Štyri svadby a jeden pohreb

„Všechny komedie končí svatbou.“ (George Gordon Byron). Ten Grantův herecký projev, kdy každou druhou scénu vypadá, že se za pár vteřin rozpláče, mě ze všech jeho filmů asi tady nejvíc iritoval, ale naštěstí křehký půvab A.MacDowell a sebevědomý šarm K.S.Thomas nastolily rovnováhu. Není tam to univerzální kouzlo Love Actually či sympatičnost postav Notting Hillu, ale charakteristické znaky Curtisovy tvorby jsou hustě přítomny a musím ho i s Newellem pochválit za to, jak dovedně rozčísli děj, když se vypínal Měsíc a zahalovalo slunce. Nejspíš to bylo definitivností toho segmentu.. (15.07.2019)

Charles vždycky miloval svatební rej. Každou sobotu se svými přáteli na nějakou svatbičku vyrážel, dojal se při obřadu, pronesl pár slavnostních slov, podráždil chuťové buňky nějakou laskominou a už spěchal do víru tance i zkoušení pružnosti matrace s chtivou družičkou. Na jedné svatbě však Charles ztratil svou bezstarostnost, neboť poznal sexem neopovrhující američanku Carrii, jejíž přítomnost v něm vzbudila zcela novátorskou myšlenku na vlastní svatbu. K realizaci ideje v praxi je však stále daleko. (16.12.2009)

Romantická komedie možná není to správné označení. Několikrát se poctivě dojmete i zasmějete, ale nálada filmu je spíš smířeně melancholická a takový - vzdor happyendu - zůstává i dojem po jeho zhlédnutí. Svatby jako společenská inventura, defilé lidí, s nimiž se nechcete setkat, živná půda trapasů a výsměšně vlezlý důvod k rekapitulaci vlastního života, do níž se nikomu nechce. To vše za sychravé atmosféry vichrné Anglie a s chlácholivým výběrem hudby. Za dvanáct let barvy trochu vybledly, ale pořád je to moc hezký film. 80% (12.09.2006)

Lepší, než čtyři pohřby a jedna svatba, i když statisticky a demograficky se blížíme spíše k té druhé variantě - přinejmenším v Evropě, přinejmenším běloši. Jo, 90. léta - tenkrát se ještě muži a ženy brali, dnes se již převážně jen kamarádí - nejčastěji přes internet. Hugh Grant byl zřejmě přesvědčivým a lákavým vzorem. (21.11.2011)

Na první pohled vtipná, pohotová, osvěžující hříčka, která je v obraze - tudíž ji nic nevyvede z rovnováhy, když ukazuje lidské hemžení v běhu času ... v několika epizodách zarámovaných čtyřmi svatbami - a jedním pohřbem. Přesto ji nedokážu přijmout zcela bez výhrad - kromě pozitivních emocí ve mně vzbuzuje i lehounkou, blíže neidentifikovatelnou, víceméně podprahovou nechuť. Snad se tady britsky suchý gentlemanský humor příliš často potkává s maličko obhroublou variantou amerických legrácek, snad je při blížším ohledání patrná určitá snobská povrchost ... související jak s vývojem zápletky, tak i s jednotlivými aktéry. Buď jak buď, hlavní ani vedlejší hrdinové mi k srdci nepřirostli ... a jejich osudy jsou mi v podstatě lhostejné ... 3,5* (22.11.2016)