Dobrý ročník

Je pravda, že jsem na začátku k Dobrému ročníku přivoněl značně podezíravě. Velká jména u obsahem tak komorního filmu dělají dobrotu jen žřídkakdy. Navíc ten námět... Že on ten zavilý kapitalista nakonec prohlédne a uvědomí si, v čem spočívá skutečné štěstí, říkal jsem si s náramě ošklivým cynickým úšklebkem. Přesto si mě film po chvilce začal získávat a někdy v půlce jsem si najednou uvědomil, že se skoro proti své vůli velice příjemně bavím, i když se na plátně v zásadě nic neděje. Režisér, který ještě nedávno definoval filmový chaos svým Černým jestřábem, totiž nyní nesmírně zručně propůjčuje Dobrému ročníku unylou opojnost filozofie spjaté s pěstováním a pitím vína: formálně i příběhově jde o absolutně poklidný, navýsost odlehčený, velice odpočinkový a pozitivní filmový zážitek. Co na tom, že jste ten příběh už xkrát slyšeli a jeho moralitu odhadnete pět minut po úvodních titulcích? Nechte Ridleyho ať vám dokáže, že i cesta může být cíl. 80% P.S.: Za scénu, při které hraje píseň "How Can I Be Sure Of You" bych nejradši přidal pátou hvězdu, ale to by asi nebylo fér :-) Tak ji jenom tak připomínám... (24.10.2009)

Učiněné pohlazení pro mírně zachmuřenou duši (s úspěchem testováno dnes). Co se mi na filmu obzvlášť líbilo, byl milý humor a fakt, že v příběhu vlastně není žádná vyloženě záporná postava (a to jsem přitom očekával nějakého hamižného vinaře, který se bude snažit hlavního hrdinu obalamutit). Hezké. A co se týče ženských postav, stejně jako Marion Cotillard, nebo možná ještě o něco více, se mi líbila sympaťačka Archie Panjabi. Nádherný soundtrack (především ten písňový). (25.05.2013)

Dvě úžasné hodiny jsem byl na jihu Francie, bavil se a nechtěl, aby to skončilo. Přesně to od filmu očekávám. Jakmile začnu sledovat hodiny, tak je něco špatně. Tady jsem k tomu neměl nejmenší potřebu a nedošlo ani na pauzu, kterou si většinou neodpustím. Suma sumárum, Marion se tímto snímkem dostala na pozici mojí nejoblíbenější herečky, Ridley si upevnil místo mezi oblíbenými režiséry a Russell se vyšvihl mezi mé oblíbené herce. To je slušná bilance. (28.12.2010)

Ridley Scott pořádně utáhnul uzdu svému jinak znamenitému vizuálnímu talentu a natočil příjemně lechtivý a hřejivý příběh z jižní Francie, kde arogantní obchodník zdědí honosnou venkovskou usedlost. Trefně napsaná postava kariéristy Maxe se mi dostala pod kůži a nebál bych se příliš toho, že někdo, milující svůj uspěchaný život, může přehodnotit svoje stávající materialistické hodnoty (stejně ho nejvíce těší to, jak ho všichni kolem nenávidí) a přivonět ke světu jinému, malému, pomalému. Scott umně balancuje na vrtkavé hraně kýče, letmo klouže po komediálním povrchu, i když mohl více tlačit na teplé záběry vinic, stejně jako více přitlačit při výběru scenáristy. Skvostný Crowe zase cynicky vykreslil dnešního ziskuchtivého obchodníka, vedlejší postavy nejsou jen doplňujícími standardními figurkami (a místy to vypadá jako by s nimi Scott skutečně sousedil) a krásná Marion Cotillard moc dobře ví, jak zamrkat na diváka. U sušené levandule pod oknem odpuzující škorpiony jsem se příjemně bavil!! (21.02.2007)

Dobrý ročník se v mých očích jen pramálo odlišuje od našich, českých Bobulí. Náprava zkaženého městského člověka skrze víno a lásku děje se snad o něco více uvěřitelněji, nostalgické vzpomínky jsou subtilnější a chytřejší, celý film je o poznání vážnější a řemeslně lépe zvládnutý - toť vše. Slabé víno v moc pěkné lahvi. Možná až bolehlav. Repliky zúčastněných osob jsou totiž zrovna tak bobulovitě, ne-li více křečovité. Ani tolik "básnických" promluv plných "moudrosti" a oslavy krásných žen a vína se hned tak nevidí. Ten tupý kontrast sobecké, městské burzy a rurální idylky má být hlubokým sociálním objevem, roztomilým aspektem filmu či komickým prvkem? Není než hloupou "frází". (10.03.2010)