Mucha

Jeden z TOP hororových kousků všech dob. Když se přede mnou řeklo v 90. letech slovíčko horor. Vyskočila mi na mysl Věc a Moucha. Je zvláštní že oba filmy vznikly v 80. letech a vlastně jsou oba remakem filmů z 50. let. U obou kousků se sluší také dodat, že podruhé a mnohem lépe. V Goldblumovi vidím Setha Brundla ještě dnes. Nikdy mě nepřestanou fascinovat na svou dobu dokonalé triky, atmosféra, tragický příběh. Zkrátka dokonalost. Co je pro mě dnes velmi zvláštní je fakt, že Cronenberg prakticky nenatočil nic lepšího a vlastně nic ani podobně dobrého (neberu Východní přísliby a Dějiny násilí). V Mouše se mu to všechno sešlo. 100% (25.01.2022)

Pustit si po letech znovu Mouchu, je jako prožít těžkou noční můru. Způsob, jakým ten film graduje ke svému grandióznímu finále, nemá obdoby. Film jsem musel několikrát během jeho sledování zastavit, abych rozdýchal to peklo, které se v něm odehrává. I kdyby Cronenberg nikdy nenatočil nic jiného, zapsal by se tímto legendárním počinem navždy do filmové historie - geniální masky + démonický Jeff Goldblum + nádherná Geena Davis = jedna z nejosobitějších variací příběhu o krásce a netvorovi a současně drásavě naléhavé varování před odvrácenou stranou technologického zázraku modernity. Hluboce znepokojivý film, jehož zhlédnutí může u citlivějších jedinců vyvolat menší trauma (sám nejsem výjimkou) či alespoň nutkání ke zvracení - nechutný je na to místy až až. Zatímco u většiny zástupců filmové produkce 80. let se nemohu zbavit dojmu, že zůstaly beznadějně zaseknuté v době svého vzniku a dávno pominuly všechny důvody, proč kdysi stály za vidění, Moucha v čase zraje jako víno a po letech její odzbrojující potenciál jen získává na síle - ten film mě nově naprosto omráčil a zbavil slov. Geniální, nechutné, vizionářské a nezapomenutelné - taková je Cronenbergova Moucha. Není to příjemná podívaná a spousta věcí tam hapruje, ale už pro ty neuvěřitelné masky nelze nehodnotit 5 hvězdami. Fantastická záležitost, kterou osobně řadím k nejzásadnějším filmům, jaké jsem kdy viděl. (09.04.2016)

Cronenbergova Moucha není remakem stejnojmenného filmu z roku 1958, ale oba tyto filmy jsou adaptací jedné povídky. Oba jsou to skvělé bijáky, ale fungují na úplně jiném principu. Zatímco snímek s Vincentem Pricem je spíše dramatickým varováním před pokusy na lidech, Cronenberga zajímá hlavně psychologická a fyziologická proměna člověka v mouchu. V osmdesátém šestém byly k dispozici samozřejmě nesrovnatelně lepší triky, ale ty by byly k ničemu bez výtečných hereckých výkonů Goldbluma a Davisové. Moucha má rozhodně mainstreamové parametry, ale svými šokujícími scénami vyvolává i nyní nepříjemné pocity v žaludku. Strhující a odvážný film. (06.01.2007)

Bzzzz-bzzzzzzzz, kdyby se mnou do teleportační komory vlezl kůň, možná bych si toho i ožralej všimnul a nemuseli by mě nahánět s biolitem a plácačkou na mouchy, bzzzz! A kdybych byl tak navátej, že bych si nevšimnul ani koně, byl by ze mě kentaur - hlava koně a zbytek těla mužský... A kdybych si sebou do té komory vzal alespoň toho pokusného paviána, změna by byla nejmenší: stal by se ze mě průměrný chlap. Hodnocení tohohle horůrku o ambicích je dost možná ovlivněno nostalgií, přece jen je to jeden z prvních hororů, co jsem jako ještě nezletilá, necynická čůzička viděla: 77% (12.12.2015)

Prvně jsem viděl původní film z roku 1958 a těžko říct, možná mě zaujal trošinku více. Tím, že se skoro oprostil od nastoleného žánru a velmi překvapivě (na tu dobu) rozjel seriózní detektivní podívanou. Cronenberg v novější Mouše vlastně jen využil příhodný námět k tomu, aby nám, jako již předtím poněkolikáté, naservíroval mlaskavé zvuky a obrazy podivně se kroutících tělesných tkání a bublajících tekutin. Musím ale uznat, že v Mouše jsou daleko nejzajímavější a nejkrásnější, co do té doby Cronenberg ve svých filmech předvedl a jsou na pozadí (respektivě popředí) mnohem lepšího (i když notoricky známého) příběhu. Ovšem i Moucha se může honosit obvyklými béčkově působícími herci s nesympatickou vizáží. (30.09.2009)