Z

Tak aby bylo jasno - tohle je jednostranný, silně angažovaný, levičácký snímek, s kterým nesouhlasím takřka v ničem - protentokrát na to ale kašlu také proto, že se u nás jedná o dost opomíjenou záležitost. Je to úvodní film ke slavné Costa-Gavrasově politické trilogii a jde v něm o vraždu řeckého opozičního politika Gregoriose Lambrakise, která v létě roku 1963 zahýbala nejen řeckou politickou scénou. Popisuje, jak se policie a armáda snažila zmařit vyšetřování, a poodhaluje vojenské zákulisí vraždy. Fakticky je dost přesný (podle románu Vassilise Vassilikose) - problém tkví ale v tom, že vykresluje levičáky jako skupinu intelektuálních snílků brojících proti atomovým zbraním, zatímco téměř každý druhý spořádaný občan je tu zakukleným extrémně pravicovým spiklencem. No nic. Natáčení filmu se setkalo se zděšenými reakcemi, nikdo ho nechtěl podpořit, Jacques Perrin nakonec musel založit vlastní produkční skupinu. Costa-Gavras se dočkal podpory i od hereckých hvězd Yvese Montanda, Jean-Louise Trintignanta či Irène Papas, které se vzdaly většiny ze svých honorářů. No, politiku už nechám být a napíšu, že lepší politický thriller jsem ještě neviděl a sleduje současnou americkou tvorbu - asi pěkně dlouho neuvidím. Film fascinuje svým tempem, strhujícími akčními scénami (potyčky, samotná vražda, rvačka na korbě dodávky, scéna najíždění auta), které jsou výborně hudebně podbarveny s působností rovnající se takřka Morriconeho dílům. Naprosto dokonalý je střih, který film ještě zrychluje. Postavy vůbec nevyčnívají a pozornost je správně rozčleněna - vítězí asi zpočátku nedůvěřivý, ke konci odhodlaný vyšetřující soudce v podání bezchybného Jean-Louise Trintignanta, kterému se jednoduše nedá nefandit. Poslanec Yvese Montanda je dostatečně tragický, jeho žena Irene Papas jakbysmet. O něco méně jednoznačně kladný, o to více sympatický novinář Jacquese Perrina. Ale i záporné postavy mají svoji dramatickou sílu - především Yago Renata Salvatoriho. Brilantní film o boji proti prohnilé moci s happyendem (neodolatelné výslechy a odchody generálů) a vlastně i bez něj. ("historicko" -shrnující epilog). I s "nadějí" do budoucna ("seznam četby".) Zatím jasných pět - až to uvidí tak 100 lidí, kvůli ideologii uberu. (02.08.2005)

Pokiaľ chcete riešiť politickú angažovanosť filmu Z a či je ľavičiarsky propagandistický, alebo nie, tak vám to brať nebudem. Ja som si ale užil prvotriednu trilerovú jazdu, naplnenú príťažlivým vyšetrovaním, známymi francúzskymi charizmatickými kamennými ksichtami a parádne zinscenovanými demonštráciami. Investigatívna novinárčina, stručné výsluchy, pokusy o vraždy na uliciach, identifikácie z tajne nafotených fotiek. Čo chcieť viac od žánrového filmu s dôležitým posolstvom.  P.S.: Gréci mali asi nejakú (homo)sexuálnu úchylku týkajúcu sa bitia obuškom do hlavy. (24.09.2014)

Iste ideologicky je to dosť vyhranené a jedna alebo druhá strana sa k tomu stavia dosť vyhranene, no vadí mi skôr že to vyzerá ako obyčajná kriminálka, že sa tam viac reční než by tam bolo spiknutia a nejakého odkazu, čo je trocha problém. V tomto to teda nevnímam možno ako iní, ktorým to príde strhujúce. Politicky, ale aj filmársky je zaujímavý záver, tam je aj určitý odkaz podľa mňa, no viac by som to nevychvaľoval, až tak výrazných momentov tam na to nebolo. (29.07.2015)

Vcelku zajímavá a napínavá politická kriminálka, které diváka chytne hlavně od fáze vyšetřování; házení klacků pod nohy, odstraňování svědků, neochota cokoli objasňovat, potřeba všechno zamést pod koberec… Na druhou stranu, vyšetřovatelovo rozhodnutí se dá označit spíš jako pohádkové, přestože z tohoto vysoce morálního činu je divák následně tvrdě probuzen do reality. Mírně mi vadila jazyková stránka věci (ocenil bych řečtinu), neměl jsem problém s politickým vyzněním (moc nechápu, co ostatním přišlo na filmu tak moc do leva; ostatně, kdo je proti polofašistickému vedení je automaticky levičák?), celkově docela spokojenost, slabší 4*. (13.04.2013)

Snímek o politických vlivech, lžích, manipulaci a zastírání. A o marném boji proti tomu všemu. Velmi nepříjemná podívaná od mistra politických thrillerů, jímž je Costa-Gavras. Byl jsem překvapen, kolik času na plátně nakonec strávil hlavní herec Yves Montand, což ovšem nakonec přidává na šoku a deziluzi, které patří k vyznění tohoto filmu. A před závěrečnými titulky přišlo totální vystřízlivění. Do zpěvu vám po zhlédnutí určitě nebude. (18.04.2020)