Biely oleander

Tenhle film ke mně přišel taky v pravou chvíli. Taky díky mé mámě. Michelle Pfeiffer je tu tak skvělá. Hraje matku, kterou zbožňujete a zároveň nenávidíte a bojujete s tím celý život. Příběh je cloumavý... je to hledání.... hledání sama sebe. Protože s tím člověku nikdo nepomůže. Ostatní mu to můžou jen kazit. (11.04.2011)

Jeden z filmů, který má kouzelnou atmosféru. Určitě je to mnohokrát omílané téma, ale tady je to udělané hodně emocionálně. Tím je lehčí se vcítit do hlavní postavy- donutí vás to doopravdy přemýšlet nad životem, nad lidmi, nad různými charaktery, a nad tím jak řešit "problémy". A hudba...hudba ta je kouzelná. Podtrhává už tak vypjaté emoce během filmu. (08.07.2012)

Bílý oleandr je opravdu vydařené drámo. A to i přesto, že ho dost dobře nechápu. Tedy pokud jde člověk pod povrch. Bude to asi tím, že se na jednom plátně vyskytuje hned několik hlavních ženských postav s osobitým charakterem. Dalo mi zabrat porozumět jedné a ony jsou tu hned čtyři. Bude to chtít opáčko. P.S. Souhlasím se všemi, Michelle Pfeiffer je fantastická, nádherná... (15.04.2007)

Astrid žije jako dvanáctiletá v Kalifornii se svou matkou a umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec ji opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ostrahou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé a nikde to není žádný med a přitom stále navštěvuje svou matku ve vězení a trpí. Solidně pojatý thriller je přehlídkou vynikajícím způsobem zahraných postav. Ač už jde o sexy hysterickou Robin Wright, nebo skvěle uchopenou roli vražedkyně Michelle Pfefferovou, Renée Zellweger byla také super a Alison Lohman tak trochu zůstala ve stínu těchto výjimečných hereček. 80% (20.01.2009)

Nadané a krásné.. Matka s dcerou a křehké téma dospívání! Psychologické drama nás tak protáhne pěstounskými rodinami a ústavy, jelikož z matky se stává trestanec a z dcery postupně roste odhodlaná dívka, která přes „ideální“ pěstounské rodiny končí u nespořádané ruské prodavačky, která jí ukáže, jak je to se skutečným životem. Neústupná matka již nemůže tahat za nitky a vše tak spěje (s hudebním doprovodem Thomase Newmana) do finále. Ale.. je to nemastné neslané, přestože se s tímto poutavým námětem dalo pracovat podstatně citlivěji. Navíc, když vám na záda dýchají takové ženské herecké esa a také vycházející mladé naděje – vedle Patricka Fugita (z Na pokraji slávy) je to pochopitelně Alison Lohman, která zvládá předepsané dramatické polohy znamenitě. V trnité cestě, kde je těžké mít rád a být milován, jen díky ní (a chladné Michelle Pfeiffer) stojí drama Bílý oleandr průměrných televizních tvůrců za větší pozornost. (08.01.2006)