Úsmev Mony Lízy

TV/// Obsazení 7/10 Děj 5/10 Hudba 6/10 Efekty 3/10/// +obsazení a mírně překvapila i Julia Roberts, kupodivu chytlavá hudba a celkem poutavý děj -nesympatické chraktery postav, kulisy a prostředí 50tých let, téma, které se ve filmu řeší/// Nevím co jsem od tohodle filmu čekal. Možná jiný příběh, ale především jsem se tešil na herecké obsazení. Které bohužel pod tíhou padesátých let a jim svěřených rolích nevyzní tak jak bych si představoval. Přesto mě film něčím vtáhnul. Možná to byl výkon Julie Roberts a vlastně i dalších hereček, možná to byly dobře napsané dialogy./// Celkem 52%/// (15.02.2009)

Příběh o puritánství americké společnosti vybízí ke srovnání s filmem Společnost mrtvých básníků , ale ani pohled, úsměv a snaha Julie Roberts tento příjemně koukatelný snímek nepovýší do dramatické roviny. A komediálních prvků je taky poskrovnu. Nejvíc se asi naplňuje ten romantický náboj. Škoda, celkové vyznění je polovičaté. (30.01.2009)

Úžasné herečky, kterým vévodí Julia - co víc si přát. Od pradávna mám tuto herečku neuvěřitelně ráda a její zářivý úsměv mě vždycky potěší a navodí skvělou náladu. A musím se přiznat, že hvězdička navíc to je skutečně jenom díky ní. Film to byl krásný, ale chvílemi bohužel zdlouhavý, což mi dost kazí celkový dojem, ale stále mám před očima odjíždějící auto s usměvavou Julii Roberts a jejími dívkami, které si získala na svoji stranu, a proto 4* (29.12.2009)

Možnože film vystihuje postavenie žien v niektorých častiach Ameriky v 50-tych rokoch a mohol by to byť aj celkom vydarený film, ale... Scenáristovi sa ponúkalo viacero dejových rovín. Okrem správania a postavenia, žien, konzervativizmu a miernej rebélii je tu aj nová učiteľka, ktorá dostane zabrať a vytŕča z davu. Vznikol však len pomerne nudný a nevýrazný film. (30.06.2005)

Všestranná herecká ikona Julia Roberts, obklopená talentovanou omladinou (u mě vede Maggie Gyllenhaal a její požitkářka Giselle) tu učí navzdory zavedeným tradicím mladé naivní dívky rozhodovat se samostatně, nebýt jen dokonalou manželkou, nýbrž sama sebou a smýšlet podle svého uvážení. Nejen jak praví knihy. Coby nová a nutno podotknout svobodomyslná profesorka dějin umění Katherine přichází na konzervativní univerzitu, kde se výkvět ženské inteligence učí přes růžové brýle tomu, jak to dneska nejen ve zmiňovaném manželství funguje. Jsme na počátku upjatých padesátých let a prosadit svou bude ještě hodně těžký oříšek. Nebo vlastně ne? Scénáristé totiž z látky, která neví, čím chce být, udělaly relativně jednoznačnou záležitost – tudíž dívky budou profesorku milovat, pánové kolem obletovat, vše se nakonec urovná atp. Dramatické momenty střídají ty rozverné, každopádně je nutné uznat, že se idylické výjevy scénáristům povedly. I režie není špatná. Nejednou proklepnutý Brit Mike Newell ví, kde je třeba přitlačit na pilu, jakou hudbou (ta je ostatně výborná) obalit solidně napsané dialogy. Prostě všechno jede v osvědčených kolejích, postavy jsou vymezené na jednorozměrné typy, leccos se jen naťukne nebo povrchně přejede a šup k něčemu veselejšímu. Ostatně i u stěžejního výtvarného umění se tu udělá jen takový naivní přelet a jede se dál.. proč ne, někomu to tak vyhovuje a i já si zpříjemnil necelé dvě hodinky. (23.11.2009)