Réžia:
František FilipScenár:
František FilipHrajú:
Václav Postránecký, Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Radoslav Brzobohatý, Petr Haničinec, Dana SyslováObsahy(1)
Příběh mistra dramatických point a překvapivě rozuzlených příběhů, Friedricha Dürrenmatta líčí jeden podvečer a večer úspěšného obchodního cestujícího Alfreda Trapse. Náš hrdina se vrací z velmi úspěšné služební cesty, na níž sjednal pro svou firmu výhodné kontrakty. Cestou mu vynechá vůz. Oprava bude trvat do rána. Traps zamíří do hotelu, jediného v malém městečku. Ukáže se však, že hotel je obsazen. Recepční Trapsovi doporučí, že ve vedlejší vile občas její majitel, soudce ve výslužbě Wucht, nechává odmítnuté hosty přespat. Tak se Traps dostane nejen do nádherné starobylé vily, ale i do podivné stařecké společnosti. Bývalý státní návladní Zorn, bývalý advokát Kummer a bývalý kat Pilet spolu s hostitelem Wuchtem jako každý týden pořádají opulentní večeři. A aby si to hodování zpestřili, hrají si na soudní přelíčení. Případy, které obvykle vážně-nevážně probírají, bývají inscenovány čistě hypoteticky. Dnes však mají staříci jedinečnou příležitost - totiž práci s "živým materiálem", tím je Alfredo Traps. Alfredo je celou situací kolem inscenování procesu, od velkolepého popíjení vín a likérů až k neuvěřitelné bohatosti večeře, okouzlen. Rád vstoupí do hry. S nejhlubším přesvědčením, že on je čistý nevinný, že v jeho životě není jediné zakolísání, žádná křivda, kterou by mu mohl někdo vyčíst. Moudrý soudce, obhájce, státní návladní i kat ve výslužbě se jen usmívají - oni vědí své. Jak pokračuje večer, ovínění a proces postupuje, ukazuje se, že Trapsův životní osud dostává povážlivé trhliny. A jeho přesvědčení o čistotě vlastního svědomí je fatální omyl. Hluboko nad ránem, když je vše dopito a snědeno, je Traps odsouzen k trestu smrti. Hra dostala tragický rozměr. I když soudní tribunál ústy starých pánů stále zdůrazňuje, že jde jen a jen o hru, její vyústění je tragické... tohle nikdo nečekal. Mistrná hra Friedricha Dürrenmatta je nejen o svědomí Alfreda Trapse, je především o tom, že zevrubnou inventuru vlastního svědomí by si měl čas od času udělat každý z nás. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (28)
"Nevěš hlavu milý Fredy, trochu neviny přeci uneseš" Možná celé, co se v tomto televizním filmu Františka Filipa podle hry Friedricha Dürrenmatta odehrálo, měla být jen "parodie na něco co neexistuje a čemu ale tento svět pořád věří,". Alfredo Traps však tuhle "parodii na spravedlnost" neunesl a mě to vyústění přišlo vskutku mrazivé, ale i absurdní zároveň. V porovnání s tím, čeho jsme zde svědky po většinu času, tedy jakési "bujné pánské jízdy", se to celé na konci nějak zvrtne a z těch dvou "rozsudků", které Radovan Lukavský s grácií sobě vlastní pronáší, tak nakonec převáží nikoliv ten "právnických" ale ten "metafyzický".... Jako Dürrenmatta hra je toto vskutku silné. Typické „modelové“ drama, kdy je ona situace jakési "metafyzické viny" dovedena do krajnosti. Pokud jde o hereckou stránku, tak musím říct, mi vůbec nepřišel špatný Václav Postránecký, jak tu někteří píší. Zvláště na konci, když zoufale říká "vy nevěříte, že jsem schopen vraždy", to bylo hodně působivé. Z oné čtveřice "starých pánů" mě vedle již zmíněného Lukavského určitě nejvíc zaujal Luděk Munzar. Jeho "obžalovací řeč" byla famózní. Režijnímu pojetí Františka Filipa bych asi vytkl je tolik, že je v jistých chvílích až moc v područí hereckých kreací oněch hereckých legend, kteří ale tu svou opileckou bujarost někdy až trošku přehrávají. Ale jinak dosti silný zážitek a velká spokojenost. ()
