Nočná mora v Elm Street

Tak už vím, proč je A Nightmare on Elm Street považován za klasický horor či klasickou sérii hororů, chcete-li. Tento první díl je naprosto bezchybný - ať už theme song, ze kterého mě příjemně mrazí, přes mladého Johnnyho Deppa až po postavu, bez které by tato série nebyla tím, čím je - Roberta. Parádní atmosféra, parádní horor (i když jsem o jedné lekačce věděl, stejně jsem se lekl)… prostě parádní film. O legendě se těžce píše, tu musíte vidět. 100 %. (24.11.2011)

(1001) Velký problém tohohle filmu vidím v té naprosto otřesné osmdesátkové produkci. Protože i když si myslím, že spousta starých věcí může být kvůli své neumělosti a naivitě proklatě stylová a zábavně špatná, tak tahle strašná syntetizátorová hudba v kombinaci s napomádovanými účesy nějakým způsobem účinkuje tak, že mi vstávají všechny chlupy na těle, ale určitě ne tak, že by se mi to líbilo. Takhle na mě film působí, jako by pár dost dobrých nápadů (třeba natočení a sestříhání Tininy smrti, potom Nancy v koupelně, gejzíry a jazyky a tak) bylo umístěno do velkého smotku skelné vaty a já si měla do něj skočit, abych se k těm scénám dostala. Když už mě má svědit a pálit celé tělo, tak bych za to chtěla víc. (Ať jsou si klidně nagelovaní, ale jinou hudbu, prosííím.) (16.08.2009)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)

První díl možná nejznámější osmdesátkové hororové série. Freddy tady zase tolik prostoru pro své skopičiny nedostává. Překvapí, na svou dobu a rozpočet, poměrně kvalitní triky. Co nepřekvapí je výborná atmosféra, holt Craven svého času, když chtěl, tak uměl. O něco více se mě vždy líbila Trojka, ale Jedničce už nikdo nikdy neodpáře fakt že tímhle to samozřejmě všechno začalo. Dobrou a sladké sny. Body Count:: 4. 70% (18.05.2007)

JEDNA, DVĚ FREDDY JDE... TŘI A ČTYŘI K TOBĚ MÍŘÍ... PĚT A ŠEST KŘÍŽ DEJ V PĚST... SEDUM, OSUM ZTRATÍŠ ROZUM... DEVĚT, DESET STÁT - NIKDY NECHOĎ SPÁT!!! Tohle je horrorový klenot, který děsí nejen svou temnou atmosférou, ale také nápaditými (a nechutnými) scénami, šílenou vizáží hlavního záporáka a skvělým koncem. (28.07.2009)