Mesačný svit a Valentino

Mám ráda tento tip filmu, soukromě si je označuji jako "ženské". To postupné odhalování věcí, které člověk v sobě raději schovává, vývoj postav. Mám ráda obyčejné příběhy ze života, které jsou tak podobné tomu, co běžně žijeme. Není problém se s postavami ztotožnit a pochopit a možná si z toho něco i odnést. (23.07.2011)

Příběh o neustále truchlící mladé vdově nad smrtí svého manžela, která je utěšována svými kamarádkami. Co postava, to osobní charakter a vztahy mezi sebou. Ryze dámská záležitost působící značně obyčejně a snad jen pro dámské diváky bohulibě. Jen oni mohou souznít s chováním a myšlenkami hrdinek příběhu. Pro ostatní spíše nuda a nezájem. (06.05.2018)

Příběh 4 žen, jejich psychyckých pohnutek a životních starostí natočený tak, aby se líbil zase především ženám. Psychologický rozbor postav je celkem slušně načrtnutý, ale filmu chybí síla strhnout diváka. Tedy alespoň většinu času. Nicméně je třeba uznat, že se autorům podařilo natočit velmi klidnou, komorní a citlivou podívanou, jíž nechybí ani občasné zavtipkování či velmi silné momenty jedinečných pohledů na život a jeho přežívání (či prožívání). Všemu navíc vévodí velmi příjemná atmosféra vybraných lokalit, velmi slušné herecké obsazení a až překvapivě melodická, tichá a nebo prostě jen hezká hudba, kterou mě svého času Howard Shore velmi příjemně překvapil (totéž ale platí i o velmi kvalitním výběru použitých písní!). Osobně jsem v hodnocení velmi zmaten, takže musím dát hodně poctivých ***1/2. (11.10.2004)

Tři hysterické čúzy a jejich přítelkyně zalidňují tento nepříjemný slepičinec plný jakože inteligentních keců. 1) Jediný, opravdu jediným důvodem, proč jsem vydržel u obrazovky až do konce (ovšem s přehrávačem v ruce) je přitažlivý 33letý Jon Bon Jovi. 2) Od poloviny se dialogy zlepšují, začínají chvílemi i dávat smysl a příběh sám také. Ale bez Joviho bych to fakt nedal. (15.06.2019)

Valentino je celkom prekvapivo takmer plnohodnotná dráma, nazývať tento film romantickým by bolo dosť scestné. Chovanie a dialógy postáv sú možno trochu prefiltrované, ale film chce hlavne pohladiť ženské utrápené duše, ktoré skôr ako po zobrazení bezvýchodiskovosti reality túžia po nádeji a zmierení sa s minulosťou. Filmu pomáha sympatický casting, prekvapilo ma, aká je Elizabeth Perkins výborná a neprávom nedocenená herečka. Valentina si môžu s kľudom pozrieť aj muži s určitou dávkou empatie a nadhľadu, aj keď sa jedná o film určený primárne ženám. Našťastie aj tým inteligentnejším. Možno posledný film, kde vyzerá Kahleen Turner dobre a upozorňujem na divoký vzhľad pomaľovanej Whoopi na cintoríne. Tu film vďaka nej trochu naberá hororové obrátky :). (02.03.2013)