Třináctá komnata

Novozélandská příroda v probouzejícím se jaře je opravdu krásná. Ale kdybych z ní toho chtěla vidět tolik, tak se kouknu na přírodopisný dokument. ___ Příběh o válečném novináři, který se návratem do rodného města ocitne v další válečné zóně nevyřešených vztahů a nepromlčených vin. Snímek slušně buduje napětí a zajímavě pracuje s několika časovými rovinami. Jenže ke konci přestává být uvěřitelný. /5. 11. 12./ (05.11.2012)

"Jak se ti se sebou žije?", velmi výstižná věta, osamělý chlapec toulající se se světem, možná vyhledávající bolest k záplatování vlastní bolesti, nevidět rodnou zem, kde to všechno začalo. Film má pomalejší tempo, kde se vše v tichém duchu začne pomalu s retrospektivními prostřihy odkrývat. Tiše bolestivé drama. (14.03.2012)

Britského herce Matthew MacFadyena jsem naposledy viděl, jako skvělého pana Darcyho, v pro mě srdeční záležitosti Pýcha předsudek, kde spolu se skvělou Keirou Knightley tvořil ústřední dvojici filmu. Od té doby, jsem na něho pro svou škodu málem zapomněl. V tomoto snímku ztvárnil reportéra Paula Priora, který se po mnoha letech strávených v zahraničí vrací domů na pohřeb svého zesnulého otce a setkává se se zbytek svoji rodiny, známými a také se svou dávnou láskou. Matthew svou roli zahrál naprosto skvěle a jediného rovnocenného protihráče má ve Emily Barclay a ostatní herce včetně například Mirandy Otto není vůbec třeba hodnotit. Je to opravdu silný a strhující příběh, který graduje ve druhé polovině filmu. Příběh o smrti, lásce, odpuštění, podtřžený výtečnou muzikou Patti Smith a jejího asi nejlepšího alba Horses. (14.10.2014)

I navzdory slušnému hodnocení velké a milé překvapení. V jiných filmech, ve kterých se někdo vrací kvůli pohřbu rodinného příslušníka po mnoha letech do rodného města/vesnice (zkrátka rodné hroudy či spíš díry), většinou také dochází na nějaké ty kostlivce ve skříni, ale v případě Třinácté komnaty je to poněkud fatálnější. A také napínavější. Nějakou dobu to tak úplně nevypadá, všichni vítají v podstatě slavného navrátilce, převážně se rozdávají úsměvy a mezi „starousedlíky“ panuje všeobecná zvědavost. Jenže při postupném (a dost chytlavém) odhalování pravdy divákův úsměv začíná mrznout. Na povrch vyplouvají staré křivdy a vzpomínky všeho druhu. V chování vůči hlavnímu hrdinovi se začíná přitvrzovat a nakonec se z toho vyklube zatraceně solidní emocionální nálož, která směrem k závěru slušně graduje. A samotný závěr je moc hezký. I za něj posílám slabších 5* směr Nový Zéland. Jen bych ještě dodal k těm žánrům, že se opravdu nejedná o thriller a o mysteriózní film také nejde (je tu zkrátka jedno tajemství, nic víc ani míň). (16.09.2018)

První půlhodina byla docela peklo a upřímně jsem si myslel, že se bude hodnocení pohybovat maximálně kolem tří hvězdiček. Pak se ale příběh rozjel a někdy od půlky jsem byl napjatý až do samého konce, který, nutno říct, byl excelentní a díky dvěma kvalitním zvratům se z Třinácté komnaty stal moc kvalitní zážitek. 85% (23.08.2017)