O ztracené lásce

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)

První díly se mi hodně líbily. Velká Honza už tak roztomilá nebyla, stále šlo ale o pěknou a celkem originální seriálovou "pohádku". Dokonce se mi i líbily scény ve vězení. Sabina Laurinová i ostatní princezny byly dokonalé. Zlom přišel při záchraně Pravoslava a hlavně tuším předposlední díl (matějská pouť). Kvalitu pohádky to srazilo na kolena, pohled na pobíhající kočičí ženy nebo co to bylo, které na sobě měly oblečky jak pro děvky mě zrovna nenadchl. Ba naopak. Ale musím pochválit Jiřinu Bohdalovou coby noubenku Langmajera. Nechápu jak to dokázala zahrát, ale bylo to dokonalé :-D na tu "pohádku" bych se koukla znova jen kvůli ní. (14.01.2009)

Od premiérového vysílání už uplynula dost dlouhá doba, byla jsem tehdy ještě malá holčička, určitě jsem ale z téhle zvláštní pohádky byla nadšená. Dnes už to vidím trochu jinak, vyzdvihla bych však herecké výkony v podstatě všech zúčastněných, krásnou hudbu (při které až mrazilo) a originální scénář. Snad bych hodnotila i výše, ale naprosto mě odradil předposlední díl s lunaparkem. Čičulíny i smrtka, to byl vrchol trapnosti a nevím, čeho ještě. A Tereza Duchková jako princezna? To už bylo vážně moc ;). (06.09.2011)

Díval jsem se na to někdy asi v první třídě a působilo to na mě opravdu silně, nevím, jestli bych hodnotil takhle vysoce i kdybych to viděl dnes, ale v mých vzpomínkách zůstal zvláštní a ponurý příběh s atmosférou, který by se dala krájet. Máloco na mě takhle zvláštně zapůsobilo... 70% (12.10.2009)

Na tento pohádkový seriál jsem se zkusila (s nedůvěrou) podívat, až když ho dávali asi podruhé, ale od prvního dílu mě chytil za srdce. Moc dobře napsaný příběh, plný fantazie ale i opravdovosti a hlavně lásky a lidskosti. Velice zdařilé a originální zpracování kvalitní předlohy, zvláštní, hodně smutné...myslím, že bližší dospělým než dětem. (17.03.2006)