Sin City - mesto hriechu

SIN CITY je první věrnou konverzí komiksu jakožto popartového žánru na stříbrné plátno. Narozdíl od drtivé věštiny zepizovaných filmových narativů, které si půjčily příběh a určité typické znaky komiksu, podřizuje Rodriguez "jazyk" (stylizaci narace) původní platformě, pro kterou byly příběhy vytvářeny. Zřejmě lví podíl na sugestivitě a přesvědčivosti filmu má autor předlohy Frank Miller, díky němuž SIN CITY skutečně působí jako rozpohybované stripy jeho noir rapsódie. K tomu si přičtěme nezvyklý podíl popisných monologů a skutečně labužnickou práci s barvou a máme na pitevním stole formálně nejdokonalejší remake, jaký jsme kdy mohli vidět. A obsahově? Funguje to, světe zboř se! Bezútěšný svět kriminálníků, pasáků a zjizvených lidí má patřičný magnetismus a ač jsou příběhy zpravidla hodně čitelné a poznamenané nelogičnostmi, které komiks netrápí, udržuje si SIN CITY neskutečně intenzivní atmosféru, mísící v sobě noir drsnost a naturalismus, hraničící se sadismem. Psychologie stav funguje a všichni tři hlavní představitelé odevzdávají maximum, každý pod svém, každý bezchybně. Trochu mě mrzí určitá samoúčelnost, kterou je stižen Marvův příběh... chybí tam prostě silný poetický moment typu pomsty Valkýr či Hartiganova řešení patové situace. Ale popravdě, chyby vyorávám pracně. Skutečně jsem se občas ptal, k čemu to všechno je, k čemu to směřuje... ale to je irelevatní otázka. Jen a jen k filmu samotnému. Ke zralé a drsné poetice, která nemá konkurenci... Svým zvrhlým způsobem je SIN CITY karikaturou dnešního světa a úsměv při jeho černém humoru má tendence mrznout na rtech. Požitek z postmoderní dekadence, to je Město hříchu! (23.07.2005)

"Zabijáky mám rád. Můžete je klidnė zmasit a nemáte výčitky." Sin City má styl, kterej mi moc chutná. Ta černobílá forma s barevnejma detailama je prostě dokonalá. A násilí jsem si užíval, protože bylo braný s dostatečným nadhledem. Prostě chlapi byli drsní, holky byly krásný a tolik báječnejch postav se jen tak nevidí. Bavil mě zejména Hartigan, Dwight, Nancy, Gail a nejlepší byl Marv. Ten mi byl sympatickej hlavně tím, že byl skoro tak hezkej jako já. Jen byl o něco odolnější kulkám, pěstem a elektrice, ale já potrénuju a pak si to rozdáme. O Nancy? Dobře. Kdo prohraje dostane Gail, Becky, Wendy a koule žlutýho bastarda. (02.12.2021)

Rodriguez nikdy netočil hlubokomyslná sociální dramata a čím byly jeho filmy přímočařejší, tím byly lepší. Sin City je nejlepším filmem Roberta Rodrigueze. Ačkoliv svou povídkově–propletenou strukturou připomíná spíš Tarantinovku ošizenou o vypointované dialogy a hlubší propojení jednotlivých dílků. Podstatná je však vizuální stránka věci. Na rovinu, komiks jsem nikdy nečetl a myslím, že po uvidění filmu jej ani číst nebudu. A to berte jako velkou pochvalu. Tak věrná komiksová adaptace nejspíš doposud nevznikla. Přinejmenším celou první povídku + prolog si budete užívat černobílou hustě noirovou stylizaci, spoustu extrémního (ačkoliv komiksově nadsazeného) násilí a v neposlední řadě i nanejvýš drsného Mickeyho Rourkea coby Marva. Jenže s dalšími povídkami už vám revoluční způsob nasnímání až tak revoluční nepřijde a ve snaze proniknout k jádru příběhu objevíte asi černou díru, bezednou prázdnotu. Jednotlivé „obdélníčky“ jsou vizuálně podmanivé, ale zároveň děsně kýčovité a v konečném zúčtování celkem o ničem. Plno drsných týpků, plno sexy koček, plno jejich bolestivých konců. Nic víc, anebo mi to uniklo. Jako jistou satisfakcí můžeme brát, že mezi mučenými a umírajícími je celá plejáda víceméně slavných jmen. Benicio Del Toro s hlavní v hlavě je k popukání. I když pro někoho spíš k pozvracení – záleží na vaší hranici přijatelného. Někomu bude porcování gangsterů katanou za účelem jejich naskládání do kufru automobilu připadat vtipné, někomu ne. Takový už jsou holt lidi. Ale vraťme se zpět k jádru pudla. Sin City je dvouhodinovou jízdou, dvouhodinovým trailerem nových technologických možností. Nemůžu se však zbavit dojmu, že kdyby podobný styl použít Tarantino ke zpestření jednoho ze svých krváků třeba ve formě desetiminutové povídky, šlo by o efektivnější využití.. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, Oskar, Visáč, mm, Jillen, Iroquaise, Bilky (16.02.2006)

