4 inyong shiktak

Vidět ve svém bytě sedět u jídelního stolu dvě mrtvé holčičky, to nevěští nic dobrého... Když to vypadá na hodně slušnou duchařskou story (napínavá atmosféra, gradovaná táhlými pohyby kamery až k patřičně překvapivému vyvrcholení, strčí většinu soudobé korejské horrorové produkce s přehledem do kapsy), přehodí snímek vyhýbku a ocitá se na poli těžkého psychologického dramatu, ve kterém se skloňují tak vážná slova jako jsou odcizení, deprese, halucinace, smrt, narkolepsie.. Druhé zhlédnutí to opravdu chce, jelikož i přes jeho nesmírnou působivost jsem z filmu poněkud zmaten a přesvědčen, že mi něco důležitého uniklo. Prozatím hodně silné čtyři hvězdičky. 9/10 (17.03.2006)

Znáte to. Jste na návštěvě u dědečka a přežraný s třímetrovou hlavou plnou historek si uvědomujete, že za půl hodiny máte být na párty roku. Snažíte se rozloučit, ale dědeček vám nabídne, že vás sveze. A jede celou dobu dvacítkou, čtyřikrát mu to na semaforech chcípne a na přechodech pouští přejít lidi o kterých se ještě ani nedá s jistotou říct, že po tom přechodu půjdou. Přemýšlíte, že byste si vystoupili a došli to pěšky, bohužel děda to vzal zkratkou přes Malešice, takže již není cesty zpět. Světlým bodem na konci je však skvělá akce, na kterou budete dlouho vzpomínat. Uninvited je to samý. Fantastiscký vizuál (na který už jsem ale od Korejců zvyklý), velmi dobrý scénář, operující z hromadou všemožných avšak vždy provázaných faktorů a některé scény, které vás přikovají k sedačce. Za zmínku stojí jeden záběr přibližně po polovině filmu ve kterém jsem nevěřil vlastním očím a cuknul sebou jak epileptik na techno párty. Takový ten klidný plíživý záběr, který vás připravuje, že se stane něco špatného, ale vy ze zvyku nečekáte, že nám to ukáže a že si to budete muset domyslet. Chyba lávky. Mimochodem děsivější nasnímání kojenců než v tomto filmu asi neexistuje. K výživnému výsledku se ovšem divák musí prokousat skrze ústřední protagonisty, kteří by opravu mohli mít na čele tlačítko "fast forward" (zejména jejich neustálé opakování položené otázky je ubíjející) a jich vzájemný dialog je patrně jednou z nejdelších scén kinematografie. Ten film mě docela vyčerpal (v dobrém i špatném směru). Ani jsem po dokoukání už neměl náladu si pustit si milovaný Oblivion a šel jsem v jedenáct večer spát. Fakt dík. (18.10.2011)

Pozdní večer. V poslední soupravě metra osaměle sedí mlčící dítě s divným výrazem. Co je zač? Kam jede? Za jakým účelem? … … … To dítě je shrnutím mého dojmu z filmu. Nevím, co si o něm myslet. Děsí mě a fascinuje zároveň. Začátek má jako kdejaká asijská duchařina, hned po první lekačce jsem sebou pořádně škubnul (k Adrianem zmiňovanému spadnutí ze židle nechybělo mnoho). Zbytek filmu jde ovšem, vyjma pár problesků, jiným směrem. Psychologičtějším, abych tak řekl. Hlavní hrdina (bytový architekt, což hraje taky jistou roli) začíná pochybovat o vlastním duševním zdraví, záhy zjišťuje, že není jediný komu tak trochu kape na karbid a s pomocí jedné narkoleptické dívky začíná odhalovat vzpomínky hluboce zasuté v paměti. Paměť, naše vzpomínky, jejich přetváření tlakem času a okolností, ale také osamělost, zmatenost a vzájemná (ne)důvěra jsou tématem rozporuplně hodnoceného (mrkněte na IMDb) debutu Lee Su-yeon. Tempo rozespalého hlemýždě a důraz kladený na vizuální bezchybnost každého záběru (místy na hranici kýče) vás může snadno ukolébat do stavu lehké malátnosti, tedy i snížit vaši koncentraci, což u podobného snímku není žádoucí. Klade otázky. Nutí přemýšlet. Není to příjemné, občas to zabolí, ale z hlavy to snadno nedostanete. Mé rozviklané hodnocení snad časem ustálí druhé zhlédnutí. Těším se. Bojím se. 70-80% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik (14.10.2008)

Sakra, nemá to nějaký remake? Tohle už jsem musel někde vidět. Ten příběh. Hodně těžký příběh, který vás určitě hned napoprvé nepustí až do té nejniternější hloubky. Což je možná jeho největší problém, asi ne každému se do toho bude chtít jít podruhé. Mnohovrstevnatý příběh s hned několika "individuálními" dějovými liniemi, které se dohromady slévají jen postupně. Je to horror? Je to drama? Je to fantasy? Je to psychologický thriller? Film, který vyžaduje naprosto celého diváka, kompletně, nekompromisně. Žádná oddechová záležitost. To sídliště je šílené. (29.01.2018)

Na tom filme je vlastne úplne najzaujímavejšie, že tam postavy riešia niektoré veci úplne zbytočne. Tým, že neustále odbiehajú od danej témy a od danej zápletky k iným, vedľajším rovinám, film neuveriteľne spomaľujú a podkopávajú silu ústrednej myšlienky. Ako náhle ale pochopíte o čo tvorcovi ide, tak vás film vlastne nemá čím prekvapiť. Od toho momentu - pre mňa nastal asi po hodine ( stále som dúfal, že to bude vyzerať inak) som už nedokázal akceptovať jeho víziu pretože bola až príliš jednoduchá a neprekvapivá. Kedysi by ma to možno šokovalo viac. Dá sa to pretrpieť, ale na to, že tam hrá Ji-hyeon Jeon je to až trestuhodný priemer. Nie som si istý ani tými tromi hviezdami. Nemám rád ak sa ma tvorca snaží zapliesť a ja ho prekuknem. Tu sa tak stalo. (07.09.2020)