Réžia:
Wes CravenScenár:
Wes CravenKamera:
Eric SaarinenHudba:
Don PeakeHrajú:
Suze Lanier-Bramlett, Robert Houston, Martin Speer, Dee Wallace, Russ Grieve, John Steadman, Virginia Vincent, Michael Berryman, Lance Gordon, Peter Locke (viac)Obsahy(1)
Tuctová americká rodina s novorodeniatkom a dvoma psami si to hasí skrz vyprahnutú púšť do Kalifornie. Naskytnú sa problémy, minivan musí zaparkovať a naši hrdinovia sa ocitajú mimo civilizáciu, v zapadnutej plošine, pripomínajúcej mesačnú krajinu. Ide o priestor pre vzdušné cvičenia vojenských stíhačiek. A hlavne... brúsi si na nich zuby rodina domorodých kanibalov, žijúca v poblízkej jaskyni. Nízkorozpočtový horor, natočený za 230 tisíc amerických dolárov sa stal prekvapivým hitom. (POMO)
(viac)Videá (1)
Recenzie (134)
Odpoveď Wesa Cravena na The Texas Chain Saw Massacre. Ale o triedu slabšia. Jeho prostredie púšte je síce rovnako tiesnivé a podivná syntezátorová hudba mu dodáva správne rúcho strašidelnosti, ale rodina kanibalov je iba banda úbohých šaškov a vôbec nestelesňuje varovnú a natoľko uveriteľnú naturaličnosť Chainsawových. Vidíme ich ledabolo vo dne, v noci a v situáciách, kedy sú akurát sebaparodicky smiešny. Scény z okolia ich brlohu i samotná ich matka s indiánskou čelenkou pripomínajú Winnetoua. Prvá tretina filmu ale atmosféricky a čo do krutosti fakt hustá! ()
Ajův remake je tak dobrý, že jsem si vzhledem k nikterak valnému hodnocení nechával původní Cravenovy Hory docela dlouho utéct. Což byla chyba, protože je to překvapivě dobrý hororový film. Pokud bych měl něco vyzdvihnout nad remake, tak určitě postavy buranských kanibalů, které tu jsou od sebe charakterově/vizuálně odlišitelné, tedy jedná se opravdu o postavy, nikoli o nástroj vraždění jako v moderní verzi. A působí tak pěkně pravěce, jako neandrtálci, to se mi líbilo. Hodinu je ten film v podstatě výborný - atmosférický, drsný, děsivý. Škoda jen, že třetí akt zklouzne k poměrně nudnému vybíjení, ještě ke všemu za denního světla. Tehdy jde výsledný dojem trochu dolů, ale celkově až nečekaná spokojenost. ()
Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit. ()
Když budu porovnávat s remakem z roku 2006 tak u mě jasně vítězí tahle starší verze(a to je co říct protože žeru gore efekty a plno krve ve filmech)Remake je sice brutálnější a krvavější,ale tohle má pořádně hutnou atmosféru která mě držela pořád v napětí.A rozhodně zábavnější zabijáky než modernější verze.Za mě vítězí stará škola a kdo to ještě neviděl tak vřele doporučuju.Samozdřejmě jen fanouškům žánru. ()
Craven stále ututláva inteligenčnú nízkosť tam, kde začal a neprináša okrem naturalizmu veľké možnosti uplatnenia strachu. Teda jeho teleportné stelesnenie sťa hôr a samoty využíva celá rada béčkových tvorcov a šibrinkovanie s rôznymi kamerovými uhlami je účelné. Hory majú oči je preto ekvivalentom bláznivých psychopatov, ktorý svoju hlúposť a sexuálnu frustráciu odbavujú na nevinnosti zaseklých turistov uprostred sveta nikoho. A protipólom, ktorý pre temné hory predstavuje neistota teritória, ktorá labilnejšieho jedinca obklopuje. Lenže on ju združil a zakčnil, čoho výsledkom je brutálny nárez, miestami ťažko neprístupný. Keď si ale predstavím, čo všetko sa natáča dnes, prižmúrim. ()
Galéria (18)
Fotka © Blood Relations Co.
Reklama