Svaté město

Slovanský horor, jehož srovnávání s tvorbou Juraje Herze je na místě, i když Kadijevic v rámci děje opět pamatuje na některé jihoslovanské prvky. Ty bylo možné vidět i v jeho prvním díle Leptirica, hlavně co do hlučení vesnických srbů. Atmosféru má toto dílo opravdu dobrou, zejména první noc Tomy v kostele s Katarinou v rakvi považuji za jednu z nejlepších scén, které kdy byly v rámci slovanských zemí v hororu natočeny. Z těchto důvodů si myslím, že těch 4,5 můžu s klidem zaokrouhlit nahoru a doufám, že Djordje se zase k filmu vrátí a natočí něco, co všem vyrazí dech, protože potenciál na to má rozhodně velký. 9/10 (19.11.2009)

Pro mne jasné zklamání, kterému dozajista pomohly dvě věci - 1.mistrovské dílo Bavy (Maska démona) zůstává nedostižným a nepřekonaným majstrštykem, 2.předlohu znám dobře, tudíž překvapení se konat nemohlo (i když, proč by vlastně nemohlo?). Bohužel i sovětská verze z roku 1967 je mnohonásobně lepší, zejména démonické běsnění v kostele. Kamera jen zřídka podá zajímavý obraz, hudba jen chvílemi zazní melancholicky a tajemně. Strašidelná atmosféra nulová, tohle opravdu není horor. První noc je naprostý výsměch, druhá prosviští, než se divák rozkouká, a přijde třetí, jejíž trapnost je vrcholem tohoto rádoby strašení. Kde jsou rekvizity gotických hororů? Bouřná noc, záclony pavučin (bylo jich štipec), koberce zlověstné mlhy (pár ubohých pšouků), kostry, lebky, pavouci, netopýři, černé pahýly stromů zmítající se ve vichru, hřbitov...ach jo. Dvě hvězdy za démonickou Kateřinu a toť vše. Italové vedou na plné čáře, zatím... (27.05.2013)

Mladý pravoslavný seminarista je vyslán na odlehlou venkovskou usedlost, aby zde strávil několik nocí u mladé dívky, jejíž smrt obestírá mnoho nejasností...a také údajná posedlost.No, abych to zkrátil, jestli byl kdy někdo ve filmu posedlý mocnostmi pekelnými, tak je to tahle holka a jestli jsem někdy viděl opravdu výborný horror, tak je to tento jugoslávský (srbský) film. Režisér Djordje Kadijevic natočil na motivy novely N.V. Gogola vskutku skvostný kousek. (18.01.2006)

Komentář bude samý spoiler, mně to je jedno, ale pokud by to někdo četl, aby neprudil, že jsem nevarovala. Věděla jsem, o čem to je a ví to asi vcelku každý, takže si ušetřím jednu pitvu tím, že nebudu pitvat děj. Horory nejsou můj šálek čaje, Svaté místo naštěstí není tak úplně horor, rozhodně to není horor plný krve a chlapů běhajících s pilou nebo mačetou po lese a lovících spoluobčany. Představitelé všech rolí byli vybráni velmi dobře, Toma je fešák a Kateřina je krásná, navíc je tam ukázaná (a to opakovaně) tak, že mužským divákům doporučuju strategicky přes sebe hodit deku už na začátku. Stejně tak autenticky působí prostředí. První noc má Toma pěkně silný hlásek a je plný odhodlání, obojí druhým a hlavně třetím dnem, resp. nocí výrazně slábne. K třetí noci můžu poskytnout autentické postřehy, jak jsem online po icq psala kamarádce. "Bože to je kretén, on leze z kruhu. A zas leze z kruhu. Vrať se, debile. Jo, po čtyřech, to se mu bude dobře couvat. Uáááááá. On se jí sápe do rakve, já ho nenávidím. Já umřu hrůzou za něj. Ona tam není! Utekla! Jak to udělala? A už ho má v rakvi." Je hezké, když ve filmu platí doslova - jaká matka, taková Katka. (24.05.2013)

Mrazivejšie a prízemnejšie než Sovietska adaptácia. Menej štylizácií, sychravé odtiene, prízemnosť. Nosný dej je doplnený o zopár fashbackov a perverznejších kúskov, ale mnohokrát to prechádza akousi hypnotickou mechanikou. Farby a rozprávkovosť nahradila vidiecka opera strachu Jakubiskovských vlastností, ale... Možno z týchto stručnejších výrazov vydedukovať istý posun v pohľade na Gogolov rukopis, avšak režisér nedokázal pracovať s metaforickými vyjadreniami presvedčivo. To, čo sa v písanej forme (či vo Vij 1967 obrazotvornými prostriedkami) uplatnilo, o to zložitejšie sa Kadejevicovi pracovalo s vlastným zámerom. Potom sa kľudne mohlo stať, že efekt jednotlivých súčastí nebol taký, ako sa zamýšľal. Udržateľnosť tempa v spodných vibráciách stroskotáva, čím sa cielená komornosť tejto duchoviny poneviera kamsi do autu. (25.06.2015)