Iris

O Iris Murdochovej som počul prvý a posledný krát, keď išila Iris do kín. A potom keď som tento film pozeral v tv. Jej tvorbu nepoznám a jej život ma nezaujíma. Pre jej fanúšikom môže byť toto spracovanie výletom do siedmeho neba, pre nezasiahnutých je to príbeh neortodoxnej lásky, kde Vám bude sympatickejší manžel, ako sebecká manželka, na ktorú by som sa osobne za týždeň vykašľal. Hovoriť o nejakom filme, že je o hereckých výkonoch, je nepríjemné klišé, lenže tu to platí dvojnásobne a sľubujem, že sa už tomuto spojeniu budem snažiť vyhýbať. Všetci sa do toho maximálne vložili a mne je ľúto, že ma to aj napriek tomu trochu nudilo a stále nemám v pláne si od pani spisovateľky nič prečítať. Film nás má zasiahnuť silou lásky oboch protagonistov, takže je na divákoch, ako ich vzťach od začiatku do konca budú vnímať. (07.08.2013)

Co je horší – ztratit tělo nebo ztratit mozek? Ve skutečnosti tato otázka postrádá smysl a vznikla jen proto, že křesťanství rozpojilo tělesný a mentálně-duševní projev podobně jako později marxismus oddělil nadstavbu (obecně kulturu) od základny (ekonomiky, technologie a výroby). Mnohem lépe si počíná moderní, přesněji kvantová fyzika, jež vědecky popsala dualitu jin a jang v teorii duality částice a vlnění. Ovšem nejlépe si stále vedou indická filosofie a taoismus, které popisují Jedno v mnohosti a mnohost v Jednom. Proto ztratit tělo znamená ztratit mozek a ztratit mozek znamená ztratit tělo, přičemž i částečné ztráty tělesné vedou ke změně mentality a postojů čili k určitým ztrátám a naopak. Takže správně by otázka měla znít: co je horší – ztrácet sebe přes tělo nebo přes mozek, přes omezení svobody konání nebo přes omezení svobody myšlení? Osobně mám jasno – obě ztráty jsou špatné a veškeré duchaplné řeči o boji, překonání a vítězství jsou lidským frajerským dočasným hrdinstvím na poli, kde každého čeká jen jeden konec, a rozdíl mezi lidmi je jen v tom, jak hodně ze sebe člověk ztratí, než na ten konec dorazí. Během životní cesty člověk může jen jedno – snažit se vyrovnávat se ztrátami a nahrazovat je jinými možnostmi. Lidové přísloví o hmotné strance říká – "Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný." Totéž se dá říci i o stránce nehmotné – je lepší být plnohodnotný, harmonický a talentovaný než omezený, pokřivený a blbý. A to, že tělesného a mentálního bohatství není dost pro všechny, nezakryje žádná víra ani lidské hrdinství. Současná "epidemie" alzheimerovy nemoci je vlastně projevem nedílné jednoty a duality světa, v kterém kde se přidá, tam se i ubere, a naopak, a proto i nárůst množství informací je vyvažován postupnou ztrátou schopnosti je soustředěně, uvědoměle a neomezeně vnímat a zpracovávat a prodloužení života se znehodnocuje ztrátou vazby s okolím. Holt je svět bohatý, ale chudý. ___ Iris doplňuje řadu filmů na téma ztráty mentálních schopností (Píseň pro Martina, Hilary a Jackie, Hanekeho film Láska) a zajímavé je to, že většina podobných snímků je o tvůrčích lidech, což zas tak moc nepřekvapuje, protože drama vynikne více, když se jedná o lidi, u kterých je zřetelnější podíl mentální činnosti. Nicméně v tomto případě se víc než o drama ztráty osobnosti jedná o nostalgické ohlédnutí za vztahem. (06.10.2013)

