Priznanie

Vadila mi francouzština v českém tématu a čekal bych lepšího Urválka. Kupodivu  na první jsem si vcelku rychle zvykl a pochopitelně chápu, co, jak a proč a to druhé nemá valný význam. Zpočátku jsem pak trochu bojoval i se silně uměleckým pojetím, které korespondovalo spíš s pocity zadrženého Artura Londona než s faktickým záznamem oné události. Ale tady zase počítám, že se Doznání drží své předlohy, kterou jsem nečetl, ale po zhlédnutí tohoto filmu mě dost zajímá. Navíc s příchodem vyšetřovatele Kohoutka se evidentně v Londonovi něco zlomilo a celé vyprávění je již mnohem souvislejší a odtažité. Osobně pak tento posun z odstupu vnímám jako přirozený vývoj událostí, kdy se v zpočátku zmateném a odmítajícím Londonovi postupně láme veškerý odpor, a to přes  jeho snahu udržet si zrnko naděje na svou chvíli spravedlivého povstání, která ale samozřejmě nepřijde.  Což je také forma doznání, upřímného a lidského.   Setkání s Kohoutkem po letech pak reflektovalo nikoliv zrůdnost jakéhokoliv totalitního zřízení a jeho stoupenců, to je samosebou, ale zejména tisíce let přetrvávající podstatu lidské povahy. Nejlépe se umíme omluvit sami před sebou, a ti nejhorší jsou v tom nejlepší. (26.12.2021)

Pocitově velice nepříjemná záležitost, týráním vynucené doznání mi vůbec neudělalo dobře, 50. léta vnímám jako extrémně hnusný komančský flek v našich dějinách a ta "pravda strany" mi obrací žaludek ještě teď (a dlouho bude). Co musím pochválit, je strhující Yves Montand, to, co tu předvádí, je dech beroucí. Nicméně neodpustím si dovětek: "s čím kdo zachází..." (14.02.2020)

Costa-Gavras mě nudí a celkově velmi vlažný dojem, což je tématu trestuhodné (soudruhy všech zemí pohrdám), nedokáže zachránit ani brilantní výkon Montanda. Nezapomenutelné scény bych spočítal na prstech jedné ruky (výslech vyhladovělého, nevyspalého Montanda prasečím vyšetovatelem, nechutným způsobem požírajím chleba s párkem, chlemtajícím pivo a usínajícím v křesle či scéna vysypávání prachu na cestu s černohumornou poznámkou o počtu pasažérů). Silné téma, výborní herci, místy vydařená atmosféra, ale taky nesnesitelná rozvleklost. A právě ona mi nedovolí jít nad tři. Nudil jsem se a to je chyba a emoční dopad také mohl a měl být silnější. Soudruhy nenávidím rád, ale zde to nešlo. A politické filmy prostě nemám rád. (10.01.2015)

Francúzi prekvapivo presvedčivým sposobom natočili sugestívnu drámu z čias politických čistiek v 50 tych rokoch v Československu. Je to film o desivej dobe, kedy nebol problém stať sa zo dňa na deň nepriateľom socializmu, film o metódach výsluchov, manipulácie s výpoveďami, film o idealizme socialistického politika a viere v stranu. (25.07.2017)

Děsivé svědectví o hrozné době, kdy si nemohl být jistý nikdo před nikým. Překvapil mě hlavně fanatismus, důvěra hlavního hrdiny v jakousi "stranu" a její pravidla ... Přiznám se, že mě při sledování filmu mnohokrát napadlo, jaké praktiky se dnes asi provozují třeba na Guantanamu. Ačkoli tam se asi trestá vnější nepřítel, kdežto tady se bojuje proti zrádcům z vlastních řad. Vzhledem k tomu, že tento film považuji za názorný příklad, jak se státní moc vypořádává se svými odpůrci či jinak nepohodlnými, hodnotím plným počtem. (05.06.2013)