Šípková Ruženka

Poslední celovečerní pohádka pod taktovkou W.Disneye. Jako předloha posloužila předloha Ch.Perraulta, ale jen první polovina pohádky - druhá část, kdy princ má tajně s Růženkou dvě děti a nakonec je všechny tři chce sníst princova matka (když ten odjede do války), protože je z rodu lidožroutova, byla Disneyem raději vypuštěna. I tak se děti v kině bály - scéna s drakem na velikém plátně budila nefalšovanou hrůzu. Tvůrci zde dotáhli technickou stránku k absolutní dokonalosti. Jednak použili nový systém Technirama, a pak v některých scénách využili až devět desek s foliemi ve speciální kameře, kterou vyvinuli pro potřeby Disneye již pro Sněhurku. Navíc i zde se uplatnila rotoskopie pro co nejdokonalejší pohyb. A ještě jeden prim z mnoha - kreslíři vytvořili detailně propracovaná pozadí, a tak se příběh sice odehrává ve 14.století, avšak obrazy dýchají bohatým barokem. Dlouho jsem litoval, že takto nenatočili i Růženku hranou. Asi jsem nebyl sám, proto vznikla v roce 2014 Zloba, která si vypůjčila zlou vílu i s těmi nejděsivějšími scénami. Viděno 4x. p.s. a šaty pro Růženku musí být samozřejmě růžové... (04.02.2017)

"Sleeping Beauty" hned od úvodu svádí k pozornosti díky mírným diferencím v příběhu oproti u nás známé verzi "Šípkové Růženky". Odlišnosti jako např.že Růženka se původně jmenuje Jitřenka a své známé (zde krycí) jméno získá kvůli utajení před zlou čarodějnicí, která ji přiřkla osudnou sudbu... proto také žije až do 16-ti let skrytá v lese se třemi hodnými sudičkami (chudáci rodiče bez dcery)... no a jistě zaujme i způsob skrz který se Růženka setká tváří v tvář se svým osudem - nepíchne se o růži, ale o vřeteno kolovrátku :). Už tedy jen kvůli těmto drobným maličkostem k sobě Růženka poutá oči spokojeného diváka zvědavého i u zdánlivě notoricky známého příběhu jak se to bude odvíjet dál. Musím se také zmínit o "třech sudičkách", které zde mají z mého pohledu až nežádoucně velký prostor a stávají se zde vůdčími, nepostradalelnými hybateli a tvůrci děje, vedle nichž jsou "ústřední" Růženka a princ Filip (s vyjimkou jeho heroického výkonu v závěru - podporovaného neúnavnými sudičkami) jen pasivními účastníky děje. Moc pěkně je tu podána "temná strana"; zlá čarodějnice je záporákem par excellance a její doupě s tupými pohůnky hezky evokuje sídlo Západní čarodějky ze země OZ (jsou si také ostatně dost podobné :) Ve výsledku tu tedy máme příjemně vyprávěnou pohádku prodchnutou řadou tradičních prvků, jež dávají tak mile vzpomenout klasické pohádky (ťřeba) na dobrou noc. (23.10.2005)

Na Šípkové Růžence jsem byl coby dítě v kině a pamatoval si z ní hlavně Zlobu a její sídlo, draka, havrana proměněného v kamenný chrlič... Zkrátka samé ty půvabně temné záležitosti. Dnes jsem na film podíval po letech znovu (protože čistokrevná pohádka málokdy uškodí) a jsem nadšený. Všechno to, co se mi líbilo, se mi líbí dál, Zloba je dokonce jeden z nejlepších Disneyových záporáků, a k tomu jsem musel přičíst pro našince poněkud netradičně, ale nápaditě pojatý příběh o Růžence, v němž princ je téměř k ničemu a skoro všechno oddřou tři dobré víly (a vlastně proč také ne, když většinu z toho zpískaly, že), dechberoucí vizuální zpracování... Česká verze má kromě podařeného dabingu také výborné texty písní, o něž se postaral Eduard Krečmar. "Z krásných snů tvou příjemnou tvář už dávno znám..." (01.06.2014)

Jako první film roku 1959 jsem si dopřál disneyovskou pohádku s vědomím, že mě prostě nemůže zklamat. A trošku se mnou bojovala. Disneyho Růženka, nebo vlastně Aurora je v příběhu hodně upozaděna, stejně jako princ Filip. Místo nich se hrdinkami stávají tři sudičky, které ji poctivě bez kouzel 16 let skrývají před kletbou skrývají a vychovávají, načež to jednou pitomostí zkazí a musí napravovat. Animace nebyla zas tak úžasná a chyběla mě tu nějaká nosná písnička. Druhá půlka ale zachraňuje co jde. Objeví se pár vtipných scének, Zloba či Zloběna má nádherně nakreslené temné sídlo a princ se na konci mění na akčního hrdinu, který unikne všem útrapám a nakonec čelí proměněné čarodějce v na pohádku brutálním finále. Samozřejmě vše končí klasicky probuzením polibkem a já jsem spokojen :) PS: Rozhodně modrá! Animovaný film roku 1959. (15.12.2020)

Stáří neznamená vždy stoprocentní kvalitu a to je i případ právě adaptace jinak jedné z vůbec nejklasičtějších pohádek. Do sledování jsem šel s tím, že jsem byl už předem hodně ovlivněn hranou Zlobou, kterou osobně považuji za velice hlubokou, propracovanou a hlavně překvapivou záležitost. O to víc jsem zde musel být kritický. Animace jako taková nemá chybu, to je prostě paráda a Disneyho otisk je jednoznačný. Co se mi moc nezdálo, byly všudypřítomné pravoúhlé tvary, utvářející sice specifický vizuální styl, ale to působilo poněkud podivně (zvlášť u scén v lese, kam se to nehodilo). Dějově dost přímočaré, až mě překvapilo, že nejvíc prostoru dostaly tři pomatené sudičky (které by si hravě vystačily i samy), ale princezna měla vysloveně plochý charakter, to samé i princ a zbytek postav, co se v ději objevily. Dějový vývoj byl spíš o až moc protahovaných dialozích, které volaly po tom, aby se dějství konečně někam hnulo. Bohužel, zde přifrčela i hromada nelogiky, počínaje extrémně rychlého vztahu prince s princeznou, konče tím, že magie, která má fungovat v rámci dobra, stejně dokáže napáchat nedobro (viz zkamenění). Nevím, čekal jsem od takové klasiky o dost víc. Raději se přikloním hrané adaptaci a tuto si schovám jen do sbírky v rámci sledování Disneyovek, jako další zhlédlý titul. 60% (04.02.2017)