4인용 식탁
The Uninvited
Réžia:
Soo-yeon LeeScenár:
Soo-yeon LeeHudba:
Yeong-gyu JangHrajú:
Shin-yang Park, Ji-hyeon Jeon, Seon Yoo, Yeo-jin Kim, Won-sang Park, Gi-hwa Kang, Joo-sil Lee, Gook-hwan Jeon, Seok-joon Lee, Seon YuObsahy(1)
Jeong-won záhadně ztratil vzpomínky na své dětství i rodinu. Na počátku je svědkem smrti dvou děvčátek, které začne vídat ve svém bytě u kuchyňského stolu, který mu pořídila jeho přítelkyně. Brzy poté potká Yeon, dívku trpící narkolepsií, která je svědkyní vraždy vlastního dítěte v soudním procesu. Yeon má schopnost též vidět duchy a navíc je i médiem, které je schopno odhalit Jeong-wonovu minulost, na kterou ale nemusí být připraven. Jeong-won i Yeon musí čelit samotě a nepochopení. (Ichabod)
(viac)Recenzie (40)
Na tom filme je vlastne úplne najzaujímavejšie, že tam postavy riešia niektoré veci úplne zbytočne. Tým, že neustále odbiehajú od danej témy a od danej zápletky k iným, vedľajším rovinám, film neuveriteľne spomaľujú a podkopávajú silu ústrednej myšlienky. Ako náhle ale pochopíte o čo tvorcovi ide, tak vás film vlastne nemá čím prekvapiť. Od toho momentu - pre mňa nastal asi po hodine ( stále som dúfal, že to bude vyzerať inak) som už nedokázal akceptovať jeho víziu pretože bola až príliš jednoduchá a neprekvapivá. Kedysi by ma to možno šokovalo viac. Dá sa to pretrpieť, ale na to, že tam hrá Ji-hyeon Jeon je to až trestuhodný priemer. Nie som si istý ani tými tromi hviezdami. Nemám rád ak sa ma tvorca snaží zapliesť a ja ho prekuknem. Tu sa tak stalo. ()
Jeong-won je tesne pred svadbou. V tomto čase však neprežíva najlepšie obdobie. Od určitej chvíle vidí duchov dvoch malých dievčat, ktoré boli nájdené mŕtve vo vlaku. V rovnakom čase spoznáva krásnu Jung, ktorá trpí vážnymi depresiami a taktiež ako on, vidí veci, ktoré iní nevidia. Aký súvis majú tieto dve udalosti v jeho živote? Niektoré Japonské snímky sú napriek originálnemu príbehu tak neskutočne nudné, zdĺhavé, že človek by z toho začal štopkať ponožky. Prvá hodina nezáživná, druhá o nič lepšia, aj keď záverečná polhodinka, dajme tomu, že celkom ušla. Monotónne rozprávanie príbehu, ktoré so žánrom horor nemá spoločné absolútne nič, mi nepripravilo jednu jedinú chvíľu pocitu napätia či pohoršenia. Pokiaľ budeme tento film hodnotiť ako drámu, tak pocit úzkosti tento film vo mne taktiež nevyvolal. Moje emócie z časti pošteklil len záver – 40%. ()
Pozdní večer. V poslední soupravě metra osaměle sedí mlčící dítě s divným výrazem. Co je zač? Kam jede? Za jakým účelem? … … … To dítě je shrnutím mého dojmu z filmu. Nevím, co si o něm myslet. Děsí mě a fascinuje zároveň. Začátek má jako kdejaká asijská duchařina, hned po první lekačce jsem sebou pořádně škubnul (k Adrianem zmiňovanému spadnutí ze židle nechybělo mnoho). Zbytek filmu jde ovšem, vyjma pár problesků, jiným směrem. Psychologičtějším, abych tak řekl. Hlavní hrdina (bytový architekt, což hraje taky jistou roli) začíná pochybovat o vlastním duševním zdraví, záhy zjišťuje, že není jediný komu tak trochu kape na karbid a s pomocí jedné narkoleptické dívky začíná odhalovat vzpomínky hluboce zasuté v paměti. Paměť, naše vzpomínky, jejich přetváření tlakem času a okolností, ale také osamělost, zmatenost a vzájemná (ne)důvěra jsou tématem rozporuplně hodnoceného (mrkněte na IMDb) debutu Lee Su-yeon. Tempo rozespalého hlemýždě a důraz kladený na vizuální bezchybnost každého záběru (místy na hranici kýče) vás může snadno ukolébat do stavu lehké malátnosti, tedy i snížit vaši koncentraci, což u podobného snímku není žádoucí. Klade otázky. Nutí přemýšlet. Není to příjemné, občas to zabolí, ale z hlavy to snadno nedostanete. Mé rozviklané hodnocení snad časem ustálí druhé zhlédnutí. Těším se. Bojím se. 70-80% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik ()
Film o nočních můrách (zapomenutých i těch, které se vybavují) je těžké žánrově zařadit. Psycho s několika krutými záběry, které jsou občas "hozeny" jen tak mimochodem, občas trvaji pouze zlomek sekundy, občas na nich stojí celá scéna. Maximální hodnocení je nediskutabilní. Možná, že se na to budu chtít podívat znova (a možná, že mi při druhém shlédnutí dojdou některé věci jinak - zajímá mě, jestli mi došla Adrainem zmiňovaná druhá-skrytá pointa filmu). Určitě to ale nechci ukázat manželce a dcerám. Nechci, aby měly zlé sny. ■ Korejský název "Stolek pro čtyři" mi připadá být výstižnější, než anglické "The Uninvited". ()
Originálny preklad názvu "4 Doll table", alternatívny je potom "Uninvited". Jeden z mála filmov, ktorý po druhom pozretí výrazne otočil moje hodnotenie smerom hore. Ako prvé by som rád podotkol, že ide o silnú, psychologickú drámu s jemne thrillerovými prvkami a cca dvoma "šok" sekvenciami (na jednu z nich nezabudnem do smrti, lebo som pri nej takmer spadol od ľaknutia zo stoličky). Práve to preliate žánru z thrilleru do drámy môže pre niekoho byť sklamaním (ako sa to stalo aj mne pri prvom pozretí) a tým mu môže zároveň uniknúť aj druhá -skrytá pointa filmu, ktorá samotnému záveru dáva oveľa nejednoznačnejšie a ne-happyendove vyznenie. Herecký výkon Ji-hyun Jun je bezchybný a pre tých, ktorý videli napr. jej My sassy girl to bude obrat v charaktere úlohy o 180 stupňov. Jun vtláča svojej postave presvedčivú autenticitu a geniálne kopíruje samotnú atmosféru filmu - ťaživú, ledva sa dopredu pohybujúcu, skôr až plaziacu. Pomalé odvíjanie príbehu - z ktorého sa postupne vykryštalizuje detailná štúdia osamelosti čiastočne plynúca z jedinečných vlastností je podporetá aj formálne v svojej samotnej štruktúre - tichá hudba, dlhé zábery, pomalá jazda, zaujímavá strihová skladba - miestami mi to veľmi pripomínalo Tarkovského ťahy, prípadne z nedávnej minulosti aj sposôb nasnímania maďarského filmu Dealer. ()
Reklama