Príliš dokonalá podoba

Nedá se říct, že by to byl horor, vlastně to není ani klasický thriller, spíše romanticko-psychologicko-gynekologické drama, děsivé (na Cronenberga nečekaně) tím, co jenom tušíme, nikoliv tím, co je nám explicitně ukazováno. Je to ve svém sdělení naléhavý příběh jednovaječných dvojčat (k nerozeznání a přitom rozeznatelný Irons), která sice nejsou spojena fyzicky, ale často mají ten pocit. Není to ten typ filmu, v jehož závěru vám všechno docvakne a řeknete si „wow, tak takhle to teda bylo“. Sám jsem zůstal ještě několik dlouhých minut zadumaně sedět, přemýšleje, co tím chtěl mistr říci. Je v tom cosi notně znepokojivého, když si jedno z úchylných dvojčat nechá na zakázku vyrobit sadu chirurgických instrumentů na operování mutantních žen, bez ohledu na fakt, zda-li je později použije či nikoliv. Podobnými náznaky čehosi nepěkného je film prostoupen. Úmyslná nekonkrétnost je velice provokující, dává prostor mnohahodinovým diskuzím a osobně neznám jiného režiséra, který by si něco takového dovolil natočit stejným způsobem. Což nelze, coby důkaz Cronenbegovy osobitosti za každou cenu, než pochválit. 85% (18.10.2007)

Příliš dokonalá podoba na mě zapůsobila jako téměř dokonalý film, u nějž jsem se od počátku nechal pohltit do tajů místy fascinujícího a současně znepokojivého příběhu. Přestože jsem z tvorby Davida Cronenberga viděl tímto včera již 17. film, stále tento režisér dokáže některými filmy stoupnout v mých očích ještě víc a překvapit, jakých námětů se někdy se svou zálibou v tělesných i duševních anomáliích a deformacích chopí. Příběh dvou bratrů, jejichž dlouhodobá silná spřízněnost zacházející až do nebezpečně silných rozměrů začíná po osudovém zvratu/střetu směřovat k drsné katarzi, jsem vnímal mnohem víc jako psychologické drama, než horror... ačkoliv v profesi obou bratrů, pravidelných bizarních motivech či děsivém vyústění se Cronenbergův rukopis nezapře. Nejen v momentu, kdy oba bratři s osudovou ženou chvíli tančí ve třech za doprovodu postaršího šlágru, jsem měl pocit, že se dívám na velkou filmovou klasiku, která mi až dosud plně unikala. Jeremy Irons předvedl v hlavní dvojroli přímo excelentní výkon. Sugestivní tíseň, jaká se na mě ke konci se smutkem stále více přenášela, nebyla rozhodně příjemná, přesto si odnáším silný nezapomenutelný zážitek, na jejímž konci cítím stopy podnětů k zamýšlení i bohaté naplnění příběhem a filmem samotným. [90%] (26.03.2023)

Film s neuvěřitelnou silnou stránkou, a naprosto bravůrním Ironsem, fakt jsem nikdy nevěřil že zahraje až takovouhle postavu. Dobře v Lolitě hrál skvěle. Ale tady ukázal opravdu maximum, a má mojí poklonu. Film jako celek je parádní a i když přes svou pomalost se vůbec netáhne a jede. Cronenberg je zručnej režisér a jeho filmy z 80 let jsou tím nejhlepším. Hudba je temná jak moje neoholená stehna a strašně příjemně se na film kouká. (08.05.2011)

minimálne explicitný, minimálne body-hororový, ale za to film presne vystihujúci psychologickú podstatu temnoty Cronenbergovej tvorby, pre ktorú sú body hororvé prvky (natoľko prítomné napríklad v Muche, alebo Tbe Broods) iba najvyšpičkovanejším vyvrcholením. Dosť možno najsofistikovanejší Cronenbergov film. (10.04.2020)

Nebýt v podivuhodně provázané dvojroli excelujícího Jeremy Ironse, asi bych se u téhle ,,cronenbergoviny" unudil... Subjektivně ve své rozvleklosti nejslabší Cronenbergův film, jelikož přerod úspěšného doktora v lidskou trosku byl tak předvídatelný a zdlouhavý, že jsem měl chuť jít udělat si čaj (což se mi u jiných snímků tohoto kanadského režiséra nestává)... Ostatně nechápu, pro koho je tenhle film určen - pro otrlého diváka (jak by se dalo u Cronenberga čekat) se tu takřka nic nenajde, na psychologické drama je to zase strašně ulítlé a navíc chybí jasnější motivace postav, o hororu už nelze mluvit vůbec, těch několika kontroverzních scén by se (ani v roce 1988) nebálo ani děcko... Prostě další Cronenbergův ,,divný" film, tentokráte ovšem bez šmrncu obvyklého u snímků kanadského svérázu... (18.03.2009)