Obsahy(2)
V Paříži, miluji Tě se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří PAŘÍŽI, MILUJI TĚ... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (636)
Roztomilé střípky v jednom snímku :-) Něco mezi 3-4 hvězdami. ()
Paříž je divné a ne příliš bezpečné město, kde žijí divní lidé s ještě divnějšími příběhy, kterých nám film nabídne po útržcích nespočet. Vydržet se na to dívat vícekrát už je potom docela fuška. 55% ()
Vcelku povedený povídkový film, některé povídky jsou ale prázdné. |75%| ()
3,5* ()
Svou provázaností a různorodostí je Paříž ojedinělým projektem, přičemž v dalších letech by měla prý vzniknout i volná pokračování odehrávající se v New Yorku a Londýně. Ten koncept zní možná triviálně, ale údernost poselství skrytých v pětiminutových celcích zastihne člověka nepřipraveného, stejně jako hravost ostřílených režisérských es. Někteří z nich to berou od podlahy a odkrývají vcelku neomezené možnosti v omezené stopáži. Paříž je jako sen, který se nezdá. Jako motýl, co chce být uloven :-) ()
Špatně se hodnotí film který je natolik nevyváženy. Jde o to že kdyby bylo méně režisérů a tím pádem větší prostor pro povídky, neuškodilo by to filmu naopak by ho to vyšvihlo. ()
Drobné příběhy z Paříže o lásce, které nutí k přemýšlení, smíchu i snění. Nevyrovnané a přesto milé. Sbírka fotek tuctových, nepochopitelných i nádherných. Mezi nejpovedenější řadím komediální Tuileries od Coenů, Loin du 16éme od W. Sallese a D. Thomasové, jež ve zkratce popisuje jeden z paradoxů života v dnešním globalizovaném světě, vtipný Parc Monceau od Alfonso Cuaróna, zvláštně legrační 14e arrondissement (Alexander Payne) s Američankou a v neposlední řadě (pro mě vrcholná povídečka) Faubourg Saint-Denis v režii Toma Tykwera. ()
Nechci hodnotit každý minipříběh zvlášt, ale celek a ten výsledný dojem je naprosto úžasný. Zajímavý nápad a výborný výsledný zpracování. Má to úžasnou atmosféru a kouzlo. ()
Některé povídky mě zaujaly, některé méně, dohromady to ale působí velmi pěkně, protože prostor, který dostali jednotliví režiséři je velmi malý, ale přesto celý film působil z mého pohledu kompaktně. Nejlepší kousky - Sylvain Chomet. Tom Tykwer. Walter Salles a Daniela Thomas!! ()
Jako celek rozhodně ne špatné, ale jednotlivé povídky jsou obrovsky nevyrovnané a některé vyznívají totálně do prázdna či jsou naprosto bez nějaké hlubší pointy. Celkovému dojmu by možná neuškodilo zkrácení o několik slabších povídek, které vyloženě rušivě ční mezi těmi originálnějšími a lépe zvládnutými. Čekal jsem od tohoto mnohými opěvovaného dílka poněkud více (3,5 z 5) ()
Předem musím říct, že velkým přispěním, proč budu kritická, je fakt, že jsem film viděla v s příšerným dabingem (i anglické pasáže!) a že jsem čekala Lásku nebeskou na francouzský způsob, což se nestalo. Očekávala jsem zakotvenost oněch příběhů v místech, které činí Paříž výjimečnou (nejblíže jsem se tomuto přiblížila wildeovská povídka na hřbitově). Mám ráda tyto projekty, které jsou doslova nadupané hvězdami hereckými i těmi režisérskými, kdo by neměl. O to víc mě pak překvapila kvalitativní nevyváženost oněch osmnácti miniatur. První povídka je naprosto neoriginální a zbytečná, nebo to kadeřnické zastavení mě úplně minulo. Jsou tu i však takové, které vás během pár minut dostanou. Mezi nimi je to určitě povídka o mimu (chlapeček s obří aktovkou!), pak příběh čokoládové sestřičky a jejího zpívajícího pacienta, jednou z nejvýraznějších je určitě příběh lásky Natalie Portman (ta, aby to celé nezachránila:-)) a pak poslední trošku meditativní zastavení jedné turistky. Avšak pro mě nejkrásnější z nich byla ta o matce, co ráno opouští své dítě, aby hlídala jiné. Ta ukolébavka... Nádhera. I přes mé bručení Paříži, miluji Tě vyznívá tak, jak asi bylo zamýšleno, ale mohlo to být lepší. Paříži, dlužím Ti druhou šanci v originálním znění. ()
Kdybych hodnotil jednotlivé "povídky" (což jsem měl z počátku v plánu) tak by to bylo asi nefér. Jako celek mě to ale nadchlo. Nebudu vyzdvihovat konkrétní herce či režiséry, pouze konstatuji - Více takových projektů! ()
Faubourg Saint-Denis: 10 hvězdiček... ()
Za záběry na město a originalitu... Některý ty povídky měly brilantní pointy ()
niektore poviedky pozrete so zatajenym dychom a pustene dva razy niektore aj viac, par slabsich ale tych bolo menej, takze celkovy dojem viac nez dobry ()
