Deň po

Vynikající záležitost. K dokonalosti mu chybí snad jen trošku kratší úvod a lepší triky. Tenhle film ale ani tak nestaví na tricích, jako na velmi dobré a kvalifikované znalosti dopadů jaderného útoku. Pro pochybovače níže - záleží samozřejmě na síle explioze, ale obecně se dá říct, že 80 km od epicentra by lidé skutečně přežili. Jinak pevná překážka opravdu omezí radiaci. ukrytí se ve sklepě je dobrá obrana proti spadu, který jde dolů postupně, radiace také postupně klesá. Btw: v Hirošimě nejvíc lidí v prvním momentu zabila horká tlaková vlna vyvolaná explozí (tedy nikoli teplota nebo okamžitá smrt z ozáření). (28.02.2007)

Předně bych rád varoval všechny, kteří se na Den poté teprve chystají: Vyhněte se dabované verzi. Ohavnější české znění jsem dlouho neslyšel. Nicméně i přes tohle zprznění jsem film dokoukal - je to totiž jeden z těch snímků, které by mě upoutaly snad i bez zvuku. Čert vem, že nás úvodní hodinu seznamuje s postavami, které kromě lékaře Jasona Robardse vlastně za jakékoliv vykreslování ani nestojí, protože když "TO" po padesáti minutách přijde, člověk už jen tají dech, spolu s postavami sleduje startující rakety a po ohromném (a trikově skvěle zvládnutém) úderu se seznamuje s jeho hrůznými následky. Není to hezký pohled. A ten závěr... Brrrrr. (28.04.2012)

Kladu si otázku, jak bych asi Den Poté hodnotil, kdybych neviděl o pouhý rok mladší britská (výrazně televiznější a dokumentárnější) Vlákna. Takže pokud jste je Vy sami neviděli, berte mě s rezervou. Den Poté je rozmáchlé dvouhodinové katastrofické drama s podivně artovými vložkami (viz např. bílý kůň), které se netají tím, že ukazuje ten výrazně mírnější než realistický scénář jaderné války. Takže nenastane žádná nukleární zima, "jen" se centra velkých měst a okolí vojenských zařízení obrátí v prach, a celé území pohltí radioaktivní mrak. Film sleduje osudy několik postav, žijících a pracujících v Kansas City, z nichž za hlavní lze považovat nemocničního lékaře Jasona Robardse. Velmi přesvědčivě ukazuje to, že na něco takového, jako by nastalo, nemůžeme být připraveni, a že ať jsme jakkoliv různí, najednou začneme mít společnou starost o ty naprosto nejzákladnější věci, které si bohužel budeme i nadále chtít opatřovat trochu odlišnými metodami. Ještě palčivější ale je uvědomění si, že se všechny naše plány zhroutí, a prostě nezbude, než se s tím smířit. Den Poté rozhodně plní svůj účel. Záběry na rakety opouštějící hromadně sila, stejně jako na sportovní halu zaplněnou umírajícími, jsou v tom nejhorším slova smyslu velkolepé. Ale musím se vrátit ke srovnání s Threads - ta jsou podle mě silnějším zážitkem díky realismu, polodokumentární formě, a mistrovské práci se zvukem a střihem. Den Poté je zkrátka "jen" hraný film. Kvalitní, ale narážející na svoje limity. 80% (03.01.2017)

"Důležité je, že jsme přežili." "Abychom nelitovali." tenhle dialog a opravdu nechutný prezidentský proslov jsou dvě věci z filmu, které si budu pamatovat asi navždy. Protože tyhle dvě věci nejlépe vystihují celé poselství filmu. Tolik k obsahu. Ohledně filmařiny bych určitě vyzdvihl skvělou JoBeth Williams v úžasně cynické roli, zdařilé kulisy a velmi povedené masky. Jen škoda, že ten film prostě stárne a minimálně v první půlce se nevyhnul jistému patosu. 3,5* (08.05.2014)

hrozivé vízie o tom ako to bude vyzerať po tom. Troška mi vadili tie technické veci, nezdá sa mi aby tridsať mil od epicentra spadla po desiatich dňoch radiácia z 50 na "prijateľných" 5 radonov, tak isto doktorove zázračne prežitie v aute po výbuchu atomky na dohľad.. no čo už , o voľačom to už predsa len byť muselo. :) V čase vzniku film musel mať určite veľký ohlas ešte aj teraz po viac ako 30 rokoch je to pozerateľné. (27.01.2016)