Godzilla: Final Wars

Toho se k 50. výročí zrodu kultovního monstra rozhodlo natočit poslední díl a divákům tak nabídnout důstojné rozloučení. Gojira / Godzilla si jej určitě zasloužila (však má taky svojí hvězdu na Hollywood Walk of Fame). I proto se rozpočet mnohonásobně navýšil oproti minulým dílům a bylo to znát. Do režisérského křesla usedl Ryuhei Kitamura, který osmadvacátému dílu chtěl nesmazatelně vtisknout svou stopu úspěšného režiséra, ale jestli se mu to povedlo, musíte posoudit sami. Závěrečný díl se totiž setkal s dosti rozporuplnými ohlasy a já s nimi musím bohužel souhlasit. Přestože jsem byl na konci docela spokojený s odvedenou prací, našel jsem tu i celkem dost slabin a asi nejvíce mě iritovala přemrštěnost scénáře a ne vždy povedené triky. Skalní fandy této série (mezi které se sám počítám) jistě potěšil úvodní „prostřih“ předešlými díly, které nám dali možnost čistě z nostalgického hlediska alespoň na malou chvíli zavzpomínat na „staré dobré časy“. I proto jsem byl velice rád, že se tvůrci nebáli a na scénu opět přivedli většinu známých Kaiju monster, které se již v minulosti stali soupeři Gojiře, nebo jsme je měli šanci vidět „sólo“ v jiných filmech. Totální destrukce papundeklových kulis tak mohla započít, no a že se bylo na co dívat. Jejich novější vzhled jsem samozřejmě kvitoval s povděkem. Trošku mě sice mrzelo, že Gojira tu v první polovině moc prostoru nedostala (kromě úvodního souboje), v čemž taky vidím hlavní nevyrovnanost zbytečně dlouhé stopáže. Tvůrci se totiž dle mého názoru nechali zbytečně unést a do děje připletli mnoho vedlejších prvků, které tu byli spíše na obtíž. Rozhodně nejsem příznivcem mimozemšťanů a Matrixu, takže tady u mě nepochodili a když k tomu připočítám ještě mutanty s nadpřirozenými schopnostmi – začal jsem skřípat zubama. Ještě mi tu chyběl chodící obtloustlý Seagal a bylo by vymalováno už úplně. Ty jejich trapné souboje a přestřelky mi začali po chvíli lézt krkem a jediné co tak stálo za povšimnutí, byla honička na motorkách. Naštěstí se pak dostala ke slovu Gojira a úroveň filmu šla hned nahoru. 70% (01.01.2015)

Kaigu eiga all-in-one pack. Kitamurov nezameniteľný vizuálny štýl je tu pre mňa prekvapivo tlmený a takmer nonstop deštrukčnej akcii občas chýba dravá iskra. Guma, plastika a papundeklové kulisy, všetko to základ filmov daného razenia, ostali aj tu. Roztomilá bábková Godzillka a iné potvorky (za ktorými stoja živí ľudia navlečení do kostýmov príšer) mi tak ani v CGI ére rozhodne nevadili (i keď aj tých je tu požehnane a občas na plátne sledujeme hotové Hviezdne vojny s konkrétnou citáciou na zničenie hviezdy smrti z Návratu Jediho), práve naopak, vyvolávali vo mne nostalgický úsmev rovnako ako aj milé odkazy na predchádazjúce Kitamurove filmy (hlavne Versus). Horšie je to už s naťahovanou stopážou (Kitamurov večný problém hlavne v neakčných sekvenciách), ktorá úroveň zábavnosti v celkovom výsledku rozrieďuje. (20.08.2005)

Ono by se skoro zdálo, že tohle jako tribut naprosto stačí, ale je potřeba si uvědomit, že Toho si skutečně dalo záležet na to, aby tenhle zatím poslední snímek skutečně stál za to. Ano, většina kaiju zde má sice relativně málo prostoru, ale to je vynahrazeno tím, že jejich souboje stojí za to, jsou napínavé a jsou zábavné. Ať už bojuje Gojira nebo někdo jiný, ty souboje jsou prostě nápadité. (18.10.2015)

Je mi jasné, že mladí, nebo další zástupci řeknou, že koukám na kraviny, jako mi řekla moje přítelkyně, že prý to je nekoukatelný. Godzilla je přeci jen z roku 1954, tak nemohou porovnávat úplně z dnešními filmy. Je pravda, že by to šlo vytvořit i lépe, ale i takhle velký spokojenost. Parádní bitvy, skvělé a ohromné destrukce všeho a hlavně není prostor pro nudu. Neustále se něco děje a boří. Jako rozloučení ze sérií to snad ani lépe nešlo a rozhodně jsem spokojený. 75% (05.04.2014)

Inteligentne dementné. Kitamura absorbuje všetky symptómy blockbusterového pátosu a narastajúcej hovädnosti godzillej série a nafukuje ich do neznesiteľných rozmerov. Drsňácke hlášky, strojený heroizmus, maskulinita, armáda, explózie, digitálna animácia aj oldschoolové "bábky" (zápasy digitál vs. poctivá hand made sú čerešničkou na torte - najmä s prihladnutím k tomu, že počas každého zápasu je jedno monštrum chvíľu digitálne animované, chvíľku bábkové), žánrové klišé sú tu dovedené do až nepozerateľne prehnaných, obrovských rozmerov. Steroidová karikatúra vyžívajúca sa vo vlastnej inscenovanej debilite, monštruózne idiotský monster film stavajúci schopnosť vytvárania "zámerne zlého" do nových, naozaj VEĽMI hedonistických výšin. ____ A čo je najvtipnejšie? Že to nie je len výsmech. Je to premyslene nahodilá ironická pocta všetkému vysmiatemu. V takmer nekonzumovateľnej dávke. Divácky masochizmus s hroooomadou skutočného potešenia. (24.04.2016)