Plynové lampy

Výborný psychothriler, který zaujme především svou působivou atmosférou a perfektním výkonem Ingrid Bergman. Na kvalitě také přidává gradující napětí a celková pochmurná syrovost snímku. Zážitek bohužel kazí oprsklá Angela Lansbury, která už tenkrát měla podstoupit plastiku svého opičího ksichtu. 80% (14.03.2011)

Upřený pohled Charlese Boyera nahání hrůzu ještě po dlouhých desetiletích a to jsem si myslela, že se nikdo netváří vražedněji než má mladší sourozenkyně, když některému jejímu nápadníkovi líčím, jak jsem ji krmila a přebalovala. Takhle má vypadat promyšlené deptání postav i diváka, milí autoři hororů. Vaše purpurové řeky z rozervaných hrdel jsou ve srovnání s nálezem hodinek v kabelce k smíchu. (08.03.2008)

Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. (16.03.2012)

Teď, skoro už po třičtvrtě století, by asi po Ingrid Bergmanové požadoval jiné ztvárnění hlavní hrdinky. Nicméně i tak jde o velice dobrou detektivku, zahrnující nátlakovou či vyděračskou metodu, která se v manželstvích objevuje poměrně často, a které přijít na kloub je obtížnější, než když jsou ve hře pouze šperky, byť nedozírné ceny. Není třeba krást brože nebo kapesní hodinky, to dovede každý zloděj, ale správně se rozhořčit, když se rozlije káva na ubrus, v správnou chvíli není nakrájená mrkev do polévky a podobně. Přitom jen málokdy se objeví Joseph Cotten a řekne, jak se věci skutečně mají. Člevěk na to musí přijít sám a zachovat se jak umí. (17.02.2019)

Manželem terorizované ženy jsou častým filmovým námětem. Tento více než sedmdesát let starý psychothriller je špičkovou ukázkou tohoto žánru. Vyniká skvělými hereckými výkony, velmi dobrou výpravou a kostýmy, napínavým příběhem a depresivní atmosférou s prvky tajemna. Ingrid Bergmanová v roli naivní, ušlápnuté manželky se vlivem stupňujícího se psychického teroru ze strany manžela pozvolna propadá od počátečních depresivních stavů až na pokraj šílenství. V roli jejího démonického muže ji excelentně sekunduje jako velmi přesvědčivý manipulátor Charles Boyer, který má na svědomí plíživě houstnoucí atmosféru tohoto filmu, jíž jsem podlehla i já. Člověk si po takovém zážitku začne vážit dobrého životního partnera. (24.02.2016)