Dlouho jsem se nemohl dočkat toho, až to uvidm, protože spojení Rodriguez, Bruce Willis, Michael Rourke a na výpomoc přezvanej Tarantino už předem napovídalo jaký jatka to budou. A jak jsem doufal tak se i stalo. Začátek sice moc nezaujme, snad jen Willis a trocha krve stojí za řeč, jenže potom na scénu přijde Rourke a to začínaj fakt ty nejkrutější jatka. Marv v podání Rourkea zmasakruje ve svým příběhu skoro každýho a koho nechá chvilku žít, tak toho pak stejně umučí(Elijah Wood do mordoru už po svých nedojde). Rourke tady prostě nemá sebemenší chybu a jeho hlas dokonale sedí, troufám si říct že je to jedna z nejlepších rolí Rourkea A i celá ta povídka je to nejlepší co se dá ve filmu vidět, ale tim nechci snižovat ostatní povídky, ty zase o moc nezaostávají a třeba takovej slizoun jako je tady Beniccio Del Toro taky nemá chybu, jen příběh je o něco horší, ale podříznutej, jednorukej Del Toro s kouskem pistole v hlavě, kterej i jako mrtvej neustále buzeruje Clivea Owena to rychle vynahradí. Asi nejslabším příběhem je tady ten s Willisem, kterej je rozdělenej do dvou částí a to tak, že jedna se odehraje na začátku filmu a ta druhá na konci filmu a to jí možná trošku uškodilo, ale i tak si myslim že Willis rozhodně nevynikal tak jako Rourke nebo Del Toro, ale když to Rodriguez vynahradí zase nějakou tou brutalitkou jako je zamlácení hlavy do podlahy, tak to hned přestane vadit. Jen jedna věc mi na tomhle filmu moc neseděla a to hudba, která někdy trochu neseděla, tady se Rodriguez se svojí hudbou moc nevyznamenal, určitě by bylo kuprospěch kdyby to přenechal někomu povolanějšímu, ale to je jen malá vada na kráse a tak můžu bez většího otálení dát 5* (30.09.2005)

Komiks znám jenom z ukázek, které byly u filmových recenzí, takže co se týče obsahu, nemůžu srovnávat. Co se týče vizuálního stylu, tak ten je v tomhle filmu brilantní a je tím jediným, co ho u mě udržuje v nadprůměrném hodnocení. Protože opravdu je hodně komiksový, hodně originální a hodně povedený. Stejně tak casting. Ale co mně nesedělo a hlavně se mě ani trochu nedotklo, je příběh. Nejenom třeba jeho brutalita, která mi obvykle ve filmech přijde buď nechutná nebo nadsazená, ale tady jsem měla pocit naprosté odtažitosti, prostě to se mnou nehlo, jenom jsem se tak dívala a říkala si "proč?". A ještě jedním pocitem na mě příběh působil - neuvěřitelně nudně. Děj se vleče, mě moc nebavil, je takový útržkový... Prostě tohle opravdu není můj šálek čaje. (12.08.2005)