepších filmů čtyřicátých let! (09.05.2009)

Ponenáhlu houstnoucí dusno v klaustrofobně přeplněných interiérech i stále mlhavějších ateliérových ulicích, brilantně napsané repliky zarývající se do paměti i s melodií hlasů, trochu starosvětské, ale precizní herectví, prostě vrcholná ukázka hitchcockovské totálně kontrolované filmařiny ve filmu o totální kontrole člověka člověkem. Věčná škoda, že se k tomu už dnes nedá přijít bez předchozí znalosti zápletky, až je z toho jeden občas netrpělivý, kdy už se věci posunou dál, ale i tak je úžasné sledovat, kam až se v posledním dějství vybičuje Paulina nejistota a jak si pak za všechny manipulované nebožačky světa vychutnává závěrečnou katarzi. (25.10.2018)

Dívčí sen o štěstí. Toť jen lež vlastního svědomí. Štěstí je bláznovství ztřeštěnosti vlastní existence. Láska je běsnění prostopášnosti, falešná závrať vlastní nevinnosti. Je to hořký kalich, který ti bude výpraskem. Život je ti fraškou. V samotě prázdného pokoje si vyložíš karty. Tábory stínů vstupují do místnosti. Slyšíš kroky. Tví démoni přicházejí. Mlha londýnské ulice se valí přes práh. Připrav se. Lampy už potemněly. 90% (20.10.2016)

Plynové lampy rozhodně mají co divákovi nabídnout, ať už jde třeba o vytváření atmosféry, systematické, promyšlené oblbování a přesvědčování hlavní hrdinky, dokonale démonického záporáka či správně nesnesitelnou, zvědavou babku. Na druhou stranu má ale také až podezřele bystrého detektiva spojujícího si vše rychlostí blesku, a hlavně Ingrid Bergman, která za snímek sice získala zlatého plešouna, mně ovšem její herecký výkon přijde na tomto filmu zdaleka to nejslabší (zatím mě dokázala pořádně zaujmout jen v Podzimní sonátě a na další ohromení jejím herectvím si tak budu muset počkat min. do našeho dalšího filmového setkání). Ve výsledku to tak vidím „pouze“ na slušné 4*. (17.06.2015)