Hotel

Stejně jako pro Little Joe, kterýžto film jsem od Hausnerové viděl jako první, i pro Hotel platí, že jeho forma je nadřazená obsahu, estetická stránka je výraznější a zajímavější než dějová. Tedy ne že by mě jeho děj nebavil nebo dokonce nudil, to vůbec, celý film má příjemně pomalou psychologizující atmosféru, postavy diváka zaujmou, nejvíc samozřejmě postava hlavní a je docela zvědavý, co se z těch všech všelijakých náznaků a tajemností nakonec vyklube... aby si s ním ovšem rejžová v závěru nechutně vytřela zadek a snad z nedostatku fantazie celé rozuzlení koncipovala naoko jako artově mysteriózní mindfuck, zatímco se jedná spíš o prachsprostý výjeb a zauzlení. A já na to čumím jako tele na vrata a připadám si jakoby malinko podvedený a přečůraný. Ale možná se pletu a objektivně je to úplně jinak, třeba že ženské jsou z Venuše a chlapi z Marsu, nebo tak nějak. (08.09.2020)

Určitě má film snahu působit nejistým dojmem, během kterého nepoukazuje na konkrétní zlo v hotelu, ale zároveň ho cítíte ze všech stěn jednotlivých pater. Atmosféru tedy vytváří solidní. Horší už to je ale s hlavní postavou, která jak kdyby po vlnách podivna spíše plula, než jimi opravdu žila. Odborně se tomu stavu říká leklá ryba. A stejně tak jsem se na film ksichtil i já, akorát s tím rozdílem, že mě, na rozdíl od ní, nic nestrašilo a spíše jsem v poloze ležícího střelce u filmu usínal. (13.06.2018)

Tak trochu tematicky mi to připomnělo Holku na zabití. Jinak artově pomalé, bez scénické hudby - ta zazní jen při diskotéce, mejdanu, taneční lekci či když zpívá sbor. Irene vypadá jako ztracená, ztracená v temnotách. Ostatně temnota a stíny ji pohlcují každou chvíli - v chodbách, jeskyni nebo lese. Jen jsem si pořád říkal, kdy jí konečně někdo ty dveře zavře a rovnou zamkne. Nemyslím si, že když nosila křížek na krku (a má ho možná opravdu jen jako talisman), musela být vychována ve víře, k níž se zde navíc ani viditelně neupíná. Víra je zde zprostředkována prostřednictvím paní Liebigové, která má očividně své tajemství a Ireně dá dobrou radu - Opusť hotel. Převážně statické obrazy, kamera se jen výjimečně rozjede (třeba když zabírá siluetu nočního hotelu), zmiňovaná absence hudby a pomalé pohyby Ireny způsobují, jako by se i čas zpomalil, jako by se strojek hodin zastavoval až k očekávané katastrofě. Podobné filmy mám rád, tenhle mne ale zas tak nenadchnul, byť místy měl dobrou atmosféru. „A nezapomeňte na sklep!" (24.11.2020)

Celková atmosféra filmu je OK - takový vyprázdněný minimalistický horor s letargickou hlavní hrdinkou - ale konec to shazuje. Aneb nechoďte sami do lesa, když si vaše kolegyně zrovna vypůjčí váš křížek. Mám trochu podezření, že to tvůrci vykradli ze známého: Co to máš na krku, na té tkaničce? / Toť křížek po mé matičce ... Tolik k platnosti Erbenova básnického odkazu dnes. (04.08.2011)

Malá ukázka toho, jak bez hudby vytvořit atmosféru, že by se dala krájet. Stačí k tomu jen trochu podivného hučení nebo šumění větru a nepříliš útulný hotel na pokraji lesa. Přiznám se bez mučení, nezůstala bych tam ani minutu! Ještě štěstí, že film neměl delší stopáž, to všudypřítomné tísnivé napětí se skoro nedalo vydržet. Velká škoda neslaného nemastného konce. Uvítala bych něco o fous konkrétnějšího, ale pořád lepší než nějaký krvák na závěr. (15.06.2020)