Stereo

pozor, toto je art! mladý cronenberg (na svoj vek!) urobil zaujímavý prienik žánrov (formálne aj obsahovo): experimentálny sci-fi dokument o telepatii a sexualite. čiernobiele, nemé, iba s komentármi... vedcov? samotných uchádzačov? geniálna lokácia, ktorá hrá sama za seba a osebe... cronenberg si robil sám kameru, strih, scenár, produkciu aj réžiu... a na ten vek a na takéto sústo je to výkon hodný uznania...zaujímavý počin hodný pozornosti i uznania, ktorý však (pozor) môže človeka miasť či dokonca až nudiť, lebo (zakončím to rovnakým tvrdením, ako som začal): toto je umenie! (11.10.2013)

Oceňuji zejména velkou míru originality, kterou v sobě David Cronenberg prostě má, ale jinak se mi film moc nelíbil. Sledoval jsem ho velice pozorně, ale nějak mě nezaujal a s postupem času jsem jen čekal na konec. Nicméně i přes to všechno jsem vyrazil druhý den na CRIMES OF THE FUTURE a docela se těšil..)) (16.10.2006)

Stereo si treba vážiť najmä vďaka tomu, že sa tu Cronenberg zaoberal telepatiou a tú využil predsa len o triedu či dve lepšie v Scanners. Možno by ich nenakrútil nebyť práve Sterea. Inak by filmu myslím viac slušala čisto hraná forma so zvukom (postavy by ale mohli byť naďalej nemé), ako mockument pôsobí až príliš chladne, odťažito a vlastne nejde o nič iné než experiment. Ale experiment ako debut jedného z najosobitejších režisérov histórie kinematografie. (21.11.2023)

Pokud Crimes of the Future byly zdlouhavé, nudné, dějově rozbředlé a až přehnaně pseudointelektuální, tak pro Stereo to platí dvojnásob. Zaujalo mě jen pár pronesených myšlenek, jinak se jednalo o hodinu utrpení. Tohle je opravdu obsahově prázdný film, Cronenberg prostě neměl mnoho, co sdělit. Myšlenky v jeho celovečerní prvotině by se daly shrnout v 10 minutovém kraťasu. Jediná pozitivní věc na mém filmovém zážitku byla, že jsem film viděl v příjemné atmosféře pražské výstavy Cronenberg Evolution. 2/10 (24.07.2016)

Asi tak, nasledujícím Zločinům budoucnosti jsem sice dal jen silné 3 hvězdičky kvůli pár nudnějším nataženým scénám a náhlému utnutí na konci, ale dost mě fascinovaly svou minimalistickou atmosférou, výtvarní stránkou a více nápady. Tak jsem se rozhodl podívat se i na Stereo a uvidět tak od Davida Cronenberga jeho prvotinu. Už tady se plně objevují různé prvky typické pre další tvorbu pana režiséra a chvíli jsem měl pocit, že koukám na jakousi černobílou variaci právě Zločinů budoucnosti a sleduji snad stejnou budovu a stejné chodby, zároveň mě však tohle skoro ničím kromě černobílé kamery oslovit nedokázalo. Stereo nemá v sobě totiž žádnou atmosféru či napětí, nevyskytuje se tu jediný dialog, žádná hudba, jenom dlouhé němé záběry na různě nevšední úchylky ve jménu telepatie (a na stejně dlouhou přípravu na jejich provádění), občas doplněné o komentář vypravěče. Ačkoliv Cronenberga jako režiséra uznávám stejně jako třeba Jima Jarmusche, u obou jsem se jejich výsostně experimentálním debutem prokousával velice obtížně, s minimálním přínosem a ani tady nejsem po skončení schopen udělit víc, než jednu milostnou hvězdičku. Snaha být za každou cenu odlišný od úplně všeho a všech ostatních se i tady pro mě totálně minula s jakýmkoliv pozitivním účinkem. [30%] (21.11.2022)