Šťastné a veselé

Jakmile začal skotský dudák doprovázet německého tenora věděl jsem, že ten film mě dostal a bylo mi naprosto jedno, co bylo předtím a co bude potom. Chvíle, kdy vojska vystoupila ze zákopů, patří k těm nejsilnějším filmovým sekvencím, jaké jsem kdy viděl. To ještě zvýrazňoval fakt, že tohle se opravdu stalo. Úžasná chvíle nejen co se I. SV týče a to, jak se tenhle historický moment podařilo převést do filmové podoby, si zaslouží absolutorium. 95% (23.07.2012)

Štědrý večer roku 1914 . Píseň „Tichá noc“ zpívaná německým tenorem, kterou doprovodí, z nepřátelského zákopu, skotský dudák. A najednou se dá zapomenout na nenávist, nepřátelství, zimu . válku. Píseň, která pro vojáky tří armád znamenala nejen krátké příměří, kdy si připili francouzským šampaňským, vzájemně si ukázali fotografie svých žen, společně se pomodlili, pohřbili mrtvé. Ale byl to i začátek něčeho těžko pochopitelného.. „Válka, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat až bude po všem.“ Jenže kouzlo vánoc nepocítil každý a válka je teprve na samém začátku. Nevím co přesně jsem od filmu očekávala, ale rozhodně jsem byla víc než mile překvapená. (27.03.2006)

Nádherně lidský film o dobrém v lidských bytostech. Poznámka na okraj, odvelení Němců na východní frontu je v tomto případě možná ne za trest, ale ze strany německého vedení spíše prevencí. Rusové slaví Vánoce jako pravoslavní až v lednu. Leda, že by narazili na jednotku ruského impéria složenou z Poláků, Finů, Lotyšů, Litevců či Estonců. A Rakušané popřípadě by jim mohli dělat Skoty. (01.01.2011)

Příběh slavné a neuvěřitelné světlé chvilky během Vánoc 1914 na frontě, kdy mezi vojáky došlo k svátečnímu bratření se přímo na “zemi nikoho”. Film sice malinko těžkopádný a vleče se víc než by musel, pak ale přeci jen dojímá a má co nepřímo vypovědět o první světové válce. Solidní průměr, cením sympatickou trojjazyčnost. (03.12.2018)

Rozhodol som sa, že prihodím hviezdičku navyše. Pretože je Štedrý deň, ja musím byť v práci a na odreagovanie si púšťam vojnový film. Asi vám to znie ako masochizmus. Ale dal som na tip jedného užívateľa a tiež som zohľadnil názov, a vyplatilo sa. Niečo tak pozitívne sa snáď ani nemohlo odohrávať na fronte! Francúzski, škótski a nemeckí vojaci tu nachádzajú na Vianoce stratené, resp. zdanlivo vzdialené hodnoty v zmierení sa s "nepriateľom". Zaspievajú si spolu koledy, vykonajú polnočnú omšu a na druhý deň mier pokračuje. Veď prečo by nemal? Títo "protivníci" majú k sebe bližšie ako ich krajania, ktorí oplývajú vlasteneckými rečami len z pohodlia domova a s plným žalúdkom. A nie je to otázka len vzdialenosti. Spája ich väčšia ľudskosť. Nechcú bojovať, ale musia. Prestanú a možno budú potrestaní. Ale aspoň s čistým svedomím. Aspoň trochu čistým, pretože zrejme všetci prelievali krv, no spamätali sa. Aspoň v sviatočnom čase. Čo už tie sviatky pre koho znamenajú, je vedľajšie. Ak by mali mať vždy takýto efekt, nech sa to prisúdi aj kresťanom (aj keď v tomto filme je to zobrazené práve opačne, čo je ďalšie plus). Boli v ich mene vojny, tak môžu byť aj zmierenia. Že je to patetické, naivné, alebo až absurdné? No značne, ale tiež podľa skutočnej udalosti. Čiže skôr vojna je absurdná! Iný deň v roku by som asi hodnotil nižšie. Ale teraz to padlo na úrodnú pôdu (z ktorej rastie vianočný stromček a mäkne srdce:). (24.12.2013)