Ako som balil učiteľku

Oproti pozdější Wesově tvorbě to není taková pecka, ale nebudu škarohlíd a namluvím si, že jde jen o zahřívací kolo, o zkoušku s takovými charaktery, oťuknutí herců (že jo, Bille?) a v rámci toho učňoství, i o snahu být co nejnormálnější. A to je z jeho stylem zbytečné plýtvání filmovým pásem. PS: Určitě chce poslat díky i do dabingového studia, především té hlavě pomazané, která vybrala pro hlavní part Daniela Tůmu. Člověk (já) už ho má zafixovaného s jistými charaktery a tady to zas jednou sedlo jak prdel na nočník. (17.01.2012)

(Anderson má na české distribuční názvy opravdu smůlu.) Svět s vlastními pravidly nevcucl tak jako v Tennenbaumových, asi proto, že Rushmore je ještě o něco odtrženější od reality, jako bychom se z toho úvodního puberťáckého snu o nadpřirozených matematických schopnostech až do konce tak úplně neprobudili, jenom matiku vystřídají nadlidské social skills (dle scenáristické libovůle prokládané okamžiky naprosté sociální zabedněnosti, přičemž trapnohumor není můj oblíbený typ humoru) a inscenování divadelních koláží poskládaných z profláknutých filmů, což je sice legrace, leč toho, co je jenom jako, je na mě tentokrát zkrátka příliš. Nepotěšilo vypiplaným formálním hračičkovstvím až tak jako Grandhotel, zajímavě vybraná muzika jako by stála tak trochu mimo film, Murrayho dojemný milionářský taťka to úplně nedohonil. Takže přes nepopiratelné mimoňské kouzlo oproti zmíněným dvěma o hvězdičku míň. (13.09.2017)

Život je jedno velké jeviště aneb každý má svůj Rushmore. Mé první (přemilé) setkání s Andersonem plné překvapení, trefných citací pravidel každé správné gangsterky a především naprosto famózního obsazení. Bill Murray je BOREC, Schwartzman ušatec a Olivia Williams k zulíbání. Maestro? Další počin prosím! (27.09.2012)

Film o podivínovi, kolem kterého všichni chodí po špičkách, přestože on nevykazuje jiné kvality, než že se žene za uznáním, i když k tomu nemá jiné předpoklady než vlezlost a podrazáctví. Podivný film, který nemá, co by mohl říct. Snad kromě prapodivného a nevtipného pobíhání Billa Burrayho. /13. 10. 12./ (13.10.2012)

Čekal jsem to víc "divné", ale Anderson se ve svých začátcích držel trošku na uzdě a v tom období překvapivě - aspoň z toho, co jsem zatím viděl - měl nejlepší filmy. Rushmore mě dokázal poměrně slušně pobavit, u nejedné scény jsem se zasmál nahlas a Andersona mám kvůli jeho zvláštnímu (někdy i nepatrnému) absurdnímu humoru "rád", ačkoli v kontextu s jeho novějšími filmy to není zrovna nejvhodnější slovo. Hodně se mi tu líbila i kamera, ale tu má Anderson skvělou vždycky. A soundtrack byl ještě fajn. Bohužel ostatní mi zas tolik nesedlo. Moc to sice nenudí, ale k žádné postavě jsem zde nenašel sympatie, ani zápletka mě bůhvíproč nezaujala a celkový dojem mám hodně mírně nadprůměrný. Ale celkem jsem si to užil a klidně bych se na to podíval znova, své kouzlo to má. Zatím druhý nejlepší film, co jsem od Andersona viděl. Za něco bůhvíjak originálního bych to ale nepovažoval, sice to má svůj styl, ale zas tak jiné mi to nepřišlo. Oliver Tate mi třeba přišel divnější a o dost méně diváčtější. Silné 3* (13.09.2020)