Dobrý ročník

Je pravda, že jsem na začátku k Dobrému ročníku přivoněl značně podezíravě. Velká jména u obsahem tak komorního filmu dělají dobrotu jen žřídkakdy. Navíc ten námět... Že on ten zavilý kapitalista nakonec prohlédne a uvědomí si, v čem spočívá skutečné štěstí, říkal jsem si s náramě ošklivým cynickým úšklebkem. Přesto si mě film po chvilce začal získávat a někdy v půlce jsem si najednou uvědomil, že se skoro proti své vůli velice příjemně bavím, i když se na plátně v zásadě nic neděje. Režisér, který ještě nedávno definoval filmový chaos svým Černým jestřábem, totiž nyní nesmírně zručně propůjčuje Dobrému ročníku unylou opojnost filozofie spjaté s pěstováním a pitím vína: formálně i příběhově jde o absolutně poklidný, navýsost odlehčený, velice odpočinkový a pozitivní filmový zážitek. Co na tom, že jste ten příběh už xkrát slyšeli a jeho moralitu odhadnete pět minut po úvodních titulcích? Nechte Ridleyho ať vám dokáže, že i cesta může být cíl. 80% P.S.: Za scénu, při které hraje píseň "How Can I Be Sure Of You" bych nejradši přidal pátou hvězdu, ale to by asi nebylo fér :-) Tak ji jenom tak připomínám... (24.10.2009)

Everything matures... eventually. Ridley Scott střídá malé filmy s těmi velkými a já nevidím důvod, proč bych měl dávat "pouze" čtyřhvězdičkové hodnocení, přestože Dorý ročník není nic světoborného a jedná se jenom o další z řady pohodových a oddechových filmů jak pro tvůrce, tak i pro diváka. Dobrý ročník šlechtí to, že se nejedná o film snažící se o něco víc, jako tomu bylo u Scottových Švindlířů, a taky fakt, že tady nejde vůbec o naplnění žánrové šablony nápravy arogantního sobce (protože ho za a) hraje charizmatický Russell Crowe s pověstí bijce a za b) k žádné nápravě ve skutečnosti nedojde v závěru filmu) a Scott si s jednotlivými scéhamty a klišé pohrává. Londýnské epizody jsou v chladných barvách, ty z Provence v teplých a dají upomenout jak na hollywoodskou klasiku A Bůh stvořil ženu, tak i na rozverné eskapády jako z Mého strýčka či Pana Hulota na prázdninách od Jacquese Tatiho (tyto tři jmenované filmy jsou dokonce na hrdinově rande s místní servírkou promítány na pozadí). Scott se navíc může opřít o vyloženě příjemnou hudbu a kvalitní herecké obsazení i pro ty nejmenší role (dalším plusem je, že zde nejsou žádné figurky a povinné žánrové propriety komplikující hrdinovi cestu ke zdárnému konci jsou odsouvány na druhou kolej, viz údajná sestřenice), umně balancuje na vlnách sentimentu a patosu a málokdy je skutečně kýčovitý. Ridley dozrál do dobrého ročníku. :-) (21.01.2007)

PFF .. Scénář: Marc Klein .. Víno je krásný kumšt. Stejně krásné a hřejivé je také prostředí francouzské Provence, kam nás Ridley Scott zavede ve svém nejnovějším snímku. Příběh je vlastně velmi prostý, jenže tak excelentně zpracovaný, jak jen mohl být a mistrně kombinuje životní ingredience jako jsou práce, humor, láska a víno. Z každičkého záběru pak číší tvůrčí um, lehkost, grácie a radost z jaké vznikl - stejnou radost pak zažívá divák. Scénář je prošpikován brilantními dialogy, kdy nechybí slovní či situační humor ani velká životní moudra (vždyť ve víně je pravda). Casting je také velmi povedený, Russel Crowe však vesele vévodí jinak pestrému obsazení, kde skvostný zadek úžasné Marion Cotillard už je jen pověstnou třešničkou na dortu. Nejzáslužnější práci přesto odvedl právě režisér, který byť při tzv. odpočinkovém filmu myslí na každičký detail, osvěžuje vše mnoha nápady a zavaluje diváka vizuálně pestrým zpracováním (lehké/teplé kamerové filtry, střihy, doslova sluncem zalité vinice i Chataeu apod.). Film Dobrý ročník je zkrátka od srdce stvořená, velmi zábavná, snově romantická podívaná. ___ Jaká to náhoda, že jsem snímek viděl právě v den jedenáctého jedenáctý 2006, tj. v den, kdy se prvně chutná nové Svatomartinské víno a opravdu mi nezbývá než konstatovat, že i to je opravdu DOBRÝ ROČNÍK! (11.11.2006)

Ridley scott rozhodně umí točit i malé filmy. Dobrý ročník je toho nad slunce jasnějším důkazem. Příběh sice jedoduchý a možná až příliš automaticky laskavý (což je pravděpodobně jeho největší mínus - jeho až přehnaná laskavost) ale natočený, jak u Ridleyho filmů zvykem, s naprstou pečlivostí, citem pro světlo, detail, se skvělými herci a krásnou hudbou. A především neuvěřitelně svěží a vtipný. O filmu se nikde příliš nemluvilo, ale vyklubalo se z něho jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. Už jenom neuvěřitelně vtipná dvouminutová pasáž s obchodem s akciemi, hned na úvodu by vystačila na celý film. Naštětí ale nemusí. (09.12.2006)

Nejnepitelnějí víno v Provence, nabroušený vztah Angličanů a Francouzů, filmové ‚framy‘, které by se daly okamžitě rámovat, všechna žánrová klišé v takové kupě, až je to příjemné, sympatické vtipkování, příjemné tempo, napravený cynik a modré oči jednoho z nejkrásnějších andělů, kterého teď Francie má. Ridley Scott je pravý anglický gentleman… (24.09.2008)