Hra na skrývačku

Během průběhu děje jsem si říkal, jak sympatická je snaha tvůrců nenatočit „jen další“ horor. Mnohem víc než lekací scény je v Hide and seek důležitá atmosféra. Příběh nabízí neuvěřitelné množství různých slepých uliček, a než přišla poslední 20-ti minutovka, skutečně jsem nevěděl jak to může dopadnout. Tušení jsem sice měl, ale přišlo mi natolik primitivní (vzhledem k tolika atraktivnějším řešením, které nám jsou během děje podsouvány), že jsem to nebral příliš vážně. O to víc mě mrzelo, když to vskutku dopadlo tak, jak sem si myslel. Tak strašně pokažený konec jsem snad ještě neviděl. Nechápu jak si někdo může vybudovat tak solidní základnu, a postavit na ni tak odfláknutou pointu. Ok, před Šestým smyslemproč ne. Ale dnes? Následují SPOILERY. Ten konec vypadá jako kdyby se někdo pokusil přetočit poslední scénu z Kubrickova Osvícení, a úplně to pokazil. Když jsem se dozvěděl, že Charlie je Robert de Niro, došlo mi, proč jsem měl s jeho postavou během děje jisté problémy. Ono sice to psychiatrovo „hodné já“ má rádo svou dceru, ale během celého filmu se nesnaží ji nijak moc léčit. Pokusy tu sice jsou, ale hned jak se holčička na tatínka osopí, ten se stáhne a nechá ji být. Ve světle pointy je sice jeho neschopnost jasnější, ale spíš bych řekl, že se jedná o scénáristickou nedůslednost. Film má skvělé obsazení a pečlivě budovanou atmosféru, která funguje až téměř do samého konce. Nebýt snahy přijít s něčím vskutku originálním, mohlo být Hide and seek příjemným oddechem od všech remaků japonských klasik. A když nad tím tak přemýšlím, většina filmu taková je. (13.08.2005)

Dnes hlavně seriálový režisér John Polson přišel před tímhle psychologickým thrillerem s relativně příjemnou jednohubkou Nebezpečná známost, která zbytečně zhořkla až ve finiši. Tady je to podobné. Závěr nikdo nečeká, ale do předchozích desítek minut zrovna dvakrát nepasuje. Polák Dariusz Wolski se za kamerou snaží, Robert De Niro jen rutinně vydělává na údržbu svých nemovitostí, traumatizovaná Dakota Fanning potvrzuje očividný talent a ostatní drží otěže standardního thrilleru, kterak taťka-psycholog po manželčině sebevraždě utíká s dcerkou začít novou etapu života na venkov. Jenže s nimi je i údajně imaginární nový kámoš Charlie, který je slušný zmetek. Čmáráním krví po koupelně to pochopitelně jen začíná. Napětí docela graduje, ale nohy mu podkopává scénář, který se chce přiblížit titulům jako Osvícení nebo Šestý smysl. Marně. Hrátky s diváky jsou povolené, ale všeho s mírou. (15.03.2014)

"Osiřela po přeslici, tatínek byl trotl, Charlie běhal po světnici... jak na něj, by zkrotl?" Devět z deseti otců psychologů doporučuje pořídit si imaginárního kamaráda, zejména jste-li poloviční sirotek! Což Emily byla, v útlém věku přišla o maminku a tak si holt k opuštěnému rodinnému krbu pořídila Charlieho, aby měla s kým lumpačit. Její tatínek byl bohužel z výše zmiňovaných psychologů ten desátý, pročež to Emily nedoporučoval. K imaginárnímu, leč reálně škodícímu rošťákovi měl, coby profesionální cvokař, ambivalentní vztah a to přesto (nebo díky tomu), že Charlie byl ludra mazaná a nikdy se tatínkovi neukázal face to face. Taky by ho neubylo, že jo? Znepokojen duševním stavem své dcerky i jejího dablmiláčka (zde je to "dabl" opravdu namístě), poctivě si obavy zapisoval do sešitu, omylem však použil pero se žertovným inkoustem, kdy písmo po čase zmizí jak pára na hrncem. Když pak na prázdné stránky deníku tupě čuměl, jak péro z psychologova gauče, bylo mi ho líto a přál jsem mu, aby konečně čapnul hajzlíka Charlieho a mohl tak uznat, že Emily si nic nevymýšlela! (29.04.2022)

Má to fakt krásne temnú, ponurú atmosféru. Hra na skrývačku je ako stvorená na to, keď je vonku sychravo a máte náladu na pochmúrny, atmosférický horor nestojaci na vraždách, ale pomaly budovanej hrôze. Scenár každopádne nie je žiadny zázrak - falošných (?) stôp je v ňom zbytočne veľa a rozuzlenie je striedavo šokujúce a striedavo klišé. Ale herecké výkony, réžia Austrálčana Polsona, atmosféra, jesenná výprava a hŕstka strašidelných scén (prvé stretnutie s Charliem v pivnici, v ktorej práve vypadne elektrický prúd) vyrovnávajú skóre. Za mňa celkom spokojnosť. (08.09.2005)

Z filmu čiší celkem okatá snaha o natočení nového Psycha, tedy temného psychothrilleru s hororovým nádechem, který je založený na jednom velkém odhalení. Bohužel kvalitám Psycha se to neblíží ani vzdáleně. Film se rozbíhá pomalu, ale dokud pracuje s náznaky a využívá talentované Dakoty Fanning, je to ještě fajn, jenže když přijde ono velké odhalení, je to zkrátka přepísklé a nevěrohodné, zejména ve světle konání onoho děvčátka. Finále je navíc klišoidní a natahované. Celkový dojem: 55 %. (23.04.2009)