Deň po

"Důležité je, že jsme přežili." "Abychom nelitovali." tenhle dialog a opravdu nechutný prezidentský proslov jsou dvě věci z filmu, které si budu pamatovat asi navždy. Protože tyhle dvě věci nejlépe vystihují celé poselství filmu. Tolik k obsahu. Ohledně filmařiny bych určitě vyzdvihl skvělou JoBeth Williams v úžasně cynické roli, zdařilé kulisy a velmi povedené masky. Jen škoda, že ten film prostě stárne a minimálně v první půlce se nevyhnul jistému patosu. 3,5* (08.05.2014)

Film by sa mal volať Deň pretým a deň potom. "Predel" v strede nielen delí film na dve polovice, ale na dve štylisticky aj naratívne rozdielne polovice. Z tej prvej sa inšpiroval určite Greengrass v United 93. Dokumentaristiky ladené zábery z ústredí a armády, správy v rádiu, znejúce ako náhodný podmas v pozadí a žiadne prestrihy na udalosti v Európe. Popravde, takto je to omnoho napínavejšie. No a potom, potom nasleduje peklo. Je jedno, aký vzťah sme si vypracovali k postavám v prvej polovici, Meyer je nekompromisný a ukazuje tváre a telá tak, ako by vyzerali v reáli. Ak niekto oslepne, tak zázračne sa mu zrak nevráti. A niekde v pozadí stále visí otáznik, že keď sme to jednému národu raz spôsobili aj my, či len nebola otázka času, kedy sa to stane aj nám. Nie náhodou je jedna z dôležitých postáv Japonec.. (06.04.2016)

Kladu si otázku, jak bych asi Den Poté hodnotil, kdybych neviděl o pouhý rok mladší britská (výrazně televiznější a dokumentárnější) Vlákna. Takže pokud jste je Vy sami neviděli, berte mě s rezervou. Den Poté je rozmáchlé dvouhodinové katastrofické drama s podivně artovými vložkami (viz např. bílý kůň), které se netají tím, že ukazuje ten výrazně mírnější než realistický scénář jaderné války. Takže nenastane žádná nukleární zima, "jen" se centra velkých měst a okolí vojenských zařízení obrátí v prach, a celé území pohltí radioaktivní mrak. Film sleduje osudy několik postav, žijících a pracujících v Kansas City, z nichž za hlavní lze považovat nemocničního lékaře Jasona Robardse. Velmi přesvědčivě ukazuje to, že na něco takového, jako by nastalo, nemůžeme být připraveni, a že ať jsme jakkoliv různí, najednou začneme mít společnou starost o ty naprosto nejzákladnější věci, které si bohužel budeme i nadále chtít opatřovat trochu odlišnými metodami. Ještě palčivější ale je uvědomění si, že se všechny naše plány zhroutí, a prostě nezbude, než se s tím smířit. Den Poté rozhodně plní svůj účel. Záběry na rakety opouštějící hromadně sila, stejně jako na sportovní halu zaplněnou umírajícími, jsou v tom nejhorším slova smyslu velkolepé. Ale musím se vrátit ke srovnání s Threads - ta jsou podle mě silnějším zážitkem díky realismu, polodokumentární formě, a mistrovské práci se zvukem a střihem. Den Poté je zkrátka "jen" hraný film. Kvalitní, ale narážející na svoje limity. 80% (03.01.2017)

Odstrašujúci film spred 40 rokov, vtedy si to tak predstavovali, oni boli bližšie Hirošime, než sme my im. Dnes by pri tej sile atómových bômb to vyzeralo asi trocha inak. A asi aj vtedy, mne to prišlo neautentické. Posolstvo fajn, ale efekty slabučké, navyše príbeh dlho v sebe nesie úplne iné linky, než vedenie k apokalypse. Hit pre ľudí tej doby, nadčasovosť sa však už stratila. (08.09.2023)

Noční můra mého dětství, viděno dnes dosti trapné, ale stále aktuální. Jde vlastně o tv film a nízký rozpočet je hodně znát. Skutečnost by byla mnohem horší a to se asi nafilmovat nedá, protože by nebylo co.Nikdo si nedovede představit jak by vypadal den poté přeživších, natož týden,měsíc,rok, 10 let... (12.10.2007)