Scanners

Zajímavý nápad, takový scanner by mohla být velká hrozba. Ale zpracování mohlo být na můj vkus určitě lepší. Chtělo to lepší tah na branku. Konec sice potěšil, ale než jsem se k němu prokousal, tak jsem se během filmu občas i nudil. Vybuchujících hlav mohlo být víc, skenování mohlo být víc. Film si říká o svižnější a údernější remake. Třeba se toho někdo schopný ujme. 60% (15.01.2011)

Některé věci se nemění, kdysi dávno mne Scanners učarovali svou šokující krutostí a dnes tomu není jinak. Cronenberg se svým typickým chladem a neosobností přichází s příběhem, kde prim hrají vybuchující hlavy, benzínové pumpy a počítačové obvody. Postavy se ocitají až na druhé koleji, ne však snad díky necharismatickým hercům, ale čistě záměrně, nekoná se žádné ztotožnování, žádné souznění, nic takového. Nadsázku či alespoň špetku humoru v Scannerech také nehledejte, snad jen zrnko naděje se třpytí mezi vší tou bezvýchodnou depresí a krutým osudem. (21.12.2014)

V Scanners se Cronenberg věnuje tomu, co ho vzrušovalo už od jeho debutu: vědeckému výzkumu zbavenému etických bariér, který může být nebezpečný celému světu, a technologiím, které mají "vylepšovat" psychické a fyzické vlastnosti člověka. Režisér je opět originální, provokativní a předvádí se v poloze, v jaké ho jeho fanoušci měli vždycky nejraději, tedy jako "úchyla", který má výjimečný talent pro budování zvláštní atmosféry a nebojí se překračovat hranice běžně viděného. Snímek pojednává o telepatech, kteří jsou výsledkem vedlejšího účinku léku. Cronenberg ve filmu pohlíží na telepatii jako na přímé propojení nervových systémů a zároveň jako tok energie, která je schopna být dokonce kompaktibilní s datovým tokem počítače. Scanners jsou v jeho podání nejen schopni ovlivňovat chování napadených lidí, ale jsou dokonce schopni je fyzicky ničit a po vzoru cyber punku se napojovat na počítačové systémy, aniž by k tomu potřebovali nějakou přípojku. Scanners měli kdysi takový ohlas, že si vyžádali natočení (zřetelně slabšího) pokračování, a v rámci Cronenbergovy tvorby patří k tomu známějšímu. Osobně mi v paměti nejvíc utkvěla přítomnost výrazného představitele záporáků Michaela Ironsida v roli scannera padoucha Darryla Revoka. Celkový dojem: 70 %. (05.06.2017)

Explodující hlavy a někde v pozadí se potutelně usmívá jako šéf toho všeho úchylný David Cronenberg. O tom, že je to starý perverzák, jistě nemá smysl polemizovat. Stejně tak je dobře známé, že se drží od mainstreamu a s většími či menšími tvůrčími přestávkami o sobě dává vědět. Na počátku osmdesátých let dal o sobě vědět přece jen krotším kouskem ze své tvůrčí dílny. Příběh telepatů s explodujícími hlavami pojal invenčně, možná až lehce komorně a bez větší příměsi krve a hnusu. Dynamická jízda se tedy nekoná, ale originalitu si film udržel. Zkušená režie nedopustila, aby film překročil tenkou hranici od promyšleně propracovaného filmu k naivnímu pojetí. Cronenberg měl telepatické schopnosti svých hrdinů pevně v rukou a možná, kdyby přece jen přidal nějakou tu rozflákanou hlavu navíc, tak by byl výsledek výstižný a charakteristický pro svého autora ještě o něco víc. Takhle se žádná obvyklá kontroverze nekonala. 60% (26.03.2013)

Tak nad tímhle kultovním béčkem se ve mě vynořuje zastrčená vzpomínka na počátek devadesátých let, kdy vesele kvetla videodistribuce, a kdy se k nám poprvé přes Intersonic dostala tahle ujetina. Nejvtipnější na tom, je, že jsem až do této chvíle netušila, že to natočil Cronenberg. Ale vzpomínka na okousané nehty na rukou předpubertálního tvora při sledování tohohle horroru mě natolik rozveselila, že musím dát tři hvězdičky. (16.02.2006)