Choď za svojím srdcom

Natálko v jaké hrůze jsi to hrála? Where the Heart Is byla strašná podívaná a vyjmenovávat jeho chyby by bylo na dlouho. Na druhou stranu u těch stupidních dialogů jsem se občas docela nasmála. Jméno Americus už nechci nikdy slyšet, ale tohle příšerné jméno je jen jedním z mnoha důvodů, proč to člověk chce každou chvíli vypnout. (21.04.2011)

Žánr je tu tradičně dost mimo. Dramatické to je místy hodně, romantické taktéž, ale komedie to není ani omylem. Where the Heart Is je opravdu spíše takové příjemné a odpočinkové drámo na nedělní odpoledne. Natalii zpočátku sice moc nesedí ta redneck mluva, ale ta naštěstí po čase vyšumí do ztracena. Je to sice šíleně cukříkové a předvídatelné, ale já tyhle filmy z amerických maloměst, kde se lidi mezi sebou znají a jsou ochotni pro sebe udělat cokoli, mám prostě rád. K tomu příjemné vedlejší role, kterým vévodí Ashley Judd a James Frain a líbivé popové slaďáky... jó, ty 4* si to zaslouží. (03.04.2016)

Ideální film na přepínání. Běželo to jako kulisa a stihnul jsem při tom zkouknout i konec Futuramy a Earla a dějově jsem v podstatě o nic nepřišel. Vždycky je tam hrozně dobrácká nálada a pak se stane tragédie a furt dokola. Nejvíc mě dostalo tornádo. To už bylo hodně přehnaný, jak tam Natalie Portman vlála na schodech. Herecky se mi nejvíc líbila Ashley Judd. (22.04.2011)

Neviem, čím mal tento film byť, ale viem, čím sa stal - americkou telenovelou s hviezdnym obsadením. Odporúčam všetkým ľuďom trpiacim bulímiou, aby si to púšťali stále dokola a budú krásne štíhli. Mne bolo na zvracanie už len z mena, ktoré dala Natálka svojmu decku a postava, ktorú hrala Ashley Judd... otras. (17.04.2004)

Když vás těhotnou nechá přítel na parkovišti, to není nejveselejší. Stejně jako noc v zavřeném obchoďáku Wal martu. I když nakonec se projevily jasné výhody. Deníček Dlužím Wal Martu poctivý. Noci v něm promyšlené do detailu. Odteklá voda ovšem nebetyčné klišé. Porod v obchoďáku ovšem může i proslavit. „Jak můžeš někoho tak milovat, když jej vidíš prvně?“ Americia, jméno, co NĚCO znamená. Sally Field jako značně nekonvenční matka, tu bych doma fakt nechtěla. Natalie Portmon je svá v každé situaci a skoro v každé jí to fakt sluší. Pěkné modlitby s odpuštěním za smilstvo a fakt záviděníhodný apetit bývalých alkoholiků. Slasti i strasti jsou zde podávány s nadsázkou, úsměvně a s nadhledem. Roky plynou, Americia roste, tornádo udeří, chudák babička sestra Helma, skvělá Stockard Channing. Dobrá postava, dobrá role, dobrá i dabující Ivana Anderleová. S tou závětí moc doják. Ale strom je zachráněn, dům stojí. Druhá dějová linie ovšem dohání první. Expřítel, trestanec, hudebník, drogy. Pobaví kamarádka Lexi, matka pěti dětí, neméně skvělá Ashley Judd. „Nevadí, když pojedu pomalu? Pojmu to jako dovolenou.“ Myslím, že do dvou hodin toho autoři nacpali neúměrně mnoho, pedofil, další těhotenství, příliš děje, nehod, smůly, neštěstí. Strachu i bázně pro milion důvodů. Proč lhát. Na polepšené hříšníky moc nevěřím a Portmon bohudíky také ne. Co bylo super, byly závěrečné titulky, velké, s fotkami, vtipné. A čitelné. (09.11.2008)