Crash

DAVID CRONENBERG, CRASH (1996) _____ Stačí drobné přehlédnutí, chyba v úsudku, chvilková ztráta koncentrace, následuje zatmění. Plech vmáčknutý do plechu, ohlušující rána, drtící tlak a prasknutí, vůně a vlhkost vytékajícího oleje, vzájemné vklínění plechů a živé tkáně do sebe, otevřená rána zraněného těla, zrychlený dech. Obscénní poezie s pachem benzínu a exploze. Hrubá, rychlá, neurvalá i kluzká a neskutečně jemná chemie. Na pokraji šílení. Kolem letargické, imunní, vykloubenéhi žití ve středu betonové džungle velkoměsta, příznačně znějícího řevem plechových oblud, které jakoby se pomnožovaly nadsvětelnou rychlostí. Neznatelná proliferace. Šířící se, zahlcující vlna, kterou těžko vysvětlit, vysledovat. Vlna, která se tvoří po způsobu Bradburyho Zástupu. __ Všemi těmi spoji, skuinami nebo švy těl a strojů se vine, proplétá, obtáčí had. Našeptává rozeklaným jazykem. Všechno je to hřích. Obnažená ženská paže či křivka boků opřená o kapotu vozu. Teplá krev stékající po ocelově chladném kovu. Tělo, textura kůže (hranice vnější), “maso”, tkáň a pomíjivý život v něm (hranice vnitřní) a neživý chlad chirurgické oceli pronikající skrze ně a do nich. Ultimátní akt mechanické penetrace, čistý řez vedle kterého se hladové strhávání svršků jeví jako nečisté. Nezdolná a nesmlouvavá touha (Eros) uprostřed tragické bouračky (Thanatos). A stále více obrazů. Stále týž, intenzivně stupňovaný obraz. Crash. ——--- (08.12.2018)

Tak mám konečně za sebou tuto slavnou úchylnost o partě lidí, které sexuálně vzrušují dopravní nehody. Což o to, bizarní námět je originální a některé scény ho skvěle rozpracovávají, osobně mě dostala scéna z nočního představení na ulici s předváděním rekonstrukce autonehody Jamese Deana. Zajímavá je i postava vášnivého fotografa a sběratele záznamů z autonehod, film oplýval silnou atmosféru v kulisách tajuplné noci a v tom zvláštním pohlcení mi nevadila ani hodně žhavá porno scéna kdesi v polovině filmu. Stejně jsem se ale nevyhl pocitu, že Cronenberg potenciál námětu využil jen částečně, že o hlavních postavách, pro které se vzrušení z autonehod stalo jediným smyslem života, se pohříchu nic víc nedovíme. Žádná psychologie a mimo zmíněnou pouliční show ani mnoho stop po jasném poselství. A nevyhl jsem se ani zklamání, když v poslední třetině vzešla z Crash už jen série sexuálních a úchylných scén, kdežto závěr má parádní dramatickou atmosféru, ale vůbec nevygraduje do ničeho překvapivého, jen opět, v trochu syrovějším podání, předvede znovu a naposled to, co vnímáme celý film. Tudíž mám zde podobný problém jako u Videodromu: oba filmy mají skvělou první polovinu, kde Cronenberg představí originální bizarní námět, rozvine ho do pár skvělých nápadů i náběhu na důstojnou myšlenku, ale v druhé polovině ho už promění jen v samoúčelnou úchylnost. Zvláštní, že zrovna tyto dva filmy patří k režisérovým nejkultovnějším, zatímco já si je zařadím k tomu slabšímu a na loňské Zločiny budoucnosti pro mě zdaleka nemá ani jeden z nich. Cosi to vypovídá, ale rychle si nejsem jist, zda víc o mém náročnějším vkusu nebo o době, která se posunula natolik, že průměrně rozvinutý šokující námět a několik scén s kultovním potenciálem už dnes pro velký filmový zážitek (oproti 80. a 90. létům) nemusí stačit. [70%] (22.01.2023)

Chápem, že pre niektorých divákov je táto snímka nestráviteľná a považujú ju za perverznú a mimoriadne kontroverznú (právom). No pre mňa je Crash ďalšou ukážkou geniality majstra podivností - Davida Cronenberga. Crash je chladná, eroticky dráždivá snímka so svojskou atmosférou, netradičnou hudbou (Howard Shore) a skvostným hereckým obsadením, odohrávajúca sa v smutnom prostredí, v ktorom city prestávajú mať význam a na povrch sa prediera živočíšnosť a zvrátenosť ľudských bytostí, ktoré sa za cenu dokonalého sexuálneho vzrušenia vydávajú na cestu istej deštrukcie vlastného organizmu. Je to snímka, pre náročnejšie publikum, ktoré pozná tvorbu režiséra a dokáže ju oceniť, ostatní ostanú po skončení snímky celkom určite značne šokovaní. (01.12.2007)

Kdybych kdysi dávno nečetl Ballardovu knižní předlohu, zákonitě bych teď musel být z tak prvotřídně deviantního příběhu nadobro vyplesklý. Perla dekadentní kinematografie. Jakožto divák všelijakých pokleslých žánrů jsem se už setkal s těmi nejroztodivnějšími úchylkami a perverzitami, ale rajcování se automobilovými haváriemi je v mém seznamu podivností naprosto ojedinělé. Normální člověk se při představě něčeho takového buď ironicky pousměje, nebo štítivě zašklebí. Ale Cronenberg tuhle podivnou (a nejspíš fiktivní) masochistickou úchylku podává tak šťavnatě, realisticky a přesvědčivě, že se možná v průběhu filmu s překvapením přistihnete při vzrušeném fantazírování o bolestivém sexu v rozšmelcovaném cabrioletu, se šaltpákou v zadku, s volantem v břiše, se střepy z čelního skla v xichtě i po těle, s nohama rozmačkanýma pod palubkou, s bolestivě sténající, zkroucenou, zkrvavenou a zároveň krajně vzrušenou partnerkou/partnerem, zatímco zvenčí vás bude náruživě fotografovat ztopořený zběsilec Vaughan. Herecké obsazení je typově trefné - Vaughan, zjizvený kulhající mimoň s jurodivýma očima, guru celé skupiny podobně uhozených fetišistů, se Koteasovi povedl na výbornou, dále nečekaně přitažlivá Holly Hunter, mile courovitá Rosanna Arquette ve slušivém, punkově kvadruplegickém oblečku, jako vždy femmefatalistická Deborah Kara, jen ten Spader působí spíše komicky než ujetě, stejně jako v pozdější Sekretářce. (06.06.2017)

Cronenberg chtěl šokovat a to se mu povedlo. Angažoval herce, kteří odevzdali precizní výkony. Líbilo se mně, jak si Cronenberg v každé scéně vyhrál s kompozicí záběru a jak dovedně nabudil na další scénu, ve které ukázal něco zvrhlého, provokativního, ale vždy velmi neočekávaného. Je trošku škoda, že do svého filmu chtěl nacpat pomalu všechna tabu, na která si člověk vzpomene, a jiný režisér by tuhle provokativní jízdu stěží ustál, ale starý úchylný lišák Cronenberg to divákovi umí ještě pořád natřít, aby mu nebylo po skončení filmu jedno, co právě zhlédnul. (18.12.2010)