Satirická podobenství Friedricha Dürrenmatta (1921 - 1990) o pokrytectví a pokřivené maloměšťácké morálce jsou dnes stejně aktuální jako před šedesáti lety, kdy vznikala. Režisér František Filip, který se ujal adaptace novely známé pod titulem Malér, potvrdil v nejlepším slova smyslu pověst televizního rutinéra. Dal inscenaci adekvátní dramatický tvar, zcela oproštěný od zbytečných a zavádějících filmových ambicí, a spolehl se výhradně na herce. Vybral si představitele, kteří reprezentují vyzrálé tradiční herectví velkých divadelních scén. Do jisté míry rezignoval na typologii postav, předepsanou Dürrenmattem a nechal herce, aby v daných mantinelech naplnili svou představu o postavě. To se týká především čtveřice rozverných staříků (Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Radoslav Brzobohatý a Petr Haničinec), kteří si krátí čas pořádáním fiktivních soudních procesů. Zcela typickou dürrenmattovskou postavou je Traps v podání Václava Postráneckého. Na první pohled bezúhonný bodrý chlapík, ve skutečnosti bezohledný, zištný pokrytec, který proplouvá životem s typickou maloměšťáckou rafinovaností. Ovšem i tento "pilíř společnosti" má své limity, které nedokáže překročit. Ve zdánlivě nevinné hře je přinucen zúčtovat sám se sebou a zodpovídat se svému svědomí. Rytmus inscenace udává střídání jednotlivých chodů opulentní večeře, této jakési dramaturgie krásného obžerství, jak ji nazývá jedna z postav. S klesajícím letopočtem na vinětách servírovaných vín se povolují kravaty a odkládají saka. V neformálně bujaré atmosféře velmi zvolna a plíživě dozrává zárodek tragédie, která vrcholí v poněkud překotně inscenované finále. Nicméně Dürrenmattův portrét "zločince z lidu" lze vnímat ve zřetelných a čitelných obrysech. Se současnou podivně pokřivenou realitou koresponduje obsah Dürrenmattovy hry až netušeně aktuálně. Svým dvojím rozsudkem, trest smrti za vraždu a zároveň zproštění obžaloby s ohledem na společnost, v níž se její "produkt" Alfredo Traps dopustil zločinu, přesně vystihuje alarmující rozklad etiky v lidském konání. Zvítězila zvlčilost, honba za úspěchem a za penězi... Herecké výkony tohoto mistrovského kvinteta, doplněného Danou Syslovou v roličce oddané hospodyně, vrací diváckou paměť do období, kdy televize nebyla pro herce jen příležitostí namastit si kapsu. Dlouho nevídaný, ne-li stěží opakovatelný, herecký koncert má strukturu hudebního díla, přísnou rytmizací a dynamickými vlnami připomíná symfonii. Vedle tuctových televizních pohádek a nevkusných seriálů vzniklo tehdy dílo, které má blízko k vzácnému šperku. ()
Přidávám se k uživateli flanker.27, ktery mi film doporučil: Právníci celého světa, tohle byste měli vidět. Brilantně zahraná hra na spravedlnost dokonale ukazuje nepostižitelnost nemorálního a možné důsledky neomalenosti, s níž si člověk bere, či se snaží brát, to, co by zlepšilo jeho životní komfort. Poznatek zcela neprávnický - také bych chtěla ochutnat víno svého ročníku. Závěr? Žampiónový krém rozhodně musím zkusit. ()
... nicméně ta parta dědků mi byla celou dobu násobně odpornější, než prvoplánový malý mizera Traps (který je slovy klasika tak hloupý, že má námitky i proti vlastnímu obhájci). Krásně ironické, jak konstrukce vystavěná státním návladním přesně odpovídá tomu, jak oni sami přiměli obchodního cestujícího nechat si to důkladně projít hlavou. Ačkoliv zde šlo možná o vědomou nedbalost. Rád bych viděl pokračování, kdy po těch čtyřech půjde poručík Columbo. ()
Velmi solidní televizní podívaná s příjemně rozporuplným závěrem. Obzvláště Lukavský a Haničinec jsou skvělí, Brzobohatý bohužel velmi prvoplánově přehrává. Výkon Václava Postráneckého je sice nevyrovnaný, ale v závěru inscenace zcela strhující. - Osobně bych ale raději shlédl starší inscenaci téhož textu, a sice - taktéž televizní - Malér (1965). ()
Reklama