Na pokraji slávy

Výtečný náhled do světa rockerů. PODRUHÉ 21-1-24 jaký je rozdíl mezi můzou a grupie ? Wiki : "Groupie je ironické označení pro mladou ženu, která se pohybuje v prostředí rockových koncertů, přičemž se spíše než o hudbu samotnou zajímá o navazování intimních vztahů s celebritami". Můza má na srdci pouze dobro kapely, je pro ni, dýchá za ni, i když v mnohém se od grupie neliší. Tak to vysvětluje Peny Lane Williamovi. golfista níže píše (a mluví mi z duše) "Také jsem si uvědomil o co nás, kteří jsme ve věku hlavního hrdiny, minulý režim okradl a jak jsme si tuhle krásnou dobu mohli užít - ne jenom shánět tyhle kapely po burzách". Přesně, v roce 1973 mi bylo 14 as touhle hudbou jsem právě začínal. Pozn. nechci být hnidopich , ale Burn od Deep Purple vyšel roce 1974 (to jsem už jel v hard rocku naplno) Pochopitelně, je to jen žánrová hudba, nemá nic společného s dějem, který se odehrává v onom roce 1973. (28.09.2020)

Zprvu jsem si nebyl jist, jak mám k tomuto snímku přistupovat, ale vplul jsem brzy hladce do nálady filmu, který je vlastně takovým polofiktivním polodokumentem, odraženým od skutečných událostí, a přitom zbytečně neinklinujícím ke zbytečné syrovosti, naopak nadlehčený určitým idealismem, který v sobě nese právě rocková hudba. Tohle byla oslava rocku začátku sedmdesátých let, jeho rozletu a oslnivé nádhery, i druhé strany mince neučesaného života rockerů. Je to samozřejmě jen dojem, ale možná právě příběhy raných Led Zeppelin se do děje v určitých variacích prolnuly, a ne nadarmo bylo tedy zeppelinovské muziky mezi těmi hudebními skvosty v soundtracku snad nejvíce. Kde bych si dovolil najít paralelu - třeba nepřátelský postoj tisku a kritiky, jaký Led Zeppelin zažívali v období svých prvních třech alb, souboje s pořadatelskými agenturami (proražení brány autem), pořízení si vlastního letadla, nebo Russelův omámený křik ze střechy "jsem zlatý bůh", který je opravdu od skutečného Roberta Planta známý. Také řádění v hotelu Riot House, kde bydlívali i Zeppelíni, analogie Penny Lane a Pageovy nezletilé milenky Lori Maddox, apod... Samozřejmě, kapela Stillwater byla ve svém divokém životě na turné umírněnější a krotší než skuteční Zeppelini, ale opak by pozitivnímu vyznění filmu jako oslavy svobodného rockerského feelingu uškodil. Protože film byl paradoxně při své zdánlivé hře na realističnost hodně nadnesený a vyhýbal se skutečně někdy smutné odvrácené straně života některých rockových megahvězd. Což je zde myslím pochvala, a koneckonců, Stillwater přes svou určitou proslulost zjevně megahvězdná kapela nebyla (přeskakovali již tehdy veleslavným Sabbatům v době třetího alba, jak bylo slyšet). Takže nesmírná spokojenost, herci hráli jak měli, hlavní protagonista skvělý a uvěřitelný, scéna s listováním ve sbírce desek, zanechaných ségrou pod postelí byla dojemná a okouzlující. V podstatě snad všechny ty desky, kterými se William probral, mi v době pravidelného chození na pražskou burzu prošly rukama i gramofonem. Nevím, jak by film oslovil někoho, kdo rockové opojení magických sedmdesátek nezažil, ale mně oslovil na výbornou. (24.03.2021)

Je to nádherné retro a dohledám si i hudbu, která k filmu s tou příjemnou nostalgií prostě vyloženě sedne. (09.01.2023)

10/10 (05.03.2023)

Nedosledováno. (24.04.2023)

Trošičku nuda. Asi cílovka jsou lidi před dvacítkou. Ale herci dobře hrají a utahané je to až od cca poloviny filmu. (06.05.2023)

Těšil jsem se na dobové retro,ale přišlo mi to takové nemastné, neslané, sentimentální a naivní.Trocha autenticity sedmdesátek by neškodila.Neprávem nadhodnocené jako všechny filmy od Crowa. (08.09.2023)