In fondo al bosco

Jeblá máma tajně prcá Koráda Katániho, lopatí táta chlastá a malý Damiano Thornnini by zasloužil vytrhat nehty a šoupnout do nejhnusnějšího cigánského děcáku. Z počátku to vypadá, že je v těch italských vidlích ze všemi omen, pak si to ale přihasí zfetovaná polednice a dokurví solidně zrežírované a stejně tak i zahrané horopedodrama úplavičnatým scenáristickým výtěrem, který v urputné snaze o přirozené vyústění nakonec vyústí do kauzálně obskurního ženského přirození. Ale abych nezněl až příliš filmově – teoreticky erudovaně a zamezil zahlcení gůglu frenetickým hledáním odborného termínu „překombinovaná pičovina“, rád vysvětlím i laické veřejnosti. Představte si, že něco celou dobu vypadá na paranormální vyvrcholení, ale díky „chytrosti“ scénáristy to skončí naprosto reálně a logicky, a to zejména díky zcela běžné souhře následujících fucktorů: děda je vesnický idiot a zároveň v místním baru nějaký retard ředí Grapu a zároveň venku ten den zrovna pršelo a zároveň je láska sympatického policisty opravdu upřímná a zároveň studna není hlubší než 2,2 metry a zároveň v hustých alpských lesích nevystopuje pes ani hovno a zároveň se k tomu všemu vyrobilo v Turíně o 300 Fiatů méně než loni. Takhle to zní zcela jasně a divák žasne nad tou příčinnou fikaností, co říkáte? (18.06.2016)

Italové příjemně překvapili. Obdivuji, že se pustili do tak spletitého až kriminálního příběhu, který diváka víceméně skoro nenudí a nabídne mu docela dobrodružné a nevšední bádání. Celou dobu jsem si myslela, že v tomto filmu půjde spíše o mysteriózno. Omyl. Nemůžu ale říct, že bych byla vyloženě zklamaná, možná jsem jen trochu víc chtěla nastínit takovou tu Krampusovou legendu a věnovat se čertům ve větší míře. In fondo al bosco mi hodně připomněl nedávný festivalový zážitek Nová kůže, který se vysílal ve Varech a po celou stopáž mě na něj průběžně evokoval. Malý kluk v hlavní roli byl bohužel ale dost nesympatický. Na druhé straně měl tento snímek velkou výhodu, že se do příběhu nezamotal a nevymýšlel kraviny, i když pointa byla trošičku bláhová. Ještě musím vyzdvihnout scénu se studnou. (11.08.2016)

Krampus je zajímavý trend současnosti a italští tvůrci se rozhodli, že o něm natočí film, ale nikoli cestou hororu, ale thrilleru, který bude mít velmi silné realistické prvky - vyšetřování, mediální propírání, psychické problémy postav. Asi to poslední je nejsilnější, i když je stejně konec takový divný. (31.07.2017)

Kdybych se rozepsala o tom, proč mi výkon toho malého kluka přišel skoro celý film neuspokojivý, ale v závěru už to nevadilo, tak bych spoilerovala, proto se omezím na konstatování, že tohle je jeden z těch případů, kdy jsem si myslela, že mám film vcelku přečtený a vím jakým směrem se bude zhruba ubírat a nakonec jsem se mýlila. Naštěstí v tom dobrém slova smyslu. (15.05.2016)

Pod severoitalskými Alpami se každoročně pořádá krampusácký festival a legenda tvrdí, že mezi maskami čertů se pohybuje opravdový ďábel, který si odnáší děti. Během jedné takové veselice zmizí beze stopy i malý Tommi. Po pěti letech je nalezen chlapec, jenž by věkem Tommimu odpovídal a sedí i testy DNA, ale brzy se ukáže, že je něco špatně. Zatímco otec si je identitou svého syna jistý a pro jeho podivné chování má pochopení, matka s dědečkem mají pochybnosti a místní blázen má z malého kluka vyloženě hrůzu. Pro mě příjemné překvapení. Sedla mi studená atmosféra, bavil mě herecký tandem Nigro-Filippi a byť zavání satanistickým klišé, líbil se mi i scénář. Navíc režie téměř až do konce udržuje diváka v nejistotě, jak to vlastně je a vůbec se nesnaží napovědět, jestli bude mít vyústění přirozený, nebo nadpřirozený charakter. A to mě bavilo. Se závěrem přišlo několik neočekávaných zvratů, které sice na někoho mohou působit účelově, ale mě to tak nepřišlo. Dobře to Taliáni natočili. 85% (13.05.2016)