Hudba môjho srdca

Nemůžu jinak než za pět. Takové filmy jsou potřeba! Nemůžu uvěřit, že to režíroval Wes Craven! Klobouk dolů. Jestli se nemýlím, tak je to podle skutečnosti, takže nějaké naříkání, že je to doják, asi nemá smysl. Dojemné je to, protože se prostě povede úžasná věc. No a klasickou hudbu miluju, Meryl Streep taky, Itzaka Perlmana a Isaaca Sterna taky, proto končím, jak jsem začala: nemůžu jinak, než za pět! (21.05.2010)

To byl jedním slovem děs. Taková záplava předvídatelného kýče, falše a povrchnosti...asi bych dal i odpad, ale kvůli téhle herečce to nejde. Kdybych sám nevěděl, jak těžká je hra na housle i pro talentované děti, ani tak bych ani na chvíli nevěřil scéně z Carnegie Hall, která byla jediná volná, aby tam mohla hrát černošská třída z Harlemu. A za rok se naučili všichni skvěle hrát. Holt New York. (26.08.2021)

Cely cas som cakal, ze tam nabehne typek so Scream maskou a nozom v ruke, a zacne to tam vykostovat po desiatkach, najma tie otravne decka. Sklamal si ma Wes! :D V hollywoodskych "cukrlandovych" limitoch si iduca agitka za lepsie zajtrajsky o tom, ze i v najproblemovejsom cernoskovi, ci Hispancovi sa skryva driemajuci hudobny (huslovy) talent. Meryl Streep je sice "herecky drzak", hudba hra melancholicky pekne, v rezii je citit odhodlanie, ale je to prilis prepalene dlzkou, nevierohodnostou zmeny spravania deciek, ci komplikovanymi scenami, kde komplikacie nemaju byt. Nadherna piesen v zaverecnych titulkoch! (11.01.2022)

Dostat nějakou skutečně zajímavou roli, o kterou se jiné perou? Málokterá herečka dostává tolik příležitostí (však si je také všechny vrchovatě zaslouží) jako Meryl Streep. To, co je u jiných hereček vzácností, tím se tahle legenda může téměř přehrabovat. Tady po zásluze přistála další oscarová nominace, nicméně nutno přiznat, že v příběhu, který hraje do karet průměrnosti. Jméno režiséra nicméně překvapí!! (31.12.2013)

Začátek je okopírovaný Přístav naděje, který se točil o rok dříve. Dokonce tu nechybí ani ten nechutně přeslazený typ chlapa a kromě něj se tu zjeví ještě cíťa s kytičkou, co to myslí upřímně. Dvě hodiny učitelka Roberta fidlá na housle, učí děti a jak je pro Meryl typické, už zase za něco bojuje, tentokrát za výuku hudby. Bylo to jako propojení Nebezpečných myšlenek a Školy rocku, ale bez vtipu, nebo napětí. Děti byly roztomilé, hezky hrály, koncert povedený, Streepová jako vždy v roli silné ženy, co se nevzdává. Film byl celkem nudný, až příliš dlouhý a lehko zapomenutelný. Dalo se od příběhu o učitelce houslí čekat něco víc? (25.03.2013)