Príbehy obyčajného šialenstva

No tak tohle je fakt mazlík. A ten konec, to je laskominka eňo ňuňo. Ivan Trojan je vynikající chlap, nikdy mu nezapomenu co všechno udělal a dělá pro Bohemku a ještě k tomu herec, kterej by mohl oscarovi klidně tykat. Neumím si představit, že by Petra někdo dokázal zahrál líp. Vůbec tady jsou herci jak z nějaký elitní herecký jednotky, Bartoška, Heřmánek, Krobot. A ty dialogy, přirozený, vtipný a přitom dokonale sednoucí k tomuhle originálnímu příběhu se smutkem na duši. (25.10.2010)

Příběhy vyprávějí opět o „ulítlých“ podobách lásky, ale v různých generacích. Postavy se opět chovají trhle, ale poprvé je má autor očividně rád, nevysmívá se jim a neubližuje z chladného nadhledu, nekarikuje je z čiré zlomyslnosti. Vzdává se provokací pro efekt, rebelství pro pověst, „hlášek“ pouze pro vtip. (08.06.2020)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Prostředí 7/10/// +docela úsměvné, bavilo mě to, výborný Miroslav Krobot i Ivan Trojan, dobrý soundtrack -závěr mírně stagnuje, někdy si říkám, že ty postavy jsou až moc divné/// Když mi film vyloudí na tváři úsměv, tak je to jen dobře. Jinak ale těžko dokáži pobrat tento snímek, který lavíruje na pomezí komedie a dramatu. Je zvláštní, stejně jako postavy a situace ve kterých se objeví. Celé je to ovšem takové příjemné, nevinné a úsměvné, že se vám to spíš bude líbit. Jo a Miroslav Krobot opět ukázal, že hercem se člověk může stát kdykoliv./// Celkem 71%/// (27.10.2009)

A je to tady! Pro mě moc pěkný zážitek... nepopírám, že film nemá slabších míst, podstatné je to, že z něj jde tak trošku obava pro každého... :-) Drtivá většina se v nějaké postavě shlédne...A pak je třeba si položiti otázku... malou...nevinnou... jednoduchou, která zní: "Kdo a co je normální?" Pokud si to ujasníme, tak je to potom snadné... v klidu pak můžeme sdělit světu i takové poslaní, že všichni lidi jsou blázni, jen já jsem letadlo atd. :-) :-) :-) A musím se podělit ještě o jeden poznatek... po skončení i během něho jsem si vzpoměl na definici "normálnosti", kterou replikoval Steve Buscemi ve Skále... brrrrr :-) a o druhý, že z Ivana Trojana se stal PAN HEREC. který zahraje cokoli, kdekoli a o čemkoli... a zvláště tady exceloval. Fajn film proti depce... (08.01.2006)