Po prvním shlédnutí sem dala pět hvězd, viděla jsem to podruhý a musim dát čtyři, už to hold nemělo takový kouzlo...asi sem to neměla dělat ()
Toto holt nie. Ja mám rada dramatickú krivku, nie štrbavú zubatú. ()
Pár minutových scének leckdy řeknou více než jindy celovečerní film.... Po prvním shlédnutí jsem ihned měla svých pár NEJ scének, ale opravdu do hlavy se mi dostal příbeh 16 - Tom Tykwer. Slepý chlapec a herečka...tu scénu jsem si přehrála nejméně 3x, jak vzpomíná a shrnul celý jejich vztah do pár sekund... !"KŘIČELA SI, NEMĚLA SI DŮVOD, OBČAS SI MĚLA DŮVOD..." ()
Vesměs vysoce nadprůměrné povídky. Svým způsobem jedinečný film - získat si během pár minut diváka, donutit ho přemýšlet, brečet, usmát se... klobouk dolů. Navíc skvělé herecké obsazení. Některé povídky jsou excelentní (8. Place des Victoires, 12. Place des fêtes a 16. Faubourg Saint-Denis). Některé jsou zase dosti slabé... takže celkem 80 %. ()
(1) Montmartre: Ta trivialita a zdánlivá bezvýznamnost mě docela okouzlila. Nejlepší výpověď o jednoduchosti lidských pohnutek. 80%___ (2) Quais de Seine: Spíše malá televizí moralitka než součást filmové mozaiky. Neurazí, ale na „kraťas“ s překvapivou pointou to nestačí. 60%___ (3) Le Marais: Asi druhá nejabstraktnější povídka, pod kterou si člověk může představit ledacos, i když konkrétní odpověď se přímo nabízí. Mě však nijak zvlášť nezaujala. 55%___ (4) Tuileries: Buscemiho postava sice pobaví, ale mezi ostatními povídkami se tato poněkud ztrácí. 70%___ (5) Loin du 16e: Asi nejtíživější obrázek života v Paříži. Emotivně nejpůsobivější ze všech 18 povídek. 95%___ (6) Porte de Choisy: Možná je to geniální, ale já jsem to teda nepochopil. 35%___ (7) Bastille: Vzpomněl jsem si na helsinského taxikáře z Noci na Zemi. Velmi dobré. 85%___ (8) Place des Victoires: Matka se snaží vyrovnat se ztrátou syna – přesvědčivá Juliette Binoche. 80%___ (9) Tour Eiffel: Kouzelné, na můj vkus až příliš. 75%___ (10) Parc Monceau: Cuarón si vystačil s jediným záběrem. Zaujme spíše jako experiment než svojí pointou, avšak na rozdíl od ostatních povídek nabízí příjemné odlehčení. 80%___ (11) Quartier des Enfants Rouge: Povídka natočená s dobrým úmyslem, u mě však nedosáhla kýženého efektu. Nevím proč. 60%___ (12) Place des Fêtes: Pro mě nejlepší povídka z celé osmnáctky. Zaujme přímočarostí a jednoduchostí. Nenutí člověka hledat skryté významy - o to uvěřitelnější je výjev z pařížské ulice, který předkládá. Velká lidská tragédie jako součást krátké kapitoly lidského života. 95%___ (13) Pigalle: Malá konverzační povídka, která by mohla zaujmout, kdyby poodhalila více z minulosti obou postav. 60%___ (14) Quartier de la Madeleine: Jako stylová žánrová odbočka dobré, dějově však bez nápadu. Na druhou stranu chápu ty, kterým se to může líbit. 50%___ (15) Père-Lachaise: Spíše podprůměrná povídka s nepříliš přesvědčivě napsanou dvojicí (co by tyhle dva mohlo svést dohromady, jsem opravdu nepochopil). 60%___ (16) Faubourg Saint-Denis: Během jednoho telefonního hovoru se v hlavě slepého mladíka promítne celý jeho vztah s talentovanou studentkou konzervatoře. Stačí jedna jediná věta opakující se pořád dokola v nekonečné smyčce, avšak nabývající stále nových a nových významů, aby vystihla vztah dvou lidí „od jara až do zimy.“ Povídka má jednoznačně nejlepší finále, které vlastně trvá déle jak polovinu její stopáže. Úchvatná jízda s výborným hudebním doprovodem. 95%___ (17) Quartier Latin: Velmi podobná třinácté povídce Pigalle. Kromě sarkastických poznámek nemá příliš mnoho co nabídnout. 55%___ (18) 14e arrondissement: Od začátku jsem si myslel, že se povídka bude ubírat úplně opačným směrem, než kde nakonec skončila (čekal jsem vystřízlivění, nikoli okouzlení). Zpětně si uvědomuji, že to bylo poněkud naivní vzhledem k tomu, že jde o závěrečnou povídku filmu. I tak si myslím, že se tento úhel pohledu na život v Paříži podařil. V podstatě vám říká, že Paříž si můžete zamilovat i přesto, že pro vás není tím, pro co ji milují ostatní. 75% /// Nemusíte (vlastně byste jen těžko mohli) milovat celou tuto mozaiku lidských osudů a každou postavu v ní, bohatě stačí, když vám v hlavě utkví jedna nebo více povídek, které se nakonec nejvýrazněji podepíší na celkovém vyznění filmu. A ty ostatní? Pokud nic jiného, pak alespoň splynou v jedno pestrobarevné pozadí, na kterém se ty vaše povídky (u mě jednoznačně vítězí povídky 5, 12, 16) budou pěkně vyjímat. /75% () (menej) (viac)