Za prvé - žiť so mnou vôbec nieje jednoduché. Som panovačná, náladová, neschopná kompromisov, preto som Bayleyho lutovala a obdivovala súčasne. Milovať niekoho je vstupenkou pre vzťah. Avšak až trpezlivosť a pochopenie toho druhého znamená vzťah upevniť a zotrvať v ňom. Nájsť sa v hlavnej hrdinke nebolo velmi príjemné, ale útechou mi zostáva, že ak mi jedného dňa začne harašiť v bedni, môj mozog bude aj naďalej schopný si vybaviť všetky tie krásne, prchavé chvíle, okamihy, pre ktoré sa nám oplatilo žiť. Za mňa vskutku vydarená záležitosť, z pohladu niektorých možno depresívna, ale Iris by to bolo aj tak srdečne jedno. A to je možno recept na spokojný život bez ohladu nato, čo nás v ňom čaká. (10.05.2021)

...15. júla 2019 uplynulo už sto rokov (čo som vôbec ani netušil) od narodenia britskej spisovateľky a filozofky IRIS MURDOCH, ktorej bola diagnostikovaná Alzheimerova choroba... A aké je to byť v koži takéhoto postihnutého človeka, vyrozpráva práve tento film, odohrávajúci sa v dvoch časových rovinách (a neustále prelínajúcich sa), keď v minulosti, za mlada, exceluje mladá krásavica z Readingu, Kate Winslet, kde pomerne často ju vídať v „Evinom rúchu” , čo už nie je v súčastnosti absolútne nič divné, keďže po Titanicu sa začala „rada” čoraz intenzívnejšie vyzliekať, čomu som sa vôbec nebránil. V prítomnosti, čiže v reálnom čase dochádza k nemenej vynikajúcemu a strhujúcemu, hereckému výkonu-Judi Dench, (že kastingovej režisérke-Celistii Fox sa podľa mňa podaril nevídaný, „husársky kúsok” , pretože ženské D.U.O. prepožičiava nielen svoje majstrovské nasadenie-par excellence, ale aj k tomu taktiež ponúka nadštandardný “VÝRAZ TVÁRE” , t.j. podoba je markantná !) Vidno, že uvažovala, koho obsadiť. Jim Broadbent mi trochu prekážal, no i napriek tomu triumfoval z celého ansámblu ! Okrem spomínaného TRIA, ma ešte trochu zaujala - montáž, hudba a d.p. _ Trvá to iba krátkych 90 minút, keď vám garantujem, že z h. výkonu Judi budete mať nenormálne veľké zimomriavky, až vám budú slzné kanáliky zaplňovať oči, ale občas to trošku hapruje vo „flashbackoch” , že tým pádom to nie je vyvážené, a tak iba znižujem na koncové hodnotenie, lebo film nefunguje ako celok ! (02.08.2019)

Poutavost životopisných filmů často spočívá v excentričnosti protagonisty (Lid vs. Larry Flynt), zobrazení duševní (Letec, Pollock) či fyzické (Frida - americká i mexická verze) poruchy. Nejsilnější momenty filmu Iris (v ČT uvedeno pod nic neříkajícím názvem Příběh jedné ženy) též vycházejí ze zobrazení těžké nemoci, která postihla výjimečnou britskou spisovatelku a myslitelku Iris Murdoch. Právě poslední měsíce jejího života a vzpomínkové flashbacky na šťastné dny mladistvého rozletu tvoří strukturu tohoto životopisného snímku, strukturu, kterou prostupují inscenované záznamy Irisiných projevů. Zajímavou rovinu tvoří snaha dvou stárnoucích intelektuálků o vytvoření intimního světa, jež je neustále narušován nechtěnými zásahy zvenčí. V jistém ohledu může sympatizující pohled na stáří připomínat pozdní film Lindsay Andersona Srpnové velryby. Iris - příjemně nedoslovný film, který vznikl v produkci BBC Films, však dokazuje, že oddanost tvůrce ztvárňovanému hrdinovi nestačí. Vedle hvězdných Judi Dench, Kate Winslet (v českém dabingu Zuzana Slavíková) a Jima Broadbenta si všimněte i nikterak podružného Hugh Bonnevilla v roli mladého roztržitého Johna. Hudbu složil James Horner a hlavní houslové party zahrál mladý virtuos Joshua Bell, který měl velký podíl na Oscaru za hudbu, kterého obdržel John Corigliano za film Červené housle. vp 22.6.2005 (12.06.2005)