Exil

Videoklip andalúzsko-afrických rytmov natiahnutý na neúnosnú dĺžku. Vtiahnutie do deja sa nekonalo, pretože putovanie páriku na okraji spoločnosti za poznaním vlastných koreňov ponúka len bodové turistické atrakcie z bedekra nezávislých cestovateľov, čo chcú za minimum peňazí poznať život v rôznych kútoch sveta. Okrem niekoľkých krásnych, farebne a kompozične vyvážených záberov (krajina s cestou z nadhľadu v úvode, kvapka potu) a počúvateľnej hudby je film priveľmi plochý, postráda švih, humor a vierohodnosť. Mnoho záberov samoúčelných, zbytočných, ničnehovoriacich. Čo sa týka extatickej scény v závere - dokumentarista afrických domorodých rituálov Jean Rouch by sa podľa mňa len trpko pousmial. Miesto očistnej katarzie film ponúkol zväčša len prehrávanie a lacnú efektnosť pre všetkých, ktorým stačí kĺzanie po povrchu za sprievodu peknej hudby. (08.07.2005)

tenhle film určitě stojí za vidění, zvláště hledáte-li někdy sami svoje kořeny... málokdo z nás je má sice v alžírsku, ale pocit, že nepatříte ani na jedno místo, to už může být obecně platnější zkušenost. ústřední pár proplouvá svou cestou zvláštním tempem, hudba tu hraje skutečně primární roli - a stojí za to. závěrečná scéna (která je skutečně nekonečná, ovšem nikoliv bezdůvodně) a epilog nechávají diváka trochu v rozpacích: mnoho se nedozví. je na každém, aby si z příběhu vybral to své. osobně se mi moc nelíbila hlavní hrdinka, naima - nějak jsem jí nevěřil její třeštění a "impulzivnost", přišlo mi to přehrávané. naopak romain duris byl výborný... a být holkou, tak se určitě nadchnu ještě víc :) shrnuto - zajímavé, i když asi nijak převratné. ale divím se, že to u nás prošumělo úplně ignorované diváky ;) 4 recenze a jen 5 hodnocení?? (30.12.2004)

Tahle cesta za vlastními kořeny moc nezaujme a místy dokonce i nudí - zejména příliš dlouhá scéna s uváděním se tancem do tranzu je skoro k nepřečkání. Vznikl tak spíš lehce podprůměrný film, který toho moc neukáže, ale ani zcela nenudí. Takže je zde něco, na co se nejspíš dost rychle zapomene a jen v pár lidech to možná na chvíli něco zanechá. (04.05.2010)

Chápu vykořeněnost dětí imigrantů a jejich touhu spatřit zemi předků, zejména, když mají ještě v paměti střípky vzpomínek, nemyslím si však, že by konkrétně Zanovi a jeho dívce toto putování pomohlo najít svou identitu, ledaže by se jim rozsvítilo na tom šíleném holotropním mejdanu, ale to se už nedozvím a ani se to vlastně nechci dozvědět... Čekala jsem hledání, neúspěšné pokusy o integraci i konečné prozření, dostalo se mně pouze bláznivých výpadů věčně neukojené Naimy, lhostejných výrazů Zana a kvílení rádoby burcujících protestsongů. Jestliže se míní hledat dál, se mnou ať už nepočítají... (09.01.2010)

Gatlifovy etnické příběhy mě dosud nijak zvlášť nezaujaly, ale tahle potrhlá road-movie to změnila. Může za to podstatnou měrou ústřední herecký pár a perfektně využitá hudba. I tak by to bylo za tři, kdyby mě nedostala nejdelší scéna celého filmu – rituální očistný tanec připomínající epileptický záchvat. Dvojice, která předtím poslouchala něco mezi hip-hopem a nabeatovanou world music, došla k hudebnímu zážitku, jaký ani ta nejalternativnější evropská hudba nenabízí a já na to koukal málem hypnotizovaně a podupával si nohama do rytmu. Dokonalý úlet. (25.01.2005)