Zikmund řečený Šelma ryšavá

Československá historická televizní inscenace podle scénáře J. Šotoly popisující poslední dny Zikmunda Lucemburského (1368-1437), mocného středověkého panovníka, krále českého a uherského a římského císaře. Děj se odehrává ve Znojmě v prosinci 1437, kdy umírající vladař cestuje se svým doprovodem z Prahy do Uher a předává vládu svému zeti Albrechtu II. Habsburskému. Ryšavého nemocného císaře v pokročilém věku ztvárnil svým jedinečným způsobem mistr R. Hrušínský a nutno dodat, že sledování jeho mimořádného hereckého umění je vskutku nevšední zážitek. Vynikající herci ve vedlejších rolích, ani strohá výprava, ani jednoduché kulisy a komorní ztvárnění inscenace nemohly ohrozit a snížit geniální výkon jednoho z největších českých herců. Druhorozený syn Otce vlasti, jemuž se díky zbarvení jeho vousů a vlasů přezdívalo od mládí Liška ryšavá, však není spokojen se svým následovníkem, manželem své dcery Alžběty Lucemburské (Z. Bydžovská), neboť ten se v této inscenaci prezentoval jako drzý, agresivní opilec, nehodný pocty důstojně vládnout obrovské říši, kterou Lucemburkové vybudovali. Albrecht II., druhý Habsburk na českém trůně, jehož postavu skvěle interpretoval A. Švehlík, se však z vládnutí dlouho neradoval, neboť zemřel o dva roky později. Zikmund, jehož většina českého národa vnímá jako toho, co upálil Mistra Jana Husa, v inscenaci opakovaně předstíral, že zapomněl jméno tohoto českého církevního reformátora, avšak ve skutečnosti si přesně pamatoval detaily této exekuce a v myšlenkách se k nim neustále vrací. V dalších vedlejších rolích se objevila M. Dvorská jako druhá Zikmundova manžela Barbora Celjská, E. Cupák coby vyslanec české kališnické církve, Z. Martínek v roli katolického biskupa plného nenávisti či L. Mrkvička v roli císařova nejvyššího poradce. Hodinové televizní dílo o posledním dnu kontroverzní historické osoby, jehož smrtí zanikla slavná dynastie a jenž je vnímán jako nepřítel Čechů, v režii J. Bělky hodnotím díky uchvacujícímu Hrušínského výkonu a zajímavému historickému tématu maximálně. (27.07.2018)

Milovníci Hrušínského extrémní deklamace/intonace si tady opět přijdou na své. Extrémní protahování konce slov/vět, kde se ještě ke všemu konečná slabika většinou sníží o pár tónů, jako by "dodělávala"/uvadala, je pravděpodobně světová rarita v oblasti hereckého přednesu. Někdy to sedne, někdy to je k zasmání a někdy to leze dost na nervy. Výborný herec a nepřekonatelný Švejk nikdy nebyl tak úplně můj šálek čaje. (10.06.2018)

Herecký koncert Rudolfa Hrušínského. Mistrně stvárnil mocného panovníka, který na konci života naplněného boji na poli válečném i politickém vidí, jak výsledky jeho úsilí berou za své a jsou ničeny jeho nízkým a sobeckým okolím. V jednom z komentářů se tu objevilo cosi o vlastenecké břečce a "zlém Zikmundovi" ( a také cosi o přehrávání, což autor patrně převzal z komentáře kolegy Civala :-)) ). Právě "Zikmund, řečený šelma ryšavá" ovšem s tradičním "vlasteneckým" pojetím této historické osobnosti ostře polemizuje - jak je ostatně dobrým zvykem jeho autora Jiřího Šotoly, spisovatele stojícího vždy mimo proud literatury oceňovaný oficiální kritikou různých režimů. Inu, když už píšu komentář, je dobré se na (CELÝ) daný pořad opravdu podívat a neposuzovat ho jen podle názvu, který může být pohříchu míněn jako ironická provokace různých rozumbradů... (14.07.2007)

"Bůh čeká, všichni čekají…Není kam utéct. není kam se vrátit." Někdy se říká, že dvakrát člověk nevstoupí do stejné řeky. Rudolfu Hrušínskému (spolu se scénáristou Jiřím Šotolou i režisérem Jiřím Bělkou) se to myslím vcelku povedlo. Sice je to (opět) krapet divadelní/afektované, ale jinak to hodinové čekání na Zikmundovu smrt nepůsobí ani za mák nudně. Nic naplat „když umírá císař, hroutí se svět, kameny se roztékají, ptáci mrznou v letu."     (14.12.2023)

Zikmund Lucemburský, syn Karla IV. byl významným panovníkem evropského formátu. Odstranil dvojpapeží, provedl výrazné reformy v Říši a byl českým, uherským a německým králem, což rozlohou odpovídá budoucí habsburské Podunajské monarchii. Jenže- jako český král usedl na trůn fakticky jen na pár měsíců a stejně ho nakonec čeští páni spolu s městy vyhnali. Na svém útěku zemřel ve Znojmě, pln nenávisti k husitům a Čechům obecně, jelikož oni mu tzv. "sebrali hračky". Tento film zachycuje poslední okažiky Zikmundova života. Věnuje se však spíš divadelnímu projevu Rudolfa Hrušínského a zatlačuje tak do pozadí možná zajímavější mocenský boj královny Barbory a Albrechta Habsburského o trůn, do něhož povážlivě zasahují čeští páni. Postavy tehdejšího dramatu nám nikdo nepředstaví, takže divák neznající politického pozadí je ztracen. Zbyde jen křik a zmítání Hrušínského a nevyužitý potenciál jinak skvělého tématu. Hrušínský mohl stejně umělecky zemřít jako Napoleon nebo Sokrates, bylo by to stejné. 60% (26.08.2012)