Ďaleko od neba

Nápad natočit po roce 2000 melodrama jak z 30.–50. let, jen na módní témata homosexuality a rasové (ne)tolerance, dopadl jako solidní melodrama z 30.–50. let, kultivované až hygienicky nezávadné, ve vedlejších postavách ukrutně schematické a navzdory vřelému herectví ústřední trojice citově rezervované. (21.11.2015)

Julianne Mooreovou a Dennise Quaida jsem přesvědčivěji zahrát ještě neviděl žádnou z jejich dosavadních rolí. Snímek nádherně ukazuje poměry v Americe v polovině dvacátého století, jak se společnost stavěla k homosexualitě a osobám barevné pleti. Režisér Todd Haynes obsadil do hlavních rolí již zmíněné Julianne Mooreovou, která se role starostlivé matky a manželky ujala s přehledem a předvádí svůj dosud nejlepší herecký výkon. To samé se dá řici o Dennisu Quaidovi, který se nezalekl role homosexuála, a věříte mu absolutně vše. Dennis Haysbert zahrál přesvědčivě roli ponižovaného černého otce a tak nezbývá než dát plné hodnocení. Navíc skladatel Elmer Bernstein složil dobrý soundtrack, na dnešní poměry originální. (21.07.2005)

Vysoko štylizovaná záležitosť, ktorá poteší najmä staršie ročníky, ktoré kedysi mali v obľube melodrámy z 50ych rokov minulého storočia. Far from heaven k ich témam pridáva otázku rasizmu a homosexuality, ktoré sa v tých časoch v týchto typoch filmu neriešili. Ja mám kinematografické 50te roky vo všeobecnosti rád (a Douglasa Sirka), takže som si tento retro výlet náležite užil. Možno by mohol tento film poslúžiť mladšej generácii ako odrazový mostík ku klasikám z polovice minulého storočia. (23.10.2012)

Film plný předsudků tehdejší doby a stále mám občas pocit, že ani ta naše není ideální. Lidé se většinou tváří hrozně tolerantně, ale i pod touto maskou skrývají velké homofobické nebo rasistické předsudky. Julianne Moore spolu s Patricií Clarkson otevírají brilantně jedno z tabuizovaných témat tehdejší doby za druhým. Na oko nádherná a harmonická rodina se snaží udržet zbytky jejich cti a soudržnosti v často velmi zmítaném domečku z karet. Je jenom otázku času, kdy ten zmíněný domek z karet spadne. Jak zle může působit jedno menší přátelství mezi mužem a ženou(každý jiné barvy pleti)v 50.letech minulého století. Ke konci se zhrzená a osamocená žena hrdě vrací zpět ke svým dětem a snaží se znovu přijít na nový způsob života, který jí vrátí zpět do starých kolejí. Zaujal mě tento citát vyřčený ve filmu: "Jen pod veškerou laskavostí je možné, uvidět to vždy zářící místo." (04.01.2013)

Dobová stylizace přesvědčivá (takový nadbytek červené mi naposledy vypaloval oči v Šepotech a výkřicích), herci taktéž na pochvalu. Jenže emocionálně mi to přišlo tak ploché, že i moje kolegyně Petra, mimo svůj doslech přezdívaná Plochá dráha, ve srovnání s tímhle filmem vypadá jako kříženec Pamely a Dolly. Peťulko, tímto se ti omlouvám za své věčné politicky nekorektní narážky na tvé poprsí a slibuji, že ti náhradou za to koupím nějaký praktický dárek. Teď jen zjistit, kde se dají sehnat podprsenky záporných velikostí. (12.04.2011)