Šampón

Vitajte v dobe, keď sa ani mainstreamový film nebál prinášať trpké posolstvá a stáť na pevných základoch chytrých scenárov. Niežeby sa to nedialo občas aj dnes, ale vtedy sa kalkul bral skôr ako urážka diváka. Aspoň tak mi to pripadá. Na Šampóne nie je ani tak zaujímavý príbeh, ako skôr inscentovanie scén a ich parádne načasovanie a vypiontovanie. K tomu narážky na dobu, keď sledujeme jedného pokrytca za druhým (zo situácie vyplýva, že aj z radov žien) a toho najväčšieho v televízii. George je proste taký, aký je a nemá zmysel, aby sa kvôli tomu ospravedlňoval. Niekto to chápe, niektorá zase nie a chudák si neuvedomuje, že nato, aby človek bol skutočne šťastný, nie je od veci trochu nad sebou popremýšlať. Ale zase, keď má pocit, že bude žiť večne... (16.12.2013)

Za najlepsie filmy hollywoodskeho rebela Hala Ashbyho povazujem Harold a Maud 1971 a cestu ke slave 1976. Scenar je slaboduchy, Beattyho nemam rad, tuna vo filme navyse spi s manzelkou, milenkou ale dokonca i s obchodnikovou dcerou. ide navyse o hodne vulgarnu komediu, ale s tym, ze castym pouzivanim stracaju vulgarizmy silu : 30 % (12.05.2020)

V některých komentářích se objevuje podivení nad tím, jak nedoceněný snímek Šampón vlastně je a hledá se příčina tohoto odmítnutí. Příčinu bych částečně spatřoval v očekávání části diváků, kteří si pod žánrovým označením komedie dokážou představit jen řadu gagů a hlášek, zatímco Šampón je komedie asi tak jako Višňový sad nebo Strýček Váňa. Prostě jde o pokus o jemnou společenskou satiru, které ale narozdíl od Čechovových děl chybí hloubka a nadčasovost. V polovině 70. let spočíval význam Šampónu v tom, že snímek představoval jeden z prvních studiových filmů, které byť značně nedokonale reflektovaly společenskou deziluzi, témata a pohyby ve společnosti, jako je sexuální revoluce, vyprázdněný život profesionálních manželek ze zazobaných famílií, stínovou ekonomiku, hnutí hippies apod. Převážnou část z toho ale režisér použil jen jako pozadí pro celkem banální historku o lehkomyslném kadeřníkovi, který proplouvá životem od jedné hlavy ke druhé a totéž uplatňuje u vagín svých klientek. Ona postava v sobě prostě nemá potřebný dramatický konflikt, střet hodnot a schází tady scénář, který by dokázal námět náležitě prodat. Takový Buňuel dokázal společenskou kritiku prodat o dvě třídy rafinovaněji a vůči establishmentu krutěji. Celkový dojem: 50 %. Stojí za zmínku, že Warren Beatty do jisté míry ztvárnil sebe sama. Traduje se o něm, že byl nejvýkonnější sexuální mašinou, jaká kdy prošla Hollywoodem - a že měl pořádnou konkurenci. Jeho přístup k ženám a sexu byl tvrdě konzumní a měl to štěstí, že si sexuální revoluci užil ještě předtím, než propukla epidemie AIDS. Dost dobře nevím, jestli ten výčet skalpů, které za ona léta ulovil, vypovídá víc o něm, nebo o těch ženách... (01.03.2013)

...Ako sa jeden kaderník, tú profesiu treba podčiarknuť, intenzívne snažil obháňať ženské sukne, lepšie povedané svoje zákazníčky, ktoré preťahoval jednu za druhou, a úplne pozabudol, že sníval o tom, že si otvorí vlastný kadernícky salón... Trochu atypické je, že má náklonnosť k osobám opačného pohlavia, keď väčšinou títo jedinci sú náchylní k homosexualite. Pravdaže je priaznivejšie, že sa považuje za ojedinelú výnimku, lebo koho by to bavilo sledovať, ak by bol na chlapov. Prístupnosť filmu je R, čo znamená iným jazykom, že scenár si servítku pred ústa málokedy čo dával, a samotná réžia Hala Ashbyho ide na totálnu drzovku ! Trochu smutné je inak aj to, že vidieť pokope Beattyho, Christie, Hawn, Grant a Wardena + menšie cameo Francis Fisher, je z minúty na minútu, čoraz tragickejšie i z filmového pohľadu. Skrátka, nudil som sa, ako pes, aj keď som mal k dispozícii krásne herečky, ktorými som sa síce mohol donekonečna kochať, slintať, ale v konečnom dôsledku som sa ani o jednej z nich nič nedozvedel, len samé zbytočnosti. Nepovedal by som, že takýto špecialista na strih si nedá pozor na svoj vlastný, lebo ten je často neprehľadný a chaotický zároveň, aký je film sám, ktorý som si chcel vo chvíli voľna pozrieť, len som naďabil na sprostú absurditu, áno, vulgarizmy sú tu rozsypané všade navôkol. (25.03.2018)

Název jako pro bláznivou komedii kryje veskrze trpkou sondáž do americké společnosti na přelomu bezstarostných 60. a deziluzivních 70. let. Neboť byl tento návrat ke dni, kdy ve volbách zvítězil Nixon, natočen v době po Vietnamu a po aféře Watergate, je zřejmé, že tvůrci do scénáře promítli své následné vystřízlivění. Díky odstupu se mohli vyjádřit k tomu, co hrdinům filmů jako Bezstarostná jízda život bez závazků skutečně přinesl. Kadeřník George není nezodpovědný hipík, i když jej tak okolí dle vzhledu a povolání škatulkuje. Stejně jako celý film klame tělem. Je člověkem, který v nesprávný čas zvolil nesprávnou cestu a s přibývajícími hodinami se dopracovává ke zjištění, že si doslova "prošukal" kariéru a tím zbabral i svůj osobní život. Myslel si, že má věci (kterými pro něj byly i ženy) pod kontrolou, zatímco ony měly pod kontrolou jeho. Pozdě procitá jako poslední snílek ve světě plném pokrytců. Doba ideálů skončila. Kromě toho, že je Šampón "komedií" odvážně revizionistickou, vystavěnou okolo několika typů krize (politiky, ekonomiky, maskulinity), je také špičkovou ukázkou, jak psát scénáře (jako většina filmů, na nichž se podílel Robert Towne). Představování postav, objasňování vztahů mezi nimi a vysvětlování jejich motivací probíhá s nádhernou plynulostí. Každá scéna se určitým způsobem vztahuje k hlavnímu příběhu a doplňuje portrét hrdiny a doby. Vše se děje jakoby nadvakrát, dvěma postavám paralelně. Jen jedna (George) ale myslí to, co dělá, upřímně. Vyprávěcí úspornost se v neposlední řadě projevuje pevným, neodlučitelným provázáním pracovní a soukromé linie. Nečekejte romantickou komedii, nečekejte film, který vám projasní den, a třeba budete překvapeni, kolik hořkosti v sobě ještě v polovině 70. let některé mainstreamové hollywoodské snímky měly. 75% (13.02